Květinářství Bellis provozuje rodina Vopatových již téměř čtvrtstoletí. Je tomu již třiadvacet let, co si v té době učitelka biologie Eva Vopatová otevřela malé malebné květinářství poblíž kladenské hlavní třídy. Její krámek vzkvétal, a tak se v roce 2005 rozhodla skromné prostory vyměnit za mnohem větší dům v nedaleké Žižkově ulici. Z ruiny poblíž finančního úřadu rodina Vopatových vybudovala krásné květinářství s odpovídajícím zázemím a prodejní plochou kolem sta metrů čtverečních.
„Už v začátcích jsem mamince pomáhala, ale v té době jsem se ještě věnovala vlastní práci. Až, když jsme se následně stěhovali do větších prostor, kde jsme dodnes, mě oslovila, abych se květinářství naplno věnovala,“ vysvětlila pro Kladenský měsíc dcera Evy Vopatové Kateřina Kaimlová, která v roce 2019 převzala vedení obchodu do svých rukou.
Ke květinám se dostala, podobně jako její matka, značnou oklikou. Kateřina nejprve totiž vystudovala hotelovou školu a následně ještě výuku odborných předmětů na středních školách. Až poté absolvovala v Mělníku kurz pod vedením holandského mistra floristy, ze kterého si odnesla mezinárodní titul. „Náš obor ale není o titulech. Spíše záleží na praxi a hlavně pak citu,“ ví Kateřina Kaimlová.
Jak říká provozovatelka květinářství, které nedávno zajišťovalo například výzdobu pražského Obecního domu, v Bellisu se snaží zákazníkům nabízet produkty co nejvíce přírodní. Nepracují zde s barveným materiálem, ani květiny nebalí do celofánových kornoutů. „Líbí se nám tenhle jednoduchý čistý styl. Barvy samozřejmě máme rádi, ale neumíme dělat kýče,“ říká Kateřina Kaimlová s tím, že se jedná o hlavní poznávací znak, který její podnik odlišuje od ostatních.
Od ostatních květinářství se Bellis liší také malou kavárnou, která byla nedávno v jeho prostorách otevřena. Kromě dobré kávy si tak zákazníci mohou pochutnat třeba na různých zákuscích, kanapkách, víně nebo také kladenské limonádě od Kalabrie. „Naše prostory byli docela velké, a tak jsme měli co dělat, abychom je zaplnili kvalitními produkty. Cílem vybudování kavárny bylo tedy udržet kvalitu našich produktů a zároveň zákaznicím a zákazníkům nabídnout možnost si zde posedět, odložit si, dát si třeba kávu a v klidu si vybrat. Nebyla jsem si jistá, jestli tenhle plán bude fungovat, ale zatím musím říct, že funguje perfektně,“ prozradila Kateřina Kaimlová, která však zdůraznila, že Bellis chce být nadále květinářství s kavárnou, ne naopak: „Chceme, aby náš podnik dále stál na živých květinách, ať se jedná o ty řezané, pokojové nebo sezónní venkovní. I proto se snažíme zákazníkům nabízet denně čerstvý sortiment.“
Jak provozovatelka vysvětlila, většina řezaných květin do Bellisu proudí z holandské burzy. Třeba růže z Ekvádoru, Kolumbie či jižní Afriky nebo karafiáty z Izraele tak musí nejprve absolvovat cestu do Nizozemska, odkud jsou teprve transportovány do středních Čech. Od řezu tak trvá třeba pět až sedm dní, než se květina dostane do květinářství v Kladně.
Zde se pak o samotný chod obchodu starají takřka všichni členové rodiny. „Kdo z rodiny může, ten pomáhá. Maminka zde stále pracuje, tatínek dům postavil. Manžel peče do výrobky do kavárny a pomáhá s logistikou. K tomu to s námi ještě celou dobu táhne jedna stálá zaměstnankyně,“ sdělila Kateřina Kaimlová, které v jejím podnikání pomáhá už i devítiletá dcera. Vychovává si tak dalšího pokračovatele? „To si nemyslím. Prostor se jí líbí, ale má s ním jiné plány. Nejradši by tu měla taneční studio,“ směje se.
U květin jsou, stejně jako je tomu v módě, často diskutované trendy. Co tedy aktuálně frčí? Prý je to návrat k jednoduchosti a čistotě. Lidé mají dost rádi jemné a něžné pastelové tóny barev. Velkým, především svatebním, hitem jsou pak pivoňky.
Co se týče zákazníků, může se Bellis spolehnout zejména na stálé zákazníky. Náhodných lidí z ulice prý však stále ubývá. „Doba není ideální. Nemůžu říct, že je to způsobené koronavirem, jak většina podnikatelů často říká. Lidé prostě šetří. Je znát, že nechtějí moc utrácet. Lidé z ulice k nám už nechodí tolik jako dříve. Naštěstí máme dost stálých zákaznic, na nichž naše podnikání stojí,“ uvědomuje si Kateřina Kaimlová a na závěr dodává: „Čtenářům bych ráda vzkázala, aby si život užívali a dělali si radost maličkostmi... třeba květinami.“
