Jaká byla uplynulá sezona? Co vám udělalo největší radost? 
Byla to sezona, ve které jsme sice stále trochu zápolili s covidem, ale už jsme nemuseli zavřít divadlo a mohli jsme se naplno věnovat tomu, co umíme a milujeme. Byla to sezona na téma odvahy, hrdinství a určité čistoty srdce, což se bohužel ukázalo jako ještě aktuálnější téma, než jsme si původně mysleli. Zvlášť poslední premiéra sezony, kterou byla Návštěva staré dámy, v tom dnešním světě nesmírně rezonuje. Jsem samozřejmě rád, že naše divadlo promlouvá o současnosti a není nějakou konzervou věcí dávno zapomenutých, ale až takovou aktuálnost si asi nikdo doopravdy nepřál.

Celý kulturní sektor zažívá obtížné období a po dvou covidových letech taky určitý druh „znovuzrození“. Jak situaci zvládá kladenské divadlo? 
Trochu se bojím, aby to nevyznělo jako přílišná samochvála. Ale zvládli jsme to, myslím, vysloveně dobře. I když bylo divadlo zavřené, tak jsme pracovali. Zkoušeli jsme nové inscenace a probíhaly i udržovací zkoušky těch stávajících. Když pak bylo možné divadlo znovu otevřít, byli jsme připraveni a spustili jsme běžný provoz téměř okamžitě. Chvíli samozřejmě trvalo, než se dohnaly resty z měsíců covidové uzávěrky – například, než jsme stihli odpremiérovat nové tituly, nahradit spoustu zrušených představení a prostě vrátit celý ten divadelní vlak zpátky na koleje. Ta poslední sezona byla proto poměrně náročná pro všechny zaměstnance divadla, ale teď už prostě pokračujeme v práci a doufáme, že nás nic podobného jako v sezonách 19/20 a 20/21 nečeká.

Proměnilo se během pandemické krize chování diváků?
Myslím, že pandemie alespoň trochu změnila každého z nás. Ale naštěstí se k nám diváci po těch dvou covidových sezonách vrátili, chodí nejenom na představení ale i na různé doprovodné akce - i když si nyní kupují lístky až na poslední chvíli. Třeba Den otevřených dveří měl letos velký ohlas, lístky na Malé kladenské Dionýsie mizely před očima hned po spuštění prodeje, představení Smrti v růžovém jsou neustále vyprodaná. Jsme za tu neochvějnou diváckou přízeň velmi vděční. Návštěvnost českých divadel totiž v poslední době znatelně klesla a to, že my jsme v tuhle chvíli výjimkou, rozhodně nebereme jako samozřejmost. Přesto doufám, že si k nám bude nacházet cestu více a více diváků. Pokles máme samozřejmě u školních představení, to se ale snad také napraví a je fajn, že postupně i zájem z této strany začíná pomalu vzrůstat.

Dramaturgický plán na příští rok je na světě. Na který titul jste nejvíce zvědavý? 
Na to se těžko odpovídá. Každý titul má v dramaturgickém plánu svoje místo a ke každému přistupujeme tak, aby následná inscenace dopadla maximálně dobře. Také v příští sezoně proto budou premiéry žánrově i druhově různorodé. Jsem rád, že se k nám opět vracejí Petr Svojtka s Jiřím Janků, kteří pro MDK připravují autorskou inscenaci o životě Oty Pavla. Těším se i na režijní práci v muzikálu Na skle malované, který bude mít navíc zcela unikátní výpravu Jozefa Huga Čačka. Hudební aranžmá pro nás chystá Roman Říčař, jehož jméno je také určitou zárukou. Plánujeme i spolupráci s Miroslavem Hanušem, který u nás bude inscenovat takovou temnou politickou grotesku. A samozřejmě jsem rád, že se nám na repertoáru objeví i pár skvělých komedií - ať už v podobě moderní klasiky jako je Blbec k večeři, absurdní hříčky Klíčovou dírkou nebo jako komedie v noirovém stylu 39 stupňů.

Změní se nějak herecký soubor? 
Zatím posledním přírůstkem do souboru je Jakub Hubert, který byl léta členem Divadla Lampion. Po občerstvovací pauze bez divadla nastoupil společně se začátkem zkoušení Návštěvy staré dámy. Od nové sezony pak do MDK nastupuje také skvělý herec a režisér Lukáš Pečenka, kterého diváci mohou znát hlavně z Divadla Na Fidlovačce, kde řadu let působil. U nás Lukáše diváci uvidí už v první inscenaci sezony Jak jsem potkal ďábla.

Kromě funkce uměleckého šéfa, jste také vytížený herec a režisér. Kde nabíráte sílu? Co vám zaručeně dobije baterky? 
Občas je to náročné, ale člověk to vždycky nějak zvládne. A pak přijde ten příjemný pocit zadostiučinění. Mně navíc dost pomáhá, že mám svoji práci skutečně rád a vidím v ní smysl - ať už v pozici šéfa, režiséra nebo herce. Je ale fakt, že někdy musím trochu vypnout, a to pak vyjedu někam na výlet projít se v přírodě, když je čas rád zdolám i nějakou ferratu. A když ten čas není, tak stačí složit si modýlek z Lega nebo třeba jen chvíli posedět s kamarády a nerozebírat vůbec nic důležitého.

Jaké máte prázdninové plány?
Nejprve se chystám na pořádnou dovolenou, po té sezoně rozhodně potřebuju načerpat energii a užít si chvíli klidu. Vyrazím k moři a budu relaxovat. I tam mám ale připravených pár věcí, které bych rád stihl. Budu se připravovat na režii inscenace Na skle malované a Klíčovou dírkou, které v příští sezoně režíruji. Také mám na stole pár divadelních her, které bych si rád přečetl a chci s dostatečným předstihem vymyslet speciální akce v našem divadle. A od 15. srpna v divadle opět zkoušíme. V tempu ale určitě přes léto trochu polevím, na plno se vše rozjede zase v září.