Je za námi jubilejní stá sezóna kladenského hokeje. Jak byste jí zhodnotil?
Když k sobě budeme upřímní, tak jsme rádi, že nemusíme hrát baráž. Samozřejmě po vývoji celé sezóny je škoda, že jsme nevybojovali předkolo play-off. Celkově bych své emoce popsal spíš jako úlevu, než nějaké nadšení.

Na druhou stranu vás jistě těší fakt, že se konečně vyhnete baráži, ne?
Ano. Je to pro nás určitě něco jiného. Teď máme čas na zregenerování a doléčení různých zranění. Můžeme jít s čistou hlavou do další sezóny… a ne, že se tu budeme do dubna strachovat o to, jak to všechno dopadne. Předchozí baráže sice pro nás dopadly dobře, ale věřte, že to nebylo pro hlavu nic příjemného.

Kde se podle vás letos lámal chleba?
Bylo tam toho víc. Klíčová asi byla podzimní série proher, kdy jsme sice nedostávali rychty, ale prohrávali jsme často třeba o jeden gól. Často jsme nezvládli dobře rozehraný zápas dotáhnout do zdárného konce, několikrát jsme utkání nedokázali srovnat při power play nebo získat bod navíc v prodloužení. S ohledem na to, jak byla letos liga vyrovnaná, tak to asi rozhodlo. Čtyři, pět bodů navíc se dalo uhrát, a to už by znamenalo předkolo. To je ale jenom kdyby...

Domácí stadion byl pro vás letos prokletý. Čím si vysvětlujete, že se vám doma tolik nedařilo?
Samozřejmě jsme v kabině o té nepříznivé bilanci věděli, ale já si to upřímně moc nedokážu vysvětlit. Fanoušci jsou na Kladně super, vždycky se mi tu hrálo dobře. Možná to mohlo být tím, že i s ohledem na to jsme cítili mnohem větší tlak.

Často je v souvislosti s domácími neúspěchy zmiňováno úzké kluziště…
Těžko se mi k tomu něco říká. Mělo by být naší výhodou, že na našem úzkém kluzišti neustále trénujeme, měli bychom na něj být navyklí, ale bohužel jsme to loni ani letos nepotvrdili. Možná má vliv i to, že soupeři se na naše kluziště mnohem více připravují, uzpůsobí tomu svůj hokej, zatímco my se snažíme hrát pořád stejně.

V posledním zápase jste ztratili naději na předkolo play-off. Od fanoušků jste se ale dočkali obrovské podpory včetně poděkování za celou sezónu…
Na ten zápas přišel plný barák, fanoušci fandili celou dobu, tleskali nám i za stavu 0:5. Doufám, že si všimli, že jsme se na nic nevykašlali. Prostě to nešlo. Sezóna byla těžká, odehráli jsme hodně těžkých zápasů. Fandům ale patří všechna čest za to, jak se k nám po posledním domácím zápase zachovali. Bylo to super. Na tom, co se dělo po zápase s Vítkovicemi, bylo vidět, jací jsou tady fanoušci srdcaři. O to víc nás zpětně mrzelo, že letos nebylo těch domácích děkovaček víc.

Uvědomoval jste si v tu chvíli, že je to na nějakou dobu váš poslední zápas na Kladně?
Do zápasu jsem šel s tím, že to nebude můj poslední zápas na Kladně. Věřil jsem, že ho vyhrajeme a ještě si tu zahraju a rozloučím se při play-off. Na konci zápasu jsem si ale začal uvědomovat, že je to skutečně pro teď poslední zápas na Kladně. Navenek jsem se snažil emoce příliš nedávat najevo, moc jsem si ale rozloučení s fanoušky užil, bylo to moc hezké.

Sezónu jste zakončili v Mladé Boleslavi, kde jste po dvou třetinách prohrávali 1:5, nakonec však vyhráli 8:5. Zažil jste někdy něco podobného?
Ne, nezažil. Je to naprosto šílené, s odstupem času se tomu musím zasmát. Bylo to neskutečné. V tom zápase se nám zkrátka sešlo úplně všechno. My jsme do něj šli s tím, že si konečně můžeme zahrát s čistou hlavou, užít si poslední zápas sezóny. Po dvou třetinách jsme ale moc spokojení nebyli, byli jsme na sebe naštvaní, báli jsme se, abychom neudělali nějakou velkou ostudu. Řekli jsme si, že zkusíme vyhrát alespoň jednu třetinu, ať ten výsledek alespoň zmírníme… no a trochu se nám to vymklo z ruky. (směje se)

