S pohostinstvím je spjata celá vaše kariéra. Jak začala?
Mám vystudovanou hotelovou školu, po které jsem následně začal pracovat na Kladně v Shocku. Ten jsem prakticky otevíral a následně v něm strávil šest let. Nechci říkat, že mi pak Kladno začalo být malé, ale zkrátka jsem se chtěl posunout někam dál, a tak jsem odešel do Prahy, kde jsem dalších šest let pracoval v centru, v koktejlovém baru Bugsy's, který je vůbec nejstarším koktejlovým barem v republice. Když se to tak vezme, tak vlastně celý život pracuji s alkoholem.

Co vás dovedlo právě k práci s alkoholem?
To, že nic jiného neumím. (směje se) Měl jsem vystudovanou hotelovou školu, ale kuchaře jsem nechtěl dělat. Táhlo mě to na tu přední část podniku, ovšem nechtěl jsem ani běhat po place a tahat se s těžkými talíři. Zvolil jsem si proto místo za barem, kde je taková čistší práce a navíc mě tam bavila komunikace s lidmi.

Nakonec jste ale s prací za barem sekl...
Ano. Postupem času mi práce na jedné pracovní pozici v koktejlovém baru zevšedněla, navíc se mi narodilo dítě… a já nechtěl pracovat dlouho do noci, a tak jsem využil nabídku na práci, kterou dělám teď. No a nyní už osm let brázdím Českou republiku a Slovensko.

Co je vlastně náplní vaší aktuální práce?
Hlavním mým úkolem je prezentace hlavně rumu Havana Clubu, jsem tváří téhle značky. Primárně se zabývám školením personálu, navštěvuji a prezentuji na školách zaměřených na gastronomii, vedu degustace, řeším také komunikaci na sociálních sítích a vlastně také učím lidi pít alkohol ve větší kvalitě a ne kvantitě. Kdo by si ale mohl myslet, že naší značku prodávám, tak to není pravda. Obchodní zástupce nejsem, mým hlavním posláním je edukace.

Zmiňujete, že učíte pít lidi kvalitu na úkor kvantity. Jak se to daří?
Zkoušíme to, ale je to složité. Přesto musím říct, že situace se postupně zlepšuje, což přisuzuji i tomu, že lidi čím dál tím víc cestují. Třeba dovolená v takovém Karibiku, kde lidé mohou ochutnat opravdu dobré rumy, už není tak nedostupná, jako byla před lety. Samozřejmě lidé pořád pijí i tuzemák, ale postupně si zjišťují, že je lepší si dát tři malé panáčky kvalitního rumu a druhý den lépe fungovat, protože kvalitní alkohol tolik nezatěžuje tělo, než vypít litr nekvalitního tvrdého alkoholu s tím, že mu druhý den bude špatně. To stejné bychom mohli říct také třeba o pivě nebo kávě.

Starého psa ale novým kouskům nenaučíš. Je s ohledem na to vaší cílovou skupinou mladší generace?
Neřekl bych. S mladou generací je to, co se týče alkoholu, špatné. Mají sociální sítě, žijou si tam vlastní svět a nechodí se bavit. Když se třeba podíváme na taneční podniky na Kladně, tak mladá generace do nich nechodí. A to samé platí i pro ostatní malá města. Myslím si, že se to ale časem změní, protože jim socializování bude chybět.

Kdo si tedy podle vás nejvíc vychutná kvalitní destilát?
Řekl bych, že je to věková skupina čtyřicet plus. Ti si to nejvíce užívají. Není jim líto dát třeba tisíc korun za láhev, když vědí, že jí mají na několik večerů, nemusejí nikam pospíchat a jen si jí v pohodě užijí. Zároveň u téhle věkové skupiny vidím jejich chuť poznávat nové značky, protože prostě za jejich mladších let takové možnosti nebyly.

Je nějaká věc, na kterou si při pití kvalitního alkoholu dát pozor?
Nesmírně důležité je to, do jaké skleničky destilát nalijete. Stává se, že když nalijete jeden destilát do čtyř skleniček, v každé ucítíte něco jiného a v jiné intenzitě. Často se mě lidi ptají, jakou skleničku si koupit. Nejlepší je obyčejná vinná sklenička na nožce ve tvaru slzy, kterou dostanete třeba na koštu vína. Stojí pár korun a je jedno, jestli si do ní dáte bílé víno, červené víno nebo jakýkoli destilát, chybu neuděláte. Hodně pak ale záleží na tom, jak si k destilátu přičichnete. Když si například skleničku nakloníte a čichnete si k její hraně, ucítíte jen ostrý ethan a alkohol. Naučit se správně pít destilát je zkrátka zajímavá hra.

Je pravda, že se člověk k určitým destilátům musí propít?
Samozřejmě. Obecně platí, že začátečníci velmi často pijí sladší alkohol, protože cukr je takové šidítko, které nám zahladí agresivitu destilátu. Cukr je zároveň největší droga. Časem se ale sladkosti člověk prostě přepije a následně vyhledává méně sladší věci, chce cítit spíš tu hlavní surovinu, ze které se daný alkohol vyrábí. To samé platí třeba i u vína nebo kávy. Chutě se navíc v průběhu života zkrátka mění.

