Fotbal se na Kladně objevil krátce po roce 1900, když ho začali provozovat studenti místního gymnázia kolem Eugena Záruby, jenž přivezl první míč. Prvním registrovaným oddílem se 15. února 1903 stal Sportovní kroužek Kladno, který využíval hrací plochu na hřišti „U Hvězdy“, v místech dnešního stadionu Sletiště. V historicky prvním mistrovském utkání v červnu 1907 Kladno porazilo Kolín vysoko 5:1 a před více než tisícovkou diváků deklasovalo rakouský Slovan Vídeň 8:1. Už tehdy byl v sestavě obránce Bohumil Klvaň, který za Kladno kopal neskutečných 19 let a s celkem 701 starty byl dlouho nepřekonatelným rekordmanem. 

Od roku 1914 hrál SK na místě dnešního Stadionu Františka Kloze. Fotbalové soutěže v Rakousko-Uhersku i počátcích Československé republiky byly hodně neuspořádané a SK až do roku 1925 hrál například mistrovství Českého venkova, Kladenskou či Středočeskou fotbalovou župu. Ještě před vznikem nejvyšší soutěže SK odehrál hned několik vyrovnaných utkání s velikány tuzemského fotbalu – Spartou a Slavií. Velmi slušně navíc hrála i kladenská Sparta a tehdy ještě samostatné Kročehlavy, které vychovaly řadu reprezentantů, mezi nimi i vicemistry světa z roku 1934 Burgra a Košťálka.

V roce 1925 se Kladno stalo prvním mimopražským týmem v nejvyšší soutěži a hned v premiérové sezoně skončilo osmé z jedenácti. Rok nato SK obsadil vynikající čtvrté místo za Spartou, Slavií a Vršovicemi. V této sezoně za Kladno nastupoval také Josef Kratochvíl, který ale brzy nato přestoupil do Slavie a jako její hráč byl i úspěšným československým reprezentantem. 

Na podzim roku 1928 přišla více než rovnocenná náhrada v legendárním Františku Klozovi, nejlepším kladenském střelci všech dob, který už v sezoně 1929/1930 ovládl tabulku kanonýrů nejvyšší soutěže. 

Po kladenském klenotu brzy zatoužila obě pražská S. Kloz to nejdřív zkusil v Slavii, kde vstřelil tři branky, ale do základní sestavy se neprosadil. Jeho druhý pražský pokus ve Spartě dopadl ještě hůř. Neskóroval v lize ani jednou a brzy se podruhé a definitivně vrátil na Kladno. Když pak na jaře roku 1934 přijela Sparta na Kladno k ligovému zápasu, sestřelil ji pěti brankami. 

Tento rok byl vůbec nejúspěšnějším v klubové historii. Coby třetí tým nejvyšší domácí soutěže dostalo Kladno možnost hrát i v tehdy slavném Středoevropském poháru. Hned v prvním kole Kladnu los přidělil milánskou Ambrosianu, dnešní Inter. 

První zápas na Kladně skončil nerozhodně 1:1. V Miláně sice domácí dvakrát vedli zásluhou legendárního Giuseppe Meazzy, jenže Kladno díky dvěma zásahům neudržitelného Kloze zápas otočilo a senzačně zvítězilo 3:2. Ve druhém kole týmu vystavil stopku maďarský mistr Ferencvaros Budapešť, který Kladno doma zostudil debaklem 6:0. V odvetě sice SK zvítězil 4:1, i tak ale jeho cesta Evropou skončila.

Když (nejen) zámoří zíralo

Ještě v létě roku 1934 vyrazilo Kladno, coby druhý český tým v historii, na turné po USA. Zejména v Chicagu, kde ještě nedávno starostoval rodák z Kladna Antonín Čermák, jenž zahynul při atentátu na prezidenta Roosevelta, se Kladeňáci dočkali vřelého uvítání. Vždyť Chicago tehdy co do počtu obyvatel bylo vlastně druhým největším českým městem na světě. Za prací a lepším životem tam na přelomu 19. a 20. století odcestovaly desetitisíce československých rodin, včetně Čermákovy. 

Kladenští fotbalisté ale Chicago vůbec nešetřili. Deklasovali ho vysoko 9:0.  V dalších zápasech nastoupili proti výběrům amerických měst a států. Poráželi jeden za druhým. Nestačili jen na reprezentační tým USA a výběr americké ligy. Celková americká bilance kladenského SK: Osm zápasů, pět vítězství, jedna remíza, dvě porážky. 

