Útočník s číslem devět, kterému nikdo neřekl jinak než Bača, protože jeho sestra mu jako malá místo bratříčku říkala "bačíčku", odehrál v dresu Kladna celkem třináct sezón. V 747 zápasech dokázal Hrabě hned 330krát rozvlnit síť v bráně soupeře. Kromě toho hrál také v nižších soutěžích, a to za Sokolov, Beroun nebo Masokombinát Kladno. Představil se také jako trenér na střídačce Kladna, od roku 1976 vykonával neuvěřitelných 26 let funkci ředitele kladenského zimního stadionu. Kromě skvělého hokejisty byl také výborným fotbalistou.
Celkem šest sezón strávil po boku Hraběte v kladenském týmu také o tři roky mladší Lubomír „Čužák“ Rys.
„Několikrát jsme spolu hráli i v jedné lajně v útoku. Měli jsme tehdy skvělý mančaft. Se Zdeňkem byla radost hrát, především to byl ale dobrý kluk. Jako člověk byl vždy usměvavý a příjemný,“ vzpomíná na Baču jeho kamarád Čužák.
A jaký byl Zdeněk Hrabě hokejista?
„Na ledě byl exhibicionista. Zdeněk byl skvělý technik i bruslař. Měl v sobě krasobruslařskou školu. Byl navíc hrozně odolný. Celou ligu odehrál bez nárameníků. Paže měl vždy omlácené od krosčeků, ale všechno vydržel a stejně před bránu chodil. Byl to bojovník Vždycky se na něm vyfaulovala polovina ligy,“ popsal Čužák zesnulou kladenskou legendu, přičemž jedním dechem dodal: „Měl navíc vzácný dar. Když dostal špatnou přihrávku, dokázal z ní udělat fantastickou věc. Na to byla vždy radost se dívat.“
Dokázal se navíc vypořádat i se svízelnými situacemi. Čužák vzpomíná, jak jednou spolu hráli v Brně, přičemž legendární Bača si zapomněl brusle. Šel tedy do brněnské kabiny, půjčil si nějaké staré brusle od soupeře a bez problémů v nich zápas odehrál.
„Zděnečku, posíláme po tobě tam nahoru tu tvojí lásku a pokoru. Až se zablýskne, tak budu vědět, že si zase proskočil mezi obránci a otevřel nebeskou bránu,“ dodal Rys.
