V Městském divadle Kladno vystupujete druhým rokem. Jak se vám tu líbí?
Jsem naprosto spokojený, dostávám hodně příležitostí. Každá inscenace, ve které vystupuji, je úplně jiná. Těžko jsem si mohl přát lepší příležitost se po maturitě na konzervatoři vyhrát.

Malý krámek hrůz je váš první muzikál. Co vás naučil?
Jsem především rád, že mi režisér Honza Kříž a kladenské divadlo tuhle příležitost dali. Miluji herectví a miluji zpěv. Tady to můžu zkombinovat dohromady. Vždycky jsem si chtěl muzikál vyzkoušet. Tenhle je v Americe tak oblíbený, že se dostal i na Broadway. Písničky v něm jsou hodně těžké. Věřím ale, že jsem se s tím dokázal poprat. Byla to velká výzva, a ty já mám rád.

Jak jste se sžil s rolí sirotka Seymoura Krelborna?
Seymour je krásně barvitá postava. Zezačátku naivní, hodný smolař, hrozně věrný. Nikdy se pořádně ani nenaštve. Jenže pak se mu otevřou nečekané možnosti, může mít všechno, po čem touží a bohužel se nerozhoduje správně, což se mu pak stane osudným.

A co nejčerstvější kladenská novinka Splašené nůžky? Bude to trhák?
Já věřím, že jo. Hlavně tím, jak je představení atraktivní. Pro diváky, ale i pro nás herce je pokaždé jiné. Má několik různých konců a ty hrajeme podle toho, jak rozhodnou diváci, takže ne vždy uvidí to samé.

V čem je specifická role poručíka Rosického?
Hlavně v tom, že je napsaná pro staršího herce a já jsem možná nejmladší, kdo to hraje. A dost složité je, že z role nesmím vypadnout, když vedu vyšetřování, snažím se vnímat diváky a ještě krotit kolegy na jevišti. Vyžaduje to dost improvizace, ale ta mě baví.

Proč by si diváci neměli nechat Splašené nůžky ujít?
Protože to je moc milé představení, u kterého se pobaví a budou se cítit jako jeho součást. Zároveň si možná místy budou připadat, jako by se to všechno dělo doopravdy a přímo tady na Kladně.