Jak jste se k morčatům dostala?
Jako k mazlíčkům to bylo přes kamarádku, zhruba když mi bylo třináct let. K výstavním jsem se ale dostala přes manžela, v té době ještě mého přítele. Koukali jsme spolu na internet a Tomáš tehdy řekl, že se mu strašně líbí krémová morčátka. Začala jsem hledat a našla jsem si chovatelskou stanici s krémovými morčátky, pak se spustil kolotoč. Ze začátku jsem je chtěla mít jenom za mazlíčky, a tak jsem se šla podívat na výstavu. Tam jsem viděla spoustu krásných plemen a barev. Morčátka jsou taková vděčná, hezky chrupkají, když se napapají, je to celkem antistresová činnost.

To je k chovatelské stanici ještě celkem kus cesty, jak to šlo dál?
No a pak se člověk seznámí s chovateli a bylo to fajn. Četla jsem si standardy a celkem mě to zaujalo. Začala jsem pátrat a dostala jsem se celkem do hloubky. Zjistila jsem, že plemen, barev a jejich kombinací je nepřeberné množství. U nás se většinou vůbec nechovají. Nakoupila jsem taková oranžová morčátka, importovala jsem je ze zahraničí. Později mi začala vyhrávat výstavy, nejvyšší umístění. To je to, co mě na tom baví, šlechtit plemena, co tu nejsou. U morčat je to totiž dostupné. Na psy potřebuje člověk mnohem větší kapacitu, na morčátka ten prostor byl.

Čím se vaše stanice pyšní?
Mám asi sto padesát morčat, chovám americké crestedy – černé, oranžové, dále mám oranžové šimly a pak také černé dalmatiny. Ty se teď snažím nejvíc vyšlechtit, mají velmi těžkou kresbu srsti. Zrovna mi přijela morčata z Belgie, ze Švédska a z Německa. Ta na výstavách v Česku vůbec nejsou.

Co byste jako zkušená chovatelka doporučila člověku, který si chce pořídit morče?
Klec, minimálně sto dvacet centimetrů, vhodnou podestýlku a seno. Toho morče sní opravdu hodně. Nejdůležitější je, že morče nesmí být samo. Vždy je potřeba mít alespoň dvě, ideálně kastrovaného samečka a samičku. To je nejlepší kombinace, nejsou pak mezi nimi žádné hádky, vše probíhá bez problémů. Ještě je důležité vybrat vhodné místo, morčata nemají ráda vlhko a průvan, zima jim nevadí. Blbé je to také v létě, já je chovám v domečku s klimatizací, protože velké vedro jim nedělá dobře. Dále doporučuji mé webové stránky jako zdroj informací, co se chovu týče.

To nezní jako finančně náročné zvířátko…
Právě, že celkem i je. Poměrně drahá je podestýlka a zelenina, kterou morčata žerou. Nejvíc je však náročná veterina, a to i s takovým malým zvířátkem jako je právě morče. Kastrace stojí kolem dvou až tří tisíců korun, některé operace klidně i víc. Lidé na veterině nechávají i desítky tisíc, někdy je to horší jak u psů. Ještě je nutné najít specializovanou kliniku, protože běžný veterinář si s nimi většinou neví rady. Naštěstí Praha není daleko.

Jsou morčata hodně náchylná na nemoci?
Celkem ano. Velký problém je, když morče přestane jíst, to je skoro na umření. Pokud nejedí hodně sena, mají problém se zuby. Samičky jsou náchylné na ovariální cysty, to je celkem častý problém. Dále i nějaké rýmičky mohou být pro morče dost problematické.

Když jste zmínila podestýlku, musí být v něčem speciální?
Speciální ne. Já používám hobliny, jsou cenově nejdostupnější. Je potřeba ji zhruba jednou týdně vyměnit. Lidé mají často morčata v bytech a trpí na alergie, proto se často používá hypoalergenní podestýlka ASAN, avšak je celkem drahá. Momentálně je dost moderní používat i koberečky, musí se ale často prát.

