Cílem Místních akčních plánů v oblasti vzdělávání je vytvoření partnerství mezi školami, jejich zřizovateli a dalšími aktéry pro tvorbu strategického plánu. Jak se daří v našem regionu cíl plnit?
Podařilo se nám zapojit vedení drtivé většiny základních a mateřských škol a současně i zastupitele obcí do plánů uskutečňovat investice do škol. Spolupráce s dalšími aktéry se postupně rozšiřovala. Velkým přínosem byly společné rozmanité vzdělávacích aktivity a sdílení dobré i špatné praxe v rámci funkčních pracovních skupin složených z odborníků a lídrů ve vzdělávání. Školy samy si spolupráci pochvalovaly, a zvláště fakt, že předešlé konkurenční soupeření ustupuje do pozadí. Příkladem by mohlo být setkání ředitelů a ředitelek škol nazvané výstižně Klafárna, kde velice živě, společně a vstřícně probírají možná řešení nejdůležitějších aktuálních problémů ze života škol. V poslední době jsme zaznamenali z těch hodně diskutovaných třeba osobní identitu dítěte či neobvyklé požadavky rodičů.
Vnímáte strategické plánování v území v oblasti vzdělávání jako důležité?
Rozhodně. Bez společného plánu se jednotlivé školy a obce často rozvíjejí nesystematicky. Strategický dokument pomáhá sladit investice, projekty a priority tak, aby se vzájemně podporovaly. Plánování umožňuje předvídat budoucí potřeby – například demografický vývoj, kapacity škol, inkluzi nebo digitální vzdělávání. Díky tomu se region jako celek lépe reaguje na změny. Strategické dokumenty jsou často navíc podmínkou pro získání dotací z evropských či národních zdrojů. MAP tak otevírá cestu k financování projektů, které by jinak nebyly uskutečnitelné. Díky společnému plánování se daří lépe cílit na priority, jako je podpora gramotností, inkluze, rozvoj pedagogů nebo modernizace výuky.
Jaké hlavní priority a konkrétní cíle jste si pro území Kladenska v rámci MAP IV stanovili?
Zaprvé podporu čtenářské a matematické gramotnosti prostřednictvím pracovních skupin. Zaměřili jsme se dále na přispění celé škále žáků z obou konců spektra – jak těm, kteří potřebují dopomoci, tak dětem nadaným, které jsou v současném školství tak nějak přehlíženy. Prioritami bylo rovněž posilování moderních didaktických přístupů, polytechnického vzdělávání, individualizace výuky. Zaměřili jsme se na zvyšování kompetencí pedagogů. Mezi pedagogy nejvíce rezonovala témata: jak komunikovat s rodiči, jak podpořit rodiče dítěte závislého na sociálních sítích, jak by si měl pedagog oddělit osobní a pracovní život, jak vnímat schopnost zvládat krizové situace, jak vtáhnout do moderní výuky starší pedagogy, kteří novou informatiku vnímají jako minové pole atd.
Jakým způsobem zjišťujete aktuální potřeby škol, zřizovatelů a dalších partnerů, aby plán skutečně odpovídal realitě v území?
Právě zjišťování aktuálních potřeb je klíčové pro to, aby MAP nebyl jen ‚papírový dokument‘. V praxi se zjišťování, dotazování a intenzivní rozhovory odehrávaly nejen v pracovních skupinách, ale prováděli jsme je přímo s řediteli, organizovali jsme již zmiňované Klafárny, dělali jsme dotazníková šetření a konzultace. Od zřizovatelů jsme informace získávali zjišťováním jejich investičních potřeb tzv. strategickým rámcem.
Které konkrétní formy spolupráce mezi školami, zřizovateli a dalšími aktéry se na Kladensku nejvíce osvědčily?
Nejoblíbenější byly semináře s praktickými workshopy, setkání u kulatého stolu, setkání s lektory s dlouholetou praxí. Všichni potřebujeme především zkušenost, prožitek a skutečnou inspiraci k řešení. Závěry z nacvičovaných situací byly pro všechny aktéry mnohdy překvapivé, neboť se posunuly i hlouběji k souvisejícím oblastem, jako je sociální složení žáků, vliv výchovy prarodičů, ambiciózní rodiče, mizivá připravenost dětí na školu, nebo již zmiňovaná neochota starších pedagogů učit se novým věcem a přístupům atd.
Daří se do plánování zapojovat i rodiče dětí a veřejnost?
V oblasti plánování jsme s těmito skupinami trochu na štíru, protože obě skupiny nám své názory obvykle tlumočily prostřednictvím pedagogů. A to není vždy úplně objektivní. V aktivitách pro žáky jsme si vždy vážili neotřelého pohledu a především upřímnosti. Názory rodičů jsme získávali během akcí, které jsme pro ně pořádali, například setkání na téma přijímacích řízení na střední školy nebo přednášky psycholožky na téma závislosti na sociálních sítích a náhledu na to, že děti jsou jiné než naše generace, mají jiné potřeby, jsou na ně kladeny jiné nároky a my s tím musíme umět pracovat atd.
