Pro Beaua Grahama není odloučení od rodiny na Vánoce žádnou novinkou. Ve svých 29 letech už za sebou má devět evropských angažmá, to desáté – na Kladně – zažívá právě letos. Devětadvacetiletý blokař z Austrálie však letos sám na Vánoce nebude. Prožije je s manželkou a dcerou, z Austrálie přiletí jeho maminka. Na štědrovečerní tabuli sice nejspíš nebude pro Austrálii typický krocan, ale dost možná se objeví něco z pobaltské kuchyně, poněvadž Grahamova manželka pochází z Estonska, kde 203 centimetrů vysoký čahoun také působil.
Co si kladenský „protinožec“ vybaví, když se řekne slovo Vánoce? „Stromeček, dárky, čas strávený s rodinou, přáteli a sníh… V Evropě už žiji nějakou dobu, takže jsem zvyklý,“ dodává v reakci na překvapený pohled Australan, v jehož rodné zemi byste sníh hledali těžko.
Když vzpomíná na nejhezčí dárek, co kdy dostal, vrací se v myšlenkách do dětství. „Když jsem byl malý – mám ještě tři mladší bratry – tak jsme dostali Xbox. To mi bylo asi 13 let a udělalo mi to tehdy opravdu obrovskou radost. Bráchům samozřejmě taky, všichni jsme chtěli hrát,“ říká a připouští, že jako dospělý se už na dárky tolik netěší. „Hlavně proto, že nejsem moc dobrý v jejich vymýšlení pro ostatní. Spíše jim dám peníze, ať si za ně pořídí, co chtějí,“ říká. Svátků a času stráveného s nejbližšími už se ale nemůže dočkat. Stejně jako oblíbeného filmu Smrtonosná past s Brucem Willisem.
A přání do nového roku? „Ať jsme zdraví a šťastní. Chci trávit co nejvíc času s rodinou, ale zároveň si užívat volejbal a den ode dne se zlepšovat,“ dodává.
Také jeho spoluhráči, devětadvacetiletému Argentinci Ignaciu Fernandézovi do Česka dorazí jeden z nejbližších lidí – sestra.
„Žije v Itálii, bude skvělé se na Vánoce vidět. Ale těším se i na to, že budu trávit čas tady na Kladně. Je to pro mě nové, jiná země, jiné město, ale moc si to tady užívám, jsou tady skvělí lidé,“ říká postavou nevelký sympaťák zastávající pozici libera. Také on už má s Vánocemi v zahraničí jistou zkušenost. Dva roky působil v Rumunsku. Povětšinu své hráčské kariéry ale byl v rodné Argentině, kde v období Vánoc rád rozdával dary chudým a lidem bez domova.
„V Argentině je špatná politická a ekonomická situace. Jestli si do příštího roku něco přeji, tak aby se to zlepšilo. Aby na sebe byli lidé hodní a aby bylo na světě bezpečněji,“ říká Latinoameričan, kterému se navzdory těžkým životním podmínkám bude o Vánocích po domovině stýskat už kvůli typické vůni tamní kuchyně. „Vůně argentinského jídla mi bude fakt chybět. Na Vánoce obvykle jíme pravé argentinské asado, to jsou grilovaná hovězí žebra,“ vypráví.
Sám sebe označuje lámanou angličtinou za sentimentálního. Ať se jeho slova ztratila v překladu, nebo ne, nedá se upřít, že v sobě má obrovskou míru empatie. Rodina a přátelství jsou pro něj vším. A když se ho zeptáte na nejhezčí dárek, co dostal k Vánocům? „Žádná věc to nebyla, pro mě dárky nejsou důležité. Důležití jsou lidé. Nejkrásnější je, když vám zavolá kamarád a překvapí vás na Vánoce svou návštěvou. To mi udělá obrovskou radost, moc si toho vážím,“ pokyvuje.
O přátelích a rodině se rozpovídal také José Neves. Sedmadvacetiletý nahrávač přišel do Kladna z rodného Portugalska, a letos ho tak čekají první Vánoce v zahraničí.
