Lubo, jak se cítíš?
Vede se mi dobře. Mám sice své problémy, ale stěžovat si nechci, fňukalů je půl republiky. Nikdo mě nikdy neslyšel, a ani neuslyší, mluvit pesimisticky, naopak se snažím být vždycky optimistický a nad věcí.

Přednedávnem ses mi svěřil, že se ti vrátila rakovina…
Ano, jezdím ale na kontroly do Motola, takže jsem v dobrých rukou. Akorát chemoterapie mi nedělá moc dobře. Občas se cítím být dost unavený. Nedávno jsem ulehl a dcery mi řekly, že vypadám, jako kdybych se chystal umřít. To mě tak vytočilo, že jsem vyskočil, okamžitě jsem se oblékl a za pár minut jsem seděl u piva v Lípě. Moc se zkrátka nezabývám tím, že mi něco je… a doktorům, těm jsem řekl, že mají před sebou stranický úkol – udržet mě. A stranické úkoly se zkrátka musí plnit. (směje se) Nejvíc mi však dodává sil, když dostanu do ruky mikrofon, to jsem na okamžik zcela zdravý.

Budu tedy držet palce, abys všechny zdravotní obtíže překonal…
Děkuji. Jak už jsem řekl, snažím se tím moc netrápit. Myslím si, že zatím vypadám celkem ready… akorát mě se*e, že mi odcházejí nohy. Ještě pořád mě unesou, ale po cestě do České lípy musím třikrát orážet. Dech mám ale pořád výborný. Minule jsem byl na rentgenu plic a v nemocnici mi říkali, že mám plíce jak mladý kluk. Tak jsem jim řekl, že to jistě bude tím, že nekouřím. (zasměje se a potáhne si z cigarety)

Jaký je recept na tvou neutuchající pozitivitu?
Musíš to mít zkrátka dobře nastavené. Hlava je sice kalkulačka, ale když k ní přidáš srdce, vznikne něco, co tě žene stále vpřed.

Ve čtvrtek 22. srpna máš jubilejní 80. narozeniny. Jak je oslavíš?
Chtěl jsem dělat velkou oslavu v České lípě, jako jsem dělal, když mi bylo sedmdesát. Tenkrát přišlo asi pět set lidí, vystoupilo sedmadvacet umělců. Teď, i kvůli zdravotním obtížím, jsem se nakonec rozhodl zorganizovat jen menší soukromou oslavu u mě na zahrádce. Původně jsem si myslel, že pozvu asi jen dvacet lidí… nyní jich mám na seznamu kolem čtyřiceti. Už teď se na ně těším.

Podle toho, kolik máš kamarádů, soudím, že si telefon ve čtvrtek moc neodpočine...
Jsem mámou a tátou vychovaný podle toho, že vděčnost je paměť srdce, takže se budu snažit všem, kteří si na mě vzpomenou, poslat alespoň zprávu, že si nesmírně vážím jejich přátelství. Protože bez kamarádů a kamarádek se nedá žít. Přátelé jsou to, co mě v životě nabíjí. Táta mi jednou řekl, že s vlídným slovem projdu celým světem, ale s kloboukem na palici nejdál do Unhoště. A já se tím řídím. O to víc, mě tíží to, jak nedobře se k sobě lidé chovají. Lidé by k sobě měli mít více pokory… všichni navíc furt na něco až nechutně nadávají. Smutné je, že místo toho, aby šli někam o problémech diskutovat, skrývají se za anonymitou internetu. Jediné, co jim jde, je pomlouvání druhých.

Máš narozeniny. Jaké je tvé přání?
Mým přáním je, abych tyhle trochu těžší časy přečkal, aby moje rodina rostla ve zdraví, aby všichni kamarádi a přátelé byli také zdraví, abychom se ještě dlouhou dobu mohli společně scházet. Pak bych si také přál, aby všichni, co žijí na Kladně, ale vlastně i v celé republice, měli častěji úsměv na tváři. Zároveň bych chtěl, jak už jsem řekl, aby měli lidé v sobě více pokory, tolerance, aby se k sobě chovali hezky, protože svět není dobrý. Žádné drahé dárky ale nepotřebuju, každý mi udělá radost. Jeden už jsem navíc dostal. Volala mi manažerka z Prahy, co má na starosti Lucernu. Řekla mi, že budu vystupovat na koncertu legend po boku Yvetty Simonové nebo Petra Spáleného. Původně se tenhle koncert měl uskutečnit už 28. září, ale nakonec to přeložili na 4. prosince. Já tam budu mít dvě písničky a nějaké to povídání. To je pro mě nejkrásnější dárek. No… a pak už zbývá jen O2 aréna. (směje se)