Podobných zájezdů zažilo fotbalové Kladno ve třicátých letech několik. Zářilo na turnaji v Belgii, vyhrálo šest z devíti zápasů na turné po Norsku a ovládlo turnaj v severní Africe a skvěle reprezentovalo i na britských ostrovech v zápasech se skotským Aberdeenem a londýnským West Hamem United. 

Poslední velké dobrodružství na mezinárodní scéně zažil kladenský fotbal v roce 1938. Přes jugoslávský HAŠK Záhřeb postoupil znovu do druhého kola Středoevropského poháru, kde sehrál dva vyrovnané zápasy s turínským Juventusem. V Itálii Kladno Staré Dámě podlehlo 2:4, na domácím hřišti 1:2. Kdo ví, jak dlouho by slavná léta kladenského fotbalu pokračovala, kdyby ještě v témže roce na podzim nepřišli němečtí nacističtí okupanti a nerozehráli daleko větší zápas, než jsou všechny fotbalové. 

Válka přinesla nestabilitu, která už kladenskému fotbalu zůstala

V období okupace sice klub nadále působil v nejvyšší soutěži. Ta ale vinou vyčlenění slovenských a sudetských mužstev utrpěla na kvalitě a ačkoli se Kladno mělo stát její pevnou součástí i po skončení války, roky největší slávy byly pryč. Stejně jako život Františka Kloze, který se v květnu 1945 se zbraní v ruce postavil německým okupantům a utrpěl zranění, na jehož následky krátce po osvobození Československa zemřel. Bylo mu 40 let. 

Ještě první dva roky po osvobození Kladno se silným mužstvem patřilo k tuzemské špičce, v roce 1947 dokonce třetím místem v lize dorovnalo svůj dosud nejlepší výsledek. Pak ale přišla úplatkářská aféra, po níž bylo Kladno, jež nechalo v posledním kole vyhrát sestupem ohrožený Zlín, z nejvyšší soutěže vyloučeno. Vrátilo se do ní sice už po jedné sezoně, jenže se potýkalo s úpadkem formy a po pouhém roce soutěž opět, tentokrát sportovní cestou, opustilo. 

Do první ligy se Kladno vrátilo v roce 1952 pod názvem TJ Sokol SONP, a hned z toho bylo pěkné čtvrté místo. Následovalo několik lehce nadprůměrných sezon a po nich další sestup z nejvyšší soutěže v roce 1958.

Přitom právě v době, kdy áčko sestoupilo, na Kladně dorůstala generace dorostenců, která se dvakrát stala mistrem Československa. Poprvé v roce 1956, podruhé právě v roce 1958. A fascinující bylo obzvlášť to, že hned několik špičkových hráčů bylo takzvanými obojživelníky. Možná i kvůli sestupu áčka z nejvyšší soutěže dali tehdejší dorostenečtí mistři Karas, Vimmer či Šebek na své sportovní cestě přednost lednímu hokeji.

I tak se fotbalové Kladno mezi elitu po dvou letech vrátilo. Oporu získalo v Josefu Kadrabovi, československém reprezentantovi a stříbrném medailistovi z mistrovství světa v Chile. Tehdy v týmu kopali třeba Linhart, Fábera, Rys, Majer, Kofent nebo Chlumecký. Po Kadrabově odchodu do Slavie ale tým výrazně oslabil a v roce 1965 zažil další loučení s nejvyšší ligou. Na dlouhou dobu naposledy se do ní vrátil v roce 1969. Bohužel jen na rok. Od roku 1970 se na Kladně 36 let hrály jen nižší soutěže. 

Z let sedmdesátých stojí za zmínku finále Českého poháru 1976, v němž se tehdy setkala dvě druholigová mužstva – Kladno a Sparta Praha. Ta na Kladně zvítězila jednoznačně 4:1 a doma triumf uhájila těsným výsledkem 1:0. 

V roce 1977 proběhla reorganizace soutěží a z celostátní druhé ligy se stala soutěž rozdělená hned do tří skupin. Ani v podstatně menší konkurenci se Kladnu návrat do nejvyšší soutěže nepodařil. Naopak při další reorganizaci v roce 1981, kdy se ze dvou českých skupin stala jedna, neprošlo Kladno při umístění ve spodní polovině tabulky škrtem, a tak se na dlouhých sedm sezon usadilo až ve třetí nejvyšší soutěži. 

