Chronologicky lze „militant poster art“ rozdělit do čtyř skupin. Tu první tvoří díla varující před nástupem fašizmu v evropských zemích. Zde zaujímají přední místa v tvorbě především španělští výtvarníci.

Druhá skupina víceméně podporuje své národní armády v boji a zobrazuje vojáky bojující na frontách jako hrdiny. V Sovětském svazu  je na plakátové tvorbě jasně znatelný vliv panujícího socialistického realizmu. V zemích západního světa se hojně objevuje styl karikatury někdy až s komikovými prvky.

Těsně po pádu Hitlera se tvorba ve válečném plakátu uchyluje spíše k obnovování zničené země. V Čechách umělci varují před „Mnichovem“ a celý svět se vrací k lidické tragédii.

Čtvrtá etapa, začínající koncem první poloviny století, se pak v padesátých letech zcela jasně rozděluje na protipóly se znatelnou politickou objednávkou. Lze přečíst jasnou polaritu světa, tvořenou na jedné straně kolem Varšavské smlouvy a na straně druhé ohraničenou NATO. Zasáhla tvrdá propaganda. Válečný plakát se tak na dlouhou dobu stává významnou strategickou zbraní studené války. To vše pod tenkou rouškou zachování světového míru.