Vzpomenete si, jak jste s fotbalem začínal?
Začínal jsem hrát fotbal asi v šesti letech, v době, kdy jsem se z Prahy přestěhoval do Kladna. Jednou nebo dvakrát do týdne jsme chodili hrát pod vedením staršího pána, který vlastnil kousek od našeho domu trafiku, fotbálek do haly. Tam si mě všiml trenér z Kablovky, kde jsem hrál asi rok, přičemž pak jsem přestoupil na SK. Poté jsem se sice ještě jednou na Kablo vrátil, ale od nějakých devíti nebo deseti let jsem prošel všemi kategoriemi SK Kladna až do áčka, jehož jsem byl dvě sezóny součástí.

Proč jste z Kladna před dvěma lety odešel?
Poslední půlrok v kladenské áčku jsem začal mít zdravotní problémy. Měl jsem vodu v koleni, zánět okostnice, pak jsem dostal covid. Ještě před tím, v dorostu, jsem dokonce zkolaboval. Po těchhle všech zdravotních obtížích jsem se rozhodl, že pro mě fotbal nebude prioritou. Šel jsem hrát na Velkou Dobrou. Měl jsem tam strávit půl roku, ale nakonec jsem tam odehrál dvě sezóny.

Jak se cítí mladý hráč, kterému zranění ničí kariéru?
Bylo to hodně nepříjemné. Když jsem byl mladší, tak jsem zranění moc nevnímal. Říkal jsem si, že to nějak přišlo a nějak to taky odejde. Návraty po zraněních jsem proto dost uspěchával, vždycky jsem hned po zranění naskočil do plného tréninku. Postupem času jsem si ale uvědomil, že to takhle nejde. Došlo mi také to, že moje tělo není uzpůsobeno k tomu, abych čtyřikrát do týdne trénoval. Začal jsem se tedy více věnovat prevenci, více se protahovat, dělat různá kompenzační cvičení a zkrátka víc na sebe dbát.

Zdá se ale, že v týmu Velké Dobré jste chytil druhý dech…
Dařilo se mi tam, navíc bylo hodně důležité, že jsem všechny zápasy hrál. Pro mladého hráče je potřeba hlavně hrát a na Velké Dobré jsem to potřebné vytížení dostal. To mi dost pomohlo.

Do přípravy jste v Kladně vlétl jako uragán. Pět gólů za dvě stě sedmdesát minut, to je slušná vizitka...
Celkem mi to tam napadalo. Přiznám se, že jsem s tím ani takhle nepočítal. Vždycky jsem v šanci raději nahrával než zakončoval. Nevěděl jsem navíc, jestli vůbec zdravotně zvládnu tréninkovou zátěž v Kladně a jestli zvládnu takový skok výkonnostně. Jsem o to víc rád, že se mi povedlo se rychle začlenit. Parta je tu skvělá, jsme všichni na stejné lodi.

Jak byste se jako hráč popsal?
Jsem rychlý krajní nebo ofenzivní záložník, myslím si, že mám celkem dobrou techniku. Mám také dobrou kondici, nikdy mi nedělalo problémy běhat. Slabé stránky mám v soubojovosti a hře hlavou. Za celou kariéru mezi muži jsem dal asi jen jeden gól hlavou.

SK Kladno vede od zimní přípravy trenér Zdeněk Hašek. Jaká je příprava pod jeho taktovkou?
U trenéra je vidět, že se na trénincích hodně věnujeme tomu, co po nás chce v zápasech. Veškerá cvičení jsou uzpůsobena tak, abychom je mohli aplikovat i přímo v zápase. To se zatím dle jeho slov moc neděje, ale budeme se s tím vším muset ještě srovnat. Příprava pod trenérem Haškem je ale fajn, hodně pracujeme s míčem. Trenér má rád intenzivní a kratší tréninky, což nám vyhovuje.

Jak byste zhodnotil výkony v přátelských zápasech?
První zápasy se nám výsledkově povedly, ty další už tolik ne. Pořád hledáme tu správnou formaci. Pořád si zvykáme na trenéra a on si zvyká na nás. Myslím si ale, že to do začátku sezóny vyladíme a budeme fungovat dobře.

Vracíte se na Kladno, kterému se podzim výsledkově příliš nevydařil. Věříte v to, že na jaře ještě smažete velký náskok vedoucího Chomutova?
I když jsem za Kladno nehrál, pořád jsem ho sledoval. V uplynulých letech byla vždy ambice vyhrát divizi, ale nikdy se to nepovedlo. Dotáhnout se na jaře na Chomutov bude hodně těžké a postup zůstává jen v teoretické hladině. Uděláme ovšem všechno pro to, abychom o postup ještě zabojovali.

Kromě toho, že jste aktivní hráč, se věnujete také trenéřině. Koho trénujete?
Na SK trénuji kategorii U13, takže ročníky 2011. Trénování se věnuji už asi tři roky, k tomu navíc chodím učit tělocvik na základní školy v rámci projektu Trenéři ve škole. Vždycky mě totiž bavilo radit lidem a učit je. Už, když jsme hráli spolu s bráchou, tak jsem mu vždy rád radil, jak hrát.

Máte ambice jednou koučovat také seniorský tým?
Jako trenér bych se chtěl posouvat dál a dál. Ambice být jednou trenérem seniorského týmu určitě mám. Snažím se proto od každého z trenérů, který mě trénoval nebo trénuje, vzít to nejlepší a inspirovat se jejich prací.