Ještě před rokem patřilo Kladno mezi nejlepší čtyři celky soutěže. Jenže přenést formu a mentalitu z jedné sezony do další se ukázalo být těžší, než se na první pohled zdálo. Už v létě přišel první citelný zásah – tým opustil zkušený Jan Pospíšil, který byl oporou na hřišti i v kabině.

Podzim přinesl sedm porážek v řadě – sérii, která prakticky pohřbila naděje na postup do play off. Mužstvo dlouhodobě trápila slabá produktivita. Góly, které v minulém ročníku rozhodovaly zápasy, tentokrát nepřicházely. „Od některých zkušenějších hráčů jsme určitě čekali větší gólový přísun,“ přiznává trenér Michal Dědič. K výsledkovým problémům se přidala úzká soupiska. Jakmile někdo ze sestavy vypadl, náhrada chyběla, a tím pádem chyběla i konkurence, která by hráče v tréninku tlačila kupředu. Už tak napjatou situaci ještě prohloubily zimní odchody brankáře Leoše Gerlicha a útočníka Petra Adama.

Právě z nouze se ale zrodilo to, co trenér označuje za jedno z mála pozitiv. Gerlichův odchod otevřel branku dvěma mladým gólmanům, kteří dostali šanci, s jakou původně nepočítali. „Hodili jsme je do vody, a i když to pro ně nebylo jednoduché, myslím, že se s tím poprali dobře,“ hodnotí Dědič. Extraligový debut zažilo hned několik dorostenců, největší otisk ale zanechal šestnáctiletý Michal Schnaubelt, který se ocitl na hřišti po boku svého o patnáct let staršího bratra Milana – tak trochu jako symbol generační proměny, kterou tým prochází.

Sezona, v níž Kladno poprvé v historii zůstalo před branami play off, zanechává hořkou příchuť. Současně ale přinesla odpovědi na otázky, které by v úspěšném ročníku nezazněly: kdo v týmu funguje, když se nedaří, kdo je ochoten bojovat o místo a na kom se dá stavět. „Zodpovědnost za nepovedenou sezonu máme všichni a doufám, že je pro všechny velkým poučením,“ uzavírá Dědič.