A co tvé zábavné večery. Máš v plánu ještě nějaké uspořádat?
Ještě ve mně plápolá takový malý plamínek naděje. Přemýšlím ale, že bych v prosinci udělal vánoční matiné, kterým bych zakončil rok a definitivně se rozloučil se Selátkem, ale ještě nevím, jestli se to povede.

Zmiňoval jsi, že s mikrofonem v ruce ti je nejlépe. Na co se mohou lidé v tvém podání v blízké době těšit?
Pořád vymýšlím něco nového. Dost spolupracuji s Bohušem Matušem, často chodím k němu do studia. Naposledy jsem přezpíval písničku Blues pro tebe od Pepíčka Zímy.

Kdybys měl těch svých 80 let popsat právě písničkou, jak by zněla?
Já jsem trochu blázen, bůh mi seslal na zem, abych pro vás zpíval nebo hrál. Moje písně léčí všechny tísně, neberte je přísně, to bych si já přál.

Stejně jako ty, i kladenský hokej letos slaví jubileum. Jak se ty, jako bývalý hokejista, těšíš na 100. sezónu?
Těším se. Jako každý Kladeňák jsem plný očekávání. V minulých sezónách to vždycky na začátku vypadalo dobře, jenže pak přišly série špatných výsledků. Věřím tomu, že letos už to bude dobré. Chodím na každý zápas Rytířů, často vidím i jejich tréninky. Zatím se mi líbí, jak v trénincích kluci pracují. Každopádně to však budou mít těžké. Nevím, co jsme komu udělali, ale v minulých letech mi připadalo, že proti nám hráli kromě soupeře i rozhodčí.

Zmiňoval jsi špatné výsledky. Jak se s nimi podle tebe nejlépe vypořádat?
Je to těžké, ale i my jsme kdysi měli zápasy, které se nám nevydařily. Já byl v mančaftu jakýsi kulturní referent. Jezdili nás rozptýlit Slávek Šimek, Luděk Sobota nebo Pavel Bobek. S nimi jsme kolikrát po tréninku hráli i srandamač. Když se nám navíc nedařilo, tak jsme zašli ve středu do hospody, posilnili jsme se, ve čtvrtek jsme vypadali trochu vláčně, ale v pátek jsme dali Spartě 5:2. Měli jsme zkrátka sílu kladenské oceli. Snad se tahle síla zase do kladenského hokeje vrátí. Kéž by kluci byli letos aspoň desátí. To bych si přál. Když se to podaří, tak jim snad i složím nějakou píseň.

Jsi hrdým Kladeňákem. Jak se podle tebe za poslední léta změnilo naše město?
Už tu nevylévají strusku. (směje se) Teď vážně, Kladno se změnilo v krásné město. Jediné, co mě trápí, je hlavní třída. Dříve proudily nahoru i dolů davy lidí, potkával si zde mnoho známých, ovšem to už dávno bohužel neplatí, krámy jsou prázdné… ale jinak se mi město moc líbí. Máme opravenou železnici, budeme mít krásné nádraží, řidičům slouží mnoho krásných nových kruhových objezdů. Všechna čest Kladnu. K tomu navíc tu máme krásně čistý vzduch. To, že je Kladno černé, už dávno neplatí… a já na něj nedám dopustit. Kladenská radnice mi navíc udělala velkou radost. Když jsem si šel přednedávnem měnit občanský průkaz, dostal jsem novou kartičku, na které je platnost do roku 2059. To je krásný pocit, když vidím, že chtějí, abych tu vydržel takhle dlouho… teď už je jen na mně, abych to vydržel. (usmívá se)

Lubo, za Kladenský měsíc ti přeji všechno nejlepší a především pak hodně zdraví!