Vraťme se nejprve zpátky v čase do roku 2023, kdy jste byl draftovaný Chicagem. Co se vám v té době honilo hlavou?
To léto, kdy byl draft, jsem strávil v Kanadě u rodiny, kde jsem v té sezóně působil. Pamatuji si, že jsem na ten draft koukal s mojí náhradní kanadskou mamkou… a vůbec jsem nečekal, že bych mohl jít už v pátém kole. Začalo se vyhlašovat páté kolo, já odešel na záchod, přičemž zrovna, když jsem se vracel, moje billet mamka, vyskočila ze židle a začala křičet, že jsem byl draftovaný. Nechtěl jsem jí to věřit, protože zprvu v televizi nikde nebylo moje jméno, jenže pak se ukázalo, že jsem byl draftovaný Chicagem, čímž se mi splnil jeden z hokejových snů.
Pak ale následovalo spíše trápení na farmě v Rockfordu…
Možná jsem mohl ještě jeden rok počkat a víc se vyhrát v kanadské juniorce, ale začal jsem si zvykat na kanadsko-americký styl hokeje v AHL, který mi dost vyhovoval. No, strávil jsem na farmě dva a půl roku, přičemž ten poslední půlrok už byl takový divný. Toužil jsem po tom, vybojovat si alespoň jeden zápas v NHL, abych si mohl říct, že jsem se dostal do nejslavnější ligy světa, ovšem to se nestalo. Na farmě v Rockfordu jsem nedostával šance, navíc jsem viděl kluky, kteří tam přišli se mnou a dostávali mnohem víc šancí… a já na tom byl pořád stejně, tak jsem se rozhodl pro návrat.
Mohl byste čtenářům srovnat AHL s českou extraligou?
Myslím si, že česká liga je daleko těžší než farmářská soutěž. AHL se v posledních letech hodně změnila, už tam hrají převážně mladí kluci, je to tam hlavně o rychlosti a šikovnosti… tady je to ale mužský hokej, je to tu mnohem silovější. V extralize hrajete proti stokilovým chlapům. To je jiný hokej, než když se v AHL přetahujete na brankovišti s bekem, který je sice z prvního kola draftu, ale váží padesát kilo.
A co život v zámoří? Stihl jste ho pořádně poznat?
Jo stihl, v USA mám přítelkyni, která mi toho dost ukázala. Třeba teď na podzim jsem zažil s její rodinou Den díkuvzdání nebo Vánoce jsem s nimi trávil. Obecně ale musím říct, že mě nelákalo žít tam bez hokeje. Vždycky mi šlo jen o to, abych tam hrál hokej.
Jak bylo složité se rozhodnout pro jakýsi restart kariéry v dresu Rytířů?
Nevím, jestli bych to nazval restartem. Určitě svůj přesun na Kladno nevnímám jako krok zpátky, spíš takové vybočení do strany. Na farmě jsem chodil neustále proti zdi a nikam jsem se neposouval. Hrát v Americe je snem každého hokejisty, a tak to bylo i u mne, jenže já necítil, že by mi aktuálně bylo k něčemu prospěšné se tam trápit, takže jsem se rozhodl pro návrat do Česka.
Čím vás zlákalo zrovna Kladno?
Tak se podívejte, kdo tady bruslí. (ukáže směrem k ledu, kde individuálně trénuje Jaromír Jágr) Myslím si, že on je jeden z důvodů… pak samozřejmě také Tomáš Plekanec. Celkově se mi líbilo, co tady udělali s mladými kluky za poslední roky, s Ediem Tralmaksem, proti kterému jsem hrál, nebo s Jirkou Ticháčkem. Líbilo se mi, jak tady s mladými hráči pracují. Skvělá byla také komunikace při uzavírání kontraktu, bylo mi řečeno, že mi zavolají a volali hned. Kladno o mě mělo velký zájem, Tomáš Plekanec mi neustále psal a volal… a to vás jako hráče potěší. I proto jsem ani nepřemýšlel nad žádnou jinou možností.
Jak se vám tu líbí?
Já jsem tady maximálně spokojený. Dostávám velkou důvěru, což mě dost překvapilo, ale vážím si toho a snažím se být co nejvíce prospěšný týmu.
Usadil jste se v první formaci, ze které jste de facto vytlačil Tristena Robinse. Čekal jste, že budete mít takhle důležitou roli v týmu?
