Zatím jsou na projekt jen pozitivní reakce, jak od rodičů, tak od dětí. Co Vás vedlo k tomu projekt podpořit? V čem spatřujete jeho největší přínos Vy?

Je skvělé, že o to děti projevily takový zájem, na trenéry se těší a hodiny s nimi je baví. Dnes bohužel musíme bojovat s virtuálním světem. Děti hrají třeba basket na počítači a myslí si, že ho hrají doopravdy. Spousta z nich zase viděla nějaký sport jen v televizi a díky Trenérům ve školách mají možnost si ho reálně vyzkoušet. To jim najednou úplně změní vnímání, o čem je ten daný sport doopravdy a zda je baví. Projekt je koncipovaný tak, aby dětem přinášel radost. Není to v duchu: „Neumíš kopnout do míče, nevybereme tě do mužstva a zůstaneš sedět někde stranou.“  

Přínos je ale i ve směru k pedagogům. Specialisté tělocvikáři učí až od druhého stupně, na prvním to musí zvládat povětšinou paní učitelky společně s ostatními předměty. A když vidí trenéry při práci, rozšiřuje jim to obzor a působnost. Trenéři to dělají zábavně a bez jakékoliv agitace pro svůj sport. 

Z těchto důvodů město Kladno projekt zastřešilo, uvolnilo na něj finanční prostředky a školám jej nabídlo jako servis. V tomto směru musím ocenit činnost koordinátora Marcela Kučery, který jako by se pro tento projekt narodil a udělal kus práce.

Má podle Vás projekt Trenéři ve škole dlouhodobou perspektivu?

Ohlasy jsou opravdu pozitivní a pokud je pro děti přínosný, tak ho dál podporovat budeme. Je to služba pro děti a my tu pro ně jsme. Chceme, aby město vzkvétalo a obdobné smysluplné projekty vždy podpoříme. Stejně tak chceme nadále vytvářet podmínky a zázemí, aby sport byl a zůstával atraktivní. 

Líbilo by se Vám, pokud by se ještě rozšířila nabídka sportů?

Měla by se rozšiřovat, ale zase není možné, aby jich bylo padesát. Líbilo by se mi, pokud by se projekt vyvíjel a některé jeho prvky by se aspoň zčásti dostaly do osnov na druhém stupni základních škol. Zaujalo mě, že na Slovensku už dokonce do osnov spadl a mají ho zařazený do školní výuky. 

Ke sportu máte blízko, hrával jste hokej, ale byl jste i učitelem tělocviku. Co byste na závěr popřál a doporučil dětem, které se takhle aktivně se sportem setkávají poprvé?  

Už je hodně dávno, co jsem učil tělocvik, ale pamatuji si na žáka, kterému ostatní říkali želva. Výborně se učil a byl velmi chytrý, ale v při tělocviku mu to úplně nešlo. Proto jsem se vždycky snažil, aby nezůstával stranou a dostával se s ostatními do hry. Snažil se, měl samé jedničky a já mu je nechtěl pokazit vysvědčení, takže dostal za jedna i z tělocviku. Pak mi přišla jeho maminka poděkovat. Ne za tu známku, ale za to, že se zase těšil do školy a už neměl před tělocvikem bolení bříška. Takže dětem bych vzkázal, že vždy nejde jen o super výkony a přál bych si, aby je sport bavil. A také aby se odtrhly od počítače.