V ředitelně kladenského divadla odpovídal jednatel a herec Městského divadla Kladno Jan Krafka spolu s uměleckým šéfem a rovněž hercem Jaroslavem Slánským.
Otázka, zda hrajete, je v posledních měsících lichá. Čemu se věnujete, zkoušíte?
J. Slánský: „Zkoušíme. Jako ostatní divadla v republice jsme se ale dohodli, že už není prostor pro vytváření nových a nových inscenací do zásoby. Tento čas proto využíváme k oprašování inscenací, které jsme dlouho nehráli. Například Brouk v hlavě apod. Současně připravujeme programy, jež podle situace budeme streamovat nebo je uvedeme jako bonus, třeba k nočnímu uvedení hororu Žena v černém.“
Snažíte se o obnovení divadelní kapely, daří se to?
J. Krafka: „Pomalu, máme oba povinnosti, které musíme ještě dokončit. Pak se budeme moci kapele věnovat naplno. Musím ale ještě doplnit, že se nám během uzavření podařilo udělat spoustu věcí, na které jindy nebývá tolik času. Vymalovali jsme, kompletně jsme uklidili….“
Divadlo bylo hodně vidět v on-line prostředí, bude v tom pokračovat?
J. Krafka: „Divadlo je živé umění. Vysílali jsme, byli jsme na YouTube. Je ale třeba si uvědomit, že je to jiná disciplína, nejen technicky.“
J. Slánský: „I u dalších kolegů jsem si ověřil, že se streamy je třeba šetřit. Málokterý divák je ochotný je sledovat, natož od začátku do konce.“
Znamená to, že máte nyní méně práce?
J. Slánský: „Vůbec ne. Naopak, těšíme se, až začneme hrát a spouští se běžný provoz. Aktuálně máme daleko víc práce v kanceláři. S naší tajemnicí Janou Marečkovou neustále předěláváme předplatné. Musíme vyřazovat tituly, které nebudeme schopni do konce sezóny vyhrát, současně ale připravujeme nové předplatné na další sezónu. Je to jak když vaříte jídlo, těsně před uvařením ho vylejete a začínáte znovu.“
Co máte aktuálně předvařeno, co byste mohli například za 14 dnů servírovat?
J. Krafka: „Za 14 dnů rozhodně nic. Trvá nám zhruba měsíc, než uděláme propagaci, lidé si koupí lístky… Pokud by nám ale nyní (rozhovor byl realizován počátkem února) řekli, že můžeme hrát od března, máme ho nastavený. Jestliže to bude jinak, opět ono jídlo zase budeme muset vylít.“
J. Slánský: „Jedinou premiéru měla den před uzavřením divadel inscenace Rozverný duch. Tu můžeme spustit hned, jak to půjde. Jsme připraveni okamžitě uvést v premiéře hru Eva tropí hlouposti. V březnu nazkoušíme ještě jednu malou inscenaci. Moc se těším, že rovněž v březnu obnovíme představení Jak umřít na rokenrol s Honzou Krafkou v hlavní roli.“
Možná trochu přeskočíme v čase, ale bude mít kladenské divadlo prázdniny?
J. Krafka: „Běžně míváme šest týdnů divadelních prázdnin, letos je ale zkrátíme na čtyři týdny. Naši zaměstnanci musí mít kdy vybrat dovolenou.“
J. Slánský: „Připravujeme i letní hraní ve spolupráci s krajem a městem. Jsme ale v další svízelné situaci. Nyní by byla ideální doba pro nákup vstupenek na léto. Ochota nakupovat ale není, což je dáno i tím, že byla jakási tabulka PES. Měla pomoci predikovat, co se kdy bude dít. Realita je ovšem zcela jiná…“
Vraťme se ale ještě k létu, kde a co bude hrát?
J. Krafka: „Více méně venku. Středočeský kraj připravil pro profesionální divadla působící na jeho území akci s pracovním názvem Letní hraní, díky níž bychom mohli hrát v prostorách patřících kraji. Na Kladně bychom chtěli hrát v zámecké zahradě.“
J. Slánský: „Samozřejmě jsme limitováni divadelním provozem. Máme inscenace, které jsou závislé na technice, kterou venku mít nemůžeme. Divákům představíme rozhodně Sen noci svatojánské, Jak umřít na rokenrol, Miluju tě nebo Brouka v hlavě. Ještě mám v hlavě jeden projekt, nerad bych ho ale prozrazoval, ale souvisí s tím, že jsme s diváky nemohli slavit Vánoce.“
Tím je ale tajemství skoro prozrazené?