Mluvil jste o vztahu zákazníka ke kvalitnímu alkoholu, ale jak jsou na tom provozovatelé podniků?
Myslím si, že v dnešní době mají velkou výhodu, protože nabídka je neskutečně široká. Na trhu je hráčů opravdu hodně. Hospodští si v dnešní době čím dál tím více vybírají produkty, s nimiž budou návštěvníci spokojení a třeba kvůli nim přijdou znovu. Takovým těm typickým „nalejvárnám“ ve větších městech už nejspíš odzvonilo. Ty už budou fungovat spíš jen na menších vesnicích.

Jakým směrem se momentálně ubírá trh s tvrdým alkoholem?
To je složitá otázka, přičemž u každého světadílu existuje trochu jiná odpověď. Třeba v Asii se dost kouká na to, aby destiláty byly hodně přírodní a neměly moc procent alkoholu. Amerika je pak dost zblázněná, tam se trendy dost mění. Ve zbytku světa pak obecně ale platí, že trendem jsou destiláty se čtyřiceti procenty alkoholu. Samozřejmě se poslední dobou začínají na trhu čím dál tím více objevovat nealkoholické produkty, jako je třeba nealko gin, tequila nebo whiskey, aby i člověk, který nechce pít alkohol, si mohl dát nějakou náhražku. Problém u nich je ale to, že jsou relativně dost drahé. Vyrábí se totiž tak, že se udělá klasický destilát, z něhož se následně chemickou reakcí alkohol odstraňuje.

Jaký je největší hráč na alkoholovém trhu, co se týče druhu alkoholu?
Největší hráč je z mého pohledu vodka a gin, rum bych asi zařadil na trojku. Tahle čísla ale ovlivňují levné alkoholy, třeba vodky, které si člověk koupí v supermarketu za pár korun. Samozřejmě se konzumace různých druhů alkoholu liší v závislosti na ročním obdobím. Třeba gin je většinou konzumovaný v létě, rumy naopak v chladnějším období a podobně.

A co vyhrává u vás?
Já piju jen rum, samostatně, abych opravdu poznal chuť toho destilátu. Dvanáct let jsem pracoval za barem, takže jsem různých koktejlů dost přesycený, moc mě to nebaví. Když si ale jednou za čas nějaký dám, tak volím tradiční mojito… a přiznám se, že nejsem pedant na to, jak mi ho barman připraví. Hlavní je, aby mi chutnalo.

Když máte mlsný „jazýček na alkohol“, znamená to, že jste náročný třeba i co se týče jídla?
Ne, to vůbec nejsem. (směje se) Za ty roky, co jsem dělal na baru, jsem hodně jedl v rychlosti, a tak nejsem na jídlo moc náročný. Samozřejmě si někdy vychutnám dobré jídlo, ale nejsem člověk, který by obrážel pětihvězdičkové restaurace. Nejvíce mě potěší třeba dobře udělaná svíčková či guláš… a nebo taky třeba dobrý langoš.

Kam byste šel na Kladně na dobrý drink?
Většinou, když chodím někam s přáteli, tak chodím na pivo do Kozlovny, protože bydlím v Rozdělově. Na drink bych asi zašel za kluky do Shocku, protože je tam znám a dělal jsem tam. Jinak si ale myslím, že na Kladně nemáme koktejlový bar, který by se mohl rovnat těm pražským. Tam bych doporučil třeba zmiňovaný Bugsy's Bar, kubánský bar La Bodeguita del Medio, Hemingway Bar nebo teď nově otevřený podnik Forbína. Každý člověk by se měl ale zamyslet nad tím, jakou atmosféru si od baru slibuje, protože možností je mnoho.

Jak se podle vás pozná dobrý podnik?
Pro mě je nejdůležitější personál. Nejvíc se koukám na to, jestli vás obsluha pozdraví, když do podniku přijdete. Samozřejmě pak hraje klíčovou roli také prostředí. Důležité je osvětlení nebo třeba i to, jak vám podnik voní. To, jak se daný člověk o podnik stará, ale nejvíce poznáte na toaletách.

Aktuálně je měsíc únor, kdy mnoho lidí drží alkoholový půst. Jak vy se na tuhle věc koukáte?
V první řadě je zvláštní, že suchý únor máme jen my v Česku. Asi to bude tím, že je to nejkratší měsíc v roce. Ve zbytku světa se tenhle půst dodržuje v lednu, jako jakási očista na začátku nového roku. Já jsem ale zastáncem toho, že jestli člověk nechce čtrnáct dní nebo měsíc pít, tak si může vybrat jakékoli období v roce... a nemusí se vymezovat zrovna na únor. Sám někdy dělám, že si řeknu, že nějakou dobu nechci konzumovat alkohol, ale určitě se nebudu vymezovat na jeden daný měsíc. Pauza je určitě dobrá minimálně v tom, že když si dáte od něčeho přestávku, destiláty pak chutnají úplně jinak. Tělo se pročistí a následně díky tomu ucítíte zcela jiné chutě. Ale to je na dlouhé povídání, protože destilát například chutná jinak i v případě, když si ho dáte v lednu, a jinak, když si ho dáte v červenci.

Na závěr se zeptám na nějakou skrytou perlu. Máte nějaký destilát, u něhož byste čtenářům doporučil, aby ho ochutnali?
Především bych rád řekl, že člověk si nejlépe jakýkoli destilát vychutná přímo v oblasti, kde se vyrábí nebo tradičně konzumuje. Sice to není skrytá perla, ale já mám osobně za srdcovku Havanu, která mi ale chutná jak přímo na Kubě, tak třeba tady u nás na Kladně.