Přiznám se, že já to upřímně vůbec nečekal. Neměl jsem žádné očekávání, těšil jsem se na Kladno, byl jsem natěšený na hokej. První dva zápasy jsem začal ve třetí lajně, což jsem tak nějak očekával, avšak pak se asi trenérům líbila práce, kterou jsem odváděl, a tak mne zkusili dát do první lajny. A myslím si, že nám to sedí. Oni (Audette a Ojamäki) ať si hrají hokejíček, co chtějí, a já se budu snažit jim tam vybojovávat puky a hrát před bránou.
Zmiňoval jste hráče, od kterých se tu můžete učit. Pod Tomášem Plekancem se tým neskutečně zvedl… V čemž tkví kouzlo faktoru Pleky?
Jsou to určitě jeho zkušenosti. To, co odehrál, mu nikdo nevezme. Není to tak dávno, co ještě hrál, a tak se i z pozice trenéra dokáže do různých věcí dokonale vžít jako hráč, dokáže nás připravit na různé situace ve hře a hodně se zaměřuje na detaily.
Nedávno jste si užil svůj první gól na Kladně a také první sólo děkovačku. Jak jste si to užil?
Bylo to super. V zámoří mi kotel fanoušků strašně chyběl. Naposledy proti Olomouci byl náš kotel skoro vyprodaný, což je skvělé. V zámoří tohle prostě není ono, tam je to jak když hrajete v kině. Hru si tady před fanoušky užívám a doufám, že mé výkony půjdou jen nahoru.
Zápas s Olomoucí jste nedohrál kvůli podkopnutí protihráče, za což jste vyfasoval ještě dodatečnou dvouzápasovou stopku...
Chtěl bych říct jen to, že nejsem zákeřný hráč a nechodím do soubojů s úmyslem někoho zranit. Hraju tvrdý hokej, ale do tohohle souboje jsem nešel s úmyslem protihráče podkopnout… ale není na mně, abych ten zákrok hodnotil, od toho tu jsou jiní lidé.
Překvapuje vás, jak je extraliga letos vyrovnaná?
Rozhodně, extraliga je strašně vyrovnaná soutěž. Není v ní jediného zápasu, kdy byste si řekl, pojedeme si tam jen tak zahrát hokej a budeme si dovolovat. Každé utkání je vyrovnané, je to de facto boj o přežití, což si myslím, že je jedině dobře pro rozvoj mladších hráčů jako jsem já.
Hraje se vám nyní lépe, když máte takřka jisté, že se vyhnete baráži?
Musím se přiznat, že se více koukám nahoru. Já se spíš soustředím na to, kdo je před námi a koho bychom mohli ještě přeskočit tak, abychom se v případném osmifinále play-off vyhnuli nejlepšímu nasazenému týmu. Samozřejmě je ale super, že máme na Litvínov náskok dvanácti bodů, a můžeme tak být trochu více v klidu, když nám baráž už tolik nehrozí.
Řeč byla o vaší tvrdé hře. To by vám mohlo chutnat play-off, ne?
Máte pravdu, i když jsem play-off hodně dlouho nehrál. Očekávám ale, že by to byl pořád podobný hokej, i když asi malinko opatrnější a ještě více soubojovější. Určitě by to ale byla cenná zkušenost. I s ohledem na to, jakou Kladno má vizi do budoucna, by pro nás bylo cenné si už letos vyřazovací boje vyzkoušet.
Viděli jsme od vás gól, asistence, tvrdé zákroky. Můžeme čekat i bitku?
Asi nebudu bitku vyloženě vyhledávat, ale když se stane nějaký zákrok na mého spoluhráče, který se mi nebude líbit, nemám problém se spoluhráče zastat a třeba se i poprat.
Nedávno naši junioři odehráli skvělý světový šampionát. Vy sám máte z juniorského mistrovství stříbro. Sledoval jste turnaj?
Kluky jsem sledoval. Sice už tam není nikdo z repre, s kým jsem hrál, ale znám zejména plzeňské kluky – Jiříčka a Benáka. Obecně musím říct, že i letošní úspěch je skvělý pro celý český hokej. Za poslední čtyři roky jsme získali dvě stříbra a dva bronzy, k tomu ještě úspěchy reprezentačního áčka… myslím si, že by to konečně mohlo vzbudit nějaký respekt u Severoameričanů, protože si myslím, že náš do teď pořád nebrali jako sobě rovné soupeře.
A co vy a kapitola reprezentace?
Jsem pořád mladý hráč, který ještě nevzdal touhu si zahrát NHL… a je mi jasné, že abych byl více na očích, musím do budoucna reprezentovat naši zem, takže bych se určitě chtěl časem probojovat do seniorského národního týmu a stát se jeho stabilní součástí.