J. Slánský: „Nabízí se České Vánoce. V červenci bychom tak mohli uvařit punč a v kožiších, v nichž hrajeme, oslavit s kladeňáky Vánoce.“
To jsme u červencových vánočních oslav. Co herci a mejdany v této době?
J. Krafka: „Nemůžou být, nejsou.“
Není to ale depresivní?
J. Krafka: „Samozřejmě je. Herci se potřebují setkávat, povídat si o divadle, dát si u toho třeba láhev vína.“
J. Slánský: „Myslím, že se to ale stejně týká dalších profesí, doktorů, učitelů… Nikdo si nemůže zajít do hospody a vyříkat si věci, na které jinak není čas a prostor.“
J. Krafka: „Potřebujeme někdy vypadnout z divadla, z této budovy, kde řešíme řadu běžných a všedních problémů, mít schůzky s dramaturgyněmi a dalšími tvůrci. Tak se rodí největší nápady.“
Pokud nehraje, netrpí tím ekonomika divadla?
J. Krafka: „Jen loni jsme měli propad o pět až šest milionů v důsledku restriktivních opatření. Předpokládám, že letos to bude obdobné, byť jsem optimista a věřím, že pět milionů na tržbách doženeme. Jsem optimista a navíc musím říct, že město se o nás velmi dobře stará a chápe aktuální situaci.“
Podařilo se vám od podzimu stabilizovat divadlo po personální i organizační stránce?
J. Krafka: „Jednoznačně ano. Už máme opět šéfa výroby, je tady dramaturgyně. Všichni jsou v pomyslných blocích a čekají, až bude možné fungovat naplno.“
J. Slánský: „Z mého pohledu je dobře, že máme už jednu ze dvou dramaturgyň, Adélu Vondrákovou. Právě dramaturg a umělecký šéf jsou totiž důležití, aby divadlo mělo svou tvář, koncepci. Neznamená to ale, že bychom nespolupracovali s bývalými dramaturgyněmi, které jsme zde měli, jako je K. Čepková nebo A. Smrčková.“
Jaká bude další sezóna?
J. Slánský: „Máme dramaturgický plán na další rok. Bojím se ho ale vyhlásit, ještě si chvilku počkáme, jak se odvine situace.“
Není to tedy tak, že co jste neodehráli v této sezóně jednoduše přesunete do další?
J. Slánský: „Kdyby to bylo možné, asi by to byl nejjednodušší způsob. Ale nejde to tak. Pokud ale máme například domluvená reciproční představení, snažíme se je přesunout. Inscenace, které nevyhrajeme letos, zařadíme do nového předplatného.“
J. Krafka: „Například jsou nasmlouvaní režiséři na konkrétní daný termín. Není možné je překlopit na jiný v novém roce, mají totiž už domluvenou spolupráci jinde…“
Situace je složitá pro divadlo i pro diváky, jak reagují předplatitelé? Mají své divadlo ještě rádi?
J. Krafka: „Mají. Jsou stejně nastartovaní v blocích jako my.“
J. Slánský: „Předplatitelé nám volají, píší nám. Jsou trpěliví, pokud jim musíme rušit představení.“
Poslední otázka, jak jsou na tom vaši kolegové, herci. Nejsou už v depresi z toho, že nemohou hrát?
J. Slánský: „Bez diváků je to strašně těžké. Bál jsem se, že to kolegy nebude bavit, zapomenou spoustu věcí. Byl jsem ale překvapený, ze všech sálá nadšení a natěšení, aby opět hráli.“
J. Krafka: „Na druhou stranu jsou otázky, jak to bude, co bude … Máme zatím dost jiné práce, všichni jsou proto dostatečně vytížení.“
Pomohlo vám v tom streamování?
J. Slánský: „Rozhodně ano. Stejně jako oprašování Mikyho Volka, Českých Vánoc. Pokud se cokoliv takového děje, naplní vás to optimismem.“
J. Krafka: „Všichni se těší na to, až budeme moci lidi rozesmát, rozplakat nebo cokoliv jiného…“