A proč si morčátko pořídit?
Jsou roztomilá a skvělá pro děti. Nekousnou vás. Mě ani mé děti v životě morče nekouslo. V tomto ohledu je jejich péče jednoduchá, nechají se chovat, mazlit, dokonce i vycvičit na různé triky.

Záleží, jestli si pro něj zajedu do certifikované chovatelské stanice nebo do běžného zverimexu?
Tak samozřejmě doporučuji chovatelskou stanici, ale existují různé stanice. Je důležité to hlídat a komunikovat s chovatelem. Ve stanici máte zajištěnou péči o morče a základy genetiky, aby prospívalo. A hlavně chovatel vám se vším poradí. Já pomáhám lidem stříhat drápky. Radím jim, jestli jet na veterinu, když se něco stane. V létě morčátka i hlídám, mám takový hotel (smích). Ale jen pro ty, co si morčátka ode mě koupí, to je další výhoda chovatelské stanice, ta péče.

Proč nedoporučujete pořízení morčete ve zverimexu?
Ve zverimexu morčata někde pochytají, ve velkém množství hodí do krabice a odvezou. Člověku se může zdát, že je hezké, že morčátko zachrání, ale v podstatě ho pak akorát nahradí další morče a je to takový nekonečný koloběh. Hlavně takové morče nemá moc dobré předpoklady vám vydržet doma tak dlouho jako morče z kvalitního chovu. Samozřejmě ani kvalitní chov není stoprocentní záruka, že vám vydrží. Vždycky se může něco stát, ale z chovu má nejlepší předpoklady, aby se nic nestalo a mohlo vám dlouho dělat radost. Morčátko od chovatele je možná dražší, než ze zverimexu nebo rádoby chovatele, ale zase celková péče a krmení je na vysoké úrovni.

Jaké je to v Česku s konkurencí v chovu i na výstavách?
Výstavy strašně opadly během koronavirové pandemie. Dříve byly na výstavách hrozné fronty a člověk se tam nemohl skoro dostat. Po Covidu skončilo hodně velkých stanic, což způsobilo pár problémů. Na výstavy jezdí jenom pár nadšenců a zároveň je i velmi velká nabídka morčat, což je další nevýhoda pro chovné stanice.

Přinesl Covid ještě nějaká úskalí v chovatelství?
Během Covidu, jak byli lidi doma, se strašně zvedla poptávka po domácích mazlíčcích a morčatům se to nevyhnulo. Na ten popud se objevilo dost pochybných chovatelských stanic, co chovají třeba jenom rok pro výdělek. Prodávaly velké množství morčat za nízkou cenu a prakticky se příliš nelišily od zverimexů. Proto je potřeba si chovatelskou stanici trochu proklepnout. Následně se někteří lidé začali morčat zbavovat a nyní je velké množství azylových morčat. Obecně teď chov stagnuje.

Jak člověk pozná dobrou chovatelskou stanici od těch, co to dělají jenom rychle pro byznys?
To je těžké a často to člověk nepozná. Určitě bych poradila, ať se zájemci zaměří na komunikaci s chovatelem, na počet nabízených mláďátek a na transparentnost webových stránek. Důležité je vědět, zda stanice zveřejňuje odchovy a chovná morčata, zda se zúčastňuje i výstav a různých školení. Důležitý je celkový dojem z chovatele. Předání zvířátek by nemělo být v rychlosti před domem, musí být čas na to morčátko ukázat. Morče by mělo být bez parazitů, mít čistá očka a nos, celkově vypadat zdravě.