Rok 1989 přinesl naději nejen československému lidu, ale i kladenské fotbalové obci. Mužstvo, které se opíralo o rekordmana v počtu startů Isteníka a dále například Tichého, Vdovjaka, Havelku, Topka, Hláska, či Zetka postoupilo do druhé nejvyšší soutěže. V té ale dlouhodobě balancovalo na hraně a v roce 1993 ho dokonce před pádem zachránilo rozdělení Československa a rozšíření soutěže na 18 účastníků.

Z divize mezi elitu za tři roky

Sestup přesto zakrátko přišel. A byl tuze hořký. S nástupem podnikatele Martina Michala a přejmenováním klubu na 1. FC TERREX Kladno se nakrátko zdálo, že bude líp. Nakonec z toho byly dvě nepovedené sezony, krach titulárního sponzora a sestup do České fotbalové ligy, v níž klub působil pod staronovým názvem SK Kladno. Při akutním nedostatku financí ji ale udržel jen dvě sezony a od roku 1997 se na Kladně hrála jen divizní soutěž. V roce 2000 tým postoupil zpět do ČFL, aby ji za dva roky zase opustil. 

Další vzestup přišel v roce 2003, a to překotným způsobem. Sloučením s oddílem Neratovic se na Kladno dostala licence na druhou nejvyšší soutěž a SK v ní i díky finančním zdrojům, které přišly s novým prezidentem oddílu Michalem Krausem, hrálo od začátku důstojnou roli. Kvalitní neratovické hráče doplnili domácí Marek, Kalina či Zachariáš, na závěr kariéry se navíc vrátil slavný odchovanec a vicemistr Evropy z roku 1996 Jan Suchopárek. Po příchodu obránců Trousila, Killara a kvalitních ofenzivních borců Holuba či Klinky mužstvo ligu v pohodě udrželo, v nadcházející sezoně i díky spolupráci s Baníkem Ostrava, který do středních Čech uvolnil forwarda Mageru či gólmana Vaška, ještě posílilo své pozice a ve třetí sezoně už s nabitým kádrem pod vedením trenéra Koubka slavilo návrat do nejvyšší soutěže po 36 letech.

Ve čtyřech nadcházejících sezonách se tým, jímž prošla řada hráčů, kteří později v kariéře slavili velké úspěchy, umisťoval ve spodní části tabulky. Koubka na lavičce nahradil současný trenér reprezentace Šilhavý, jehož později vystřídali zase Hřídel s Hejkalem. Kádrem se mihla jména jako Bořek Dočkal nebo Marcel Gecov. Tito, ale i mnozí další hráči, zde ale jen hostovali z jiných týmů hlavně proto, aby získali herní praxi a odešli za lepším. V sezoně 2007/2008 tak v týmu působili všehovšudy dva odchovanci – Antonín Holub (za SK kope dodnes) a Michal Zachariáš. Už ve třetí ligové sezoně se tým horko těžko zachraňoval, nakonec ale ukopal 14. příčku. Za rok už přece jen přišlo loučení. Podepsala se na tom i neuspokojivá finanční situace týmu po Krausově odchodu, která vyústila v následný strmý pád. 

Deset let v divizi. A co dál?

Ve druhé nejvyšší soutěži Kladno vydrželo pouhou jednu sezonu, na jejímž konci sestoupilo do České fotbalové ligy. Ani tam se ale pád nezastavil. Po dvou sezonách se Kladno v roce 2013 ocitlo zpět v divizi – nejnižší soutěži, kterou kdy hrálo a hraje ji dodnes. Pravidelně se sice pohybuje ve vrchních patrech tabulky, ale na postup to zatím nikdy nebylo. Snad až v právě probíhající sezoně by tým mohl i díky finanční stabilizaci, kterou umožnil mimo jiné prodej Stadionu Františka Kloze městu Kladnu, konečně zabojovat o postup alespoň do třetí nejvyšší soutěže. Ke 120. výročí založení klubu by to byl pěkný dárek a příslib lepších zítřků.

Tak všechno nejlepší, SK Kladno. Ať to vyjde!