Celkový součet „čtvrté sestry“, na kterou Barboru pasovala oblíbená česká skupina Tři sestry, je obdivuhodný. Špotáková se hned dvakrát stala olympijskou vítězkou (Peking 2008 a Londýn 2012), jednou brala na olympiádě bronz (Rio de Janeiro 2016). K tomu se může pyšnit hned třemi tituly mistryně světa (Ósaka 2007, Tegu 2011 a Londýn 2017), jednou stříbrnou medailí z mistrovství světa (Berlín 2009). Úspěšná byla také na mistrovství Evropy – zlatá v Curychu (2014), stříbrná v Göteborgu (2006) a bronzová v Barceloně (2010) a nakonec také v Mnichově (2022). Dodnes je držitelkou světového rekordu, který se jí povedlo hodit na Světovém atletickém finále v roce 2008. Oštěp z její ruky tehdy letěl na úroveň 72.28 metru. Aby toho nebylo málo, Barbora se se stala také pětinásobnou vítězkou prestižní Diamantové ligy. Dařilo se jí také na domácí půdě, kde se stala hned patnáctkrát mistryní České republiky v hodu oštěpem.

„Jsem hrozně ráda, že všechny moje medaile měly emoce. Všechny měly příběh. Doufám, že ve spojení s emocemi si mě lidé budou pamatovat. Jsou lidé, kteří udělají medaili, vezmou batoh a jdou, jenže taková jsem nikdy nebyla,“ ohlédla se za svými úspěchy Špotáková, s tím, že nejvýše asi řadí zlaté olympijské finále z roku 2008, kdy na LOH v Pekingu ve vypjaté bitvě až posledním šestým hodem překonala Rusku Mariji Abakumovovou.

Jak již bylo zmíněno, poslední medailovou tečku, bronzovou, napsala Barbora v srpnu na mistrovství Evropy, které se konalo v německém Mnichově. „Bylo skvělé mít dvě děti na sobě, skákat s nimi po stadionu, být tam navíc s padesáti kamarády. To byl jeden z nejvíc emotivních zážitků v kariéře. Byl to nádherný konec,“ popsala dnes již legendární oštěpařka.

A kam povedou kroky Barbory dál? „Zatím pořádně nevím, kam bude směřovat moje životní cesta. Hlavně chci být máma, protože dětem dlužím čas strávený s nimi,“ dodala Špotáková s tím, že by jednou chtěla trénovat mladé oštěpaře a oštěpařky.