Na co ještě by se měli zájemci o morče zaměřit?
Za mě je hodně důležité i to, jak se chovatel staví k problému. Jsme jenom lidi, pro které je chov koníček, máme svoji práci a rodinu. Může se stát, že i když se chovatel snaží na sto procent, něco mu unikne. Dobrý chovatel bude problém s majiteli řešit. Určitě bych ještě doplnila, že chování morčat se nedělá pro byznys. Možná si to někdo ze začátku myslí, ale ta péče o morčata, i když by jim člověk dával to nejméně kvalitní krmení, vychází draze. Morčata hodně trpí právě na nekvalitní stravu, bez sena nemohou fungovat. Pokud samice nemají pauzu mezi porody a kojením, tak dochází k odvápnění a umírají.

Doporučujete tedy si chovnou stanici prohlédnout?
Spousta zájemců chce vidět chovatelské zařízení. Za mě toto zrovna není směrodatné. Setkala jsem se s tím, že rádoby chovatel má jakousi ukázkovou expozici hezkých morčat, kam zájemce vodí a zbytek může živořit. Navíc chovatelé většinou mívají morčata uvnitř v domě a není jim příjemné, si domu zvát cizí lidi. Zažila jsem i situaci, kdy zájemci přišli nemocní – rýma a chovná morčata se nakazila.

Začátkem prosince jste pořádala výstavu na kladenské základní škole v Doberské ulici, povedla se?
Ano, výstava byla super. Letos šlo o 16. a 17. ročník. Vždy máme akci dvoudenní. Měla jsem strach, protože jsem výstavu pořádala sama, ale vydařila se. Dávám si celkem záležet, výherci dostali obrovské kokardy a poháry. Chci, aby se akce lidem líbila. Na výstavě byla i tombola a celý výtěžek z ní šel pro pejsky do azylu Tylda.

Zúčastnila se výstavy také vaše vlastní morčata?
Ne. Na svoje výstavy svá morčata nepřihlašuji, abych náhodou nevyhrála a nesbalila ceny já. Dělám to pro lidi, ne pro sebe.

Na čem vlastně při hodnocení v soutěži záleží?
Důležitá je stavba těla. Morče musí být kompaktní, mohutný, pěkný váleček. Uši nesmí být malé, musí být dost velké, sloní. Kulatá hlavička ale ne moc, když je zase kulatá příliš, tak to způsobuje zdravotní problémy. Ideální je robustní, relativně velké morčátko. Ona chovná morčátka jsou větší než ze zverimexů. Tyto parametry se hodnotí u všech. Dále záleží na plemenu, jestli je kudrnaté nebo dlouhosrsté. Tam zase záleží na struktuře srsti. Dále se hodnotí kondice a prezentace.

Máte vy sama nějakého morčecího šampiona?
Teď moc na výstavy nejezdím, protože není čas. Ale mám spoustu šampionů, vyhrávali největší ocenění Best in show. Například X-Kiara Anubis se i po několika letech drží ve statistikách jako jedno z nejlepších morčat v České republice.

Jak často jste jezdila na výstavy?
Pomalu každý víkend. Dřív jsme jezdili vlakem, třeba do Olomouce. Objížděla jsem skoro každou výstavu. Občas jsem jela i do zahraničí, tam jsem ale nevystavovala.

Víte, na jakou další výstavu se vydáte?
Ano, to pojedu na klubový šampionát do Olomouce, protože ho pořádám.

Copak děláte ve svém volnu, pokud se nevěnujete morčatům?
Balím pytlíky krmení pro morčata, to je mé volno (smích). Je to takový můj koníček. Suším bylinky, dělám morčecí pamlsky, pak je prodávám. Ale mimo morčata ráda jezdím na paddleboardu, pokud mě k tomu děti pustí.

Chystáte pro morčata Ježíška?
Naše morčata mají Ježíška každý den, vzhledem k tomu, kolik jim kupuji zeleniny a výběrových granulí. O Vánoce jim ale i tak trochu přilepším bylinkami a pamlsky. Navíc dostanou i římský salát a petržel, takže se dá říct, že se jedná o vánoční nadílku.