Jaké konkrétní příklady dobré praxe se díky MAP IV podařilo zavést do škol na Kladensku?
Rozhodně vzájemnou komunikaci mezi vedením škol i mezi výchovnými poradci. Snad se nám podařilo vnést i trochu světla do témat „děti jsou dnes jiné“ a „jak hovořit s rodiči“, a to právě pořádáním setkání s psycholožkami, odborníky na logopedii, komunikaci uvnitř oborových skupin apod. Pamatuji si třeba hodně rezonující problém, který se začal objevovat v každodenním životě mateřinek, že řada dětí nerozumí slovu ‚ne‘. Pozornost škol jsme více navedli také na nadané děti. Mluvili jsme o tom, jak je znovu, i navzdory mnoha jiným úkolům ve školství, více podporovat. Navíc jsme pro takové školáky regionu uspořádali i velice vydařený, poznávací zájezd do jaderné elektrárny Temelín. Velký zájem škol jsme zaznamenali rovněž o diskuse s právníky o neuvěřitelných situacích při uzavírání či rozvazování pracovních poměrů. Myslím, že jsme i dobře navedli školy, aby se neostýchaly najít si odbornou pomoc k řešení nastalého problému.
Jak MAP IV podpořil učitele v profesním rozvoji a zavádění inovativních metod?
Ucelenou nabídkou zajímavých vzdělávacích programů, a především setkáními s odborníky na dané téma. Vzájemné hospitace ve školách a možnost vyjet za zkušeností do jiných obdobných typů škol také jistě pomáhá. Vybavuji si třeba výjezd zástupců mateřských škol do zajímavého Střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr, hospitaci v plzeňské škole s žáky ze sociálně vyloučených lokalit nebo spolupráci s městem na podporu projektů náctiletých.
Jakou roli hrála digitální technologie v současných aktivitách MAP IV?
Roli mnohdy obtížnou, neb, zavedeno „shora“, je to pro některé ‚nedigitální‘ pedagogy oříšek. Každá škola řeší digitální rozvoj výuky svou vlastní cestou a tempem. Do toho jim nemůžeme nemluvit, ale nabídli jsme jim možnosti takového vzdělávání. Mnoho jim nepomáhá velké množství změnových vyhlášek ve školství, proto jsme se jim také snažili pomoci se v nich lépe vyznat.
Jak se daří zapojovat menší obce, které mají omezené kapacity?
Menší školy, resp. obce se inspirují u větších, například společnými projekty. Občas, pokud je vedení obce tomu nakloněno, mají naopak velice dobré podmínky pro modernizaci výuky. Jak jsem již zmínila, organizujeme setkání ředitelů, uspořádali jsme i setkání malotřídek, kde jsme dokonce pozvali i školy z jiných regionů. Někdy jsou ředitelé malotřídek doslova kouzelníci a jejich schopnosti ustát menší zdroje, požadavky shora i rodičů, a zapojit přitom do předávání znalostí dětem i zdravý selský rozum, jsou srovnatelné s balancováním na laně upnutým mezi několik stromů.
Jakým způsobem měříte dopad projektu na kvalitu vzdělávání v regionu?
Měření dopadu je dlouhodobý proces, ale pozorovat ho můžeme na vysokém počtu aktivních škol zapojených do aktivit MAP, vysoké účasti na vzdělávacích akcích, workshopech, seminářích, diskusních setkáních atd. Postupně se daří realizovat projekty ve Strategickém rámci, ale vše záleží na dotačních příležitostech. A jestli jsou měřítkem i slzy dojetí, které se objevovaly na závěrečných setkáních, a potřeba udržet některé aktivity i po skončení MAP, tak jsme byli úspěšní. Ona spolupráce přinášela nejen profesní, ale mnohdy i osobní růst a vznik nových přátelství.
Jaké vidíte největší výzvy a příležitosti pro další rozvoj spolupráce ve vzdělávání na Kladensku po skončení aktuální etapy projektu MAP?
Za dobu trvání projektu jsou vybudovaná partnerství, která mohou fungovat i bez projektového týmu. Ředitelé, pedagogové, zástupci pracovních skupin se mohou scházet i po skončení projektu MAP a bude to pro nás výzvou. Aktualizovaný Strategický rámec MAP zůstává platný i po skončení financování a Statutární město Kladno zajistí jeho půlroční aktualizaci. Obce a školy jej využívají jako podklad pro investice, rozvoj vzdělávání a žádosti o dotace. U spousty nastartovaných akcí doufáme, že pokračování nespadne po ukončení projektu pod stůl. Především věříme, že nezaniknou ředitelské ‚Klafárny‘, Kladenský bet‘ v ZŠ Jiráskova, který nabízí inspiraci pro moderní výuku s případným zapojením technologií, či regionální recitační přehlídka „Nahlas i potichu“. V roce 2026 by se měl konat již třetí ročník.