Loni jste se stal kometou sezóny, když jste vyhrál bodování beků celé soutěže. Jak se s tím šlo do aktuální sezóny?
Bylo to těžké. Sám jsem z té situace měl obavy, protože jsem nikdy před tím nic podobného nezažil. Říkal jsem si, že se musím co nejlépe připravit na sezónu… a snažit se prodat ty zkušenosti, které jsem za tu předchozí nasbíral. Ze začátku to nebylo úplně nejrůžovější, v té době se nám ale dařilo týmově, a tak jsem moc neřešil, že jsem osobně nesbíral tolik bodů. Pak se ale situace zlepšila, nejlépe jsem se cítil až někdy po Vánocích. Každopádně jsem rád, že jsem si tuhle roli mohl vyzkoušet. Minulý rok ode mne nikdo nic nečekal, a tak to bylo o dost jednodušší. Letos jsem i sám na sobě cítil, že chci být jeden z lídrů, ovšem když se mi moc nedařilo, byl jsem trochu svázaný.

Po minulém ročníku vás vzal Jaromír Jágr na výlet do Pittsburghu. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Motivovalo mě to. Viděl jsem, jak to v Pittsburghu funguje… a řekl jsem si, že když budu makat a budu hrát dobře, tak by jednou mohla třeba nějaká nabídka ze zámoří ještě přijít. Kvůli tomu hokej hraju, zámoří je mým snem. Vážím si toho, že jsem mohl přičichnout k tomu, jak to v celé organizaci chodí, jaké mají zázemí, jak vypadají zápasy a podobně.

Rozhodl jste se opustit Kladno, co vás k tomu vedlo?
Nebylo to pro mě nic jednoduchého, ale zkrátka už jsem i sám na sobě cítil, že bych chtěl zkusit něco nového, trochu se posunout dál, vystoupit z komfortní zóny. Když nepočítám pár zápasů v Litoměřicích, tak jsem jinde než na Kladně ještě nehrál. Zahraniční angažmá beru jako krok kupředu. Myslím si, že zahraniční angažmá by mohlo posunout mou hru o level výše. Doufám, že se mimo Česko něco nového naučím, nasbírám zkušenosti a třeba se na Kladno zase jednou vrátím.

Byly ve hře i nabídky z extraligy?
Ne, žádné nabídky z extraligy jsme neřešili. Naprosto správně to řekl pan Burger (sportovní manažer Rytířů) v rozhovoru pro klubový web. Oznámil jsem klubu, že chci opustit extraligu a vyzkoušet si zahraničí.

O vašem odchodu se začalo spekulovat, stejně jako u dalších spoluhráčů, už v probíhající sezóně. Jak to hráči vnímají? Nenaruší to fungování kabiny?
Naší kabinu to vůbec nenarušilo. Je to každého věc, ale já jsem si naprosto jistý, že každý z hráčů, o kterých se bavilo, že z Kladna odcházejí, na ledě nechali úplně všechno, co mohli. Nikdo se na nic nevykašlal. Dal bych za kluky i za sebe v tomhle ruku do ohně.

Kromě klubové kariéry jste si během posledních dvou sezón zahrál také v národním týmu. Co to pro vás znamená?
Být v širším kádru národního týmu je čest. Nároďák je to nejvíc, co může hráč dosáhnout. Každý reprezentační zápas má úplně jinou úroveň a rychlost než naše extraliga. Nejen utkání, ale vlastně i tréninky, mi dávají strašně moc zkušeností. Je to skvělá škola.

Loni vám jen o chloupek unikla finální nominace na domácí mistrovství světa, kde nakonec Češi brali zlato. Jak jste se v té době cítil?
V té době mě to hodně zamrzelo, zapšklý jsem ovšem nebyl. Chvíli to sice bolelo, o tom žádná, ale pak jsem se stal velkým fanouškem a za úspěch jsem byl moc rád.

Je na závěr něco, co byste vzkázal čtenářům a fanouškům Kladna?
Fanouškům Kladna moc děkuji za všechny roky, co jsme spolu strávili. Kolikrát to nebylo z jejich pohledu jednoduché, ale o to více si podpory, která se k nám dostávala, vážím. Kladno budu nadále sledovat, Rytířům budu fandit… a třeba se někdy zase uvidíme.