Jiřího Stejskala zná veřejnost především jako bývalého ředitele kladenského sportovního gymnázia

Rozhovor s ním se tentokrát ovšem školství netýkal, osmašedesátiletý Stejskal se totiž rozpovídal hlavně na téma mushingu, tedy závodů psích spřežení, kterým se věnuje již několik desítek let.

Jak se z vás stal takzvaný musher?

„Vše začalo nevinně. Děti byly malé a chtěly pejska. Vymýšleli jsme plemeno, které by nemuselo být v bytě. Švagr, který bydlí v Bečově nad Teplou, nás nasměroval na Karla Bubláka, starého mushera, od něhož jsme si nakonec vzali dvě štěňátka plemene husky. Jedná se o pracovní psy, takže když jim člověk dá vodítko, okamžitě jdou do tahu. Když jim byl asi rok, začali jsme s nimi jezdit na kole.“

Rozrůstala se vaše smečka?

„U našich dvou psů ovšem dlouho nezůstalo. Zpočátku byl musherem syn, jezdil se čtyřmi psy. Jeden okamžik jsme huskyů měli doma devět, a tak jsem začal taky jezdit závody psích spřežení. Aktuálně mám pět psů, syn pak osm.“

Na Kladně jste dokonce založil klub musherů.

„Ano, v roce 1993 jsme založili Musher´s Club Kladno. Postupem času se klub rozrůstal, aktuálně máme 42 aktivních závodníků. S celkovými 107 členy jsme druhým největším klubem v republice. Ve svých řadách máme několik mistrů Evropy.“

Co potřebuje mít dobrý musher k tomu, aby byl úspěšný?

„Musher potřebuje k úspěchu v první řadě skvělé psy a také dobrou kondici. Do kopců se totiž musí spřežení pomáhat. Všichni psi ale reagují na tři mezinárodní povely, které znamenají doprava, doleva a zastav. Kdyby mi kdokoli z musherů půjčil svoje psy, tak je dokážu v závodě vést.“

Jak se udržujete v kondici vy?

„Tahle doba mi nahrává, mohu se lépe udržovat v kondici. Vždycky dva dny dělám kardio, třetí den cvičím v posilovně a čtvrtý den mám volno. Kdybych nemohl cvičit, bude mi to chybět podobně, jako mi aktuálně ve škole chybí mí žáci.“

Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?

„Určitě start na mistrovství Evropy, kdy jsem se svými psy dojel na šestém místě. Jako hokejový dorostenec jsem také kdysi vyhrál mistrovství republiky. Jako funkcionář jsem pak byl u toho, když jsme s hokejovou juniorkou vyhráli třikrát mistrovství Evropy.“

Jaké cíle máte před sebou?

„Na konci listopadu jsem chtěl s novou károu vyrazit na mistrovství Evropy do Itálie. Nevím ale, jestli závody vůbec budou. Kromě toho bych příští rok chtěl jet nejdelší závod v České republice - Šediváčkův long.“

Je hodně obtížné trénovat, když nevíte, na jaký podnik se připravujete?

„Ano, je, ale musíte psy udržovat ve formě. Trénuji je jako atlety. Začíná se v srpnu tréninkem rychlosti na tři kilometry. Následuje zvyšování tréninkové vzdálenosti až na pět kilometrů, po asi měsíci se zaměřujeme na sílu, když na káře vozíme kanystr s vodou nebo betonový obrubník.“

Jak je složité trénovat v našich teplotních podmínkách tato severská zvířata?

„Psy smíme trénovat jen pokud je méně než 15 stupňů Celsia, pokud je tedy teplota větší, musíme trénovat brzo ráno. Teplotní limit platí také pro závody.“

Často trénujete v lese. Jak tažný pes reaguje například na lesní zvěř?

„Když potkáme při tréninku lesní zvěř, starší psi už vědí, že se za ní hnát nemohou, ty mladé zase udržím. Největším nebezpečím při tréninku jsou ovšem pro nás malí psi. Jezdím trénovat tam, kde nejsou, protože husky vnímá malého psa jako kořist. Tahle konfrontace by dopadla špatně.“

V jakém věku je husky v největší formě?

„Nejrychlejší je pes asi v pěti letech věku. Následně rychlost, stejně jako u člověka, klesá a jde do vytrvalosti. Sportovní kariéra končí v osmi nebo deseti letech. Ale jsou také výjimky, co běhají do dvanácti let. To už jsou ale psí důchodci.“

Jaké je to být šéfem smečky?

„Koňáci říkají, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Já si ale myslím, že ještě krásnější je přes zadky psů. (smích) Na podzim náš sport není tak hezký, protože jsem vždy celý od bahna, ale při závodění na sněhu je to krása.“

Může být pes závodník obyčejným mazlíčkem?

„Může, oni to čekají, rádi se mazlí. Pak si ale žijí svým životem ve smečce, kde má každý pes svou úlohu. Jejich šéf, pes, který pak vede spřežení, si svou pozici musí vybojovat. Dva psi se občas servou, kdo vyhraje, ten smečku vede.“

Kromě mushingu se věnujete také hokeji...

„Místo v mém srdci má kromě závodů psích spřežení také hokej, který jsem jako mladý hrál. Aktuálně jezdím jako kustod s veteránským týmem. Pomáhám také s pořádáním evropské univerzitní ligy a světové univerziády.“

Co říkáte na počínání Rytířů? Podaří se jim letos postoupit?

„Věřím, že tým Rytířů je schopný se dostat na špičku první ligy a postoupit. K tomu, aby se Kladno udrželo v extralize, ale pak musí postavit pořádné mužstvo. Myslím si, že v loňském roce Kladno dost usnulo na vavřínech, neposílilo a pak na něj takzvaně padla deka.“