Jaká je ve vašich očích letošní sezóna?
Začátek byl z naší strany hodně dobrý, ale pak přišel útlum. Trochu jsme se hledali, přestali jsme dělat věci, které nás v první čtvrtině zdobily. Upustili jsme od toho a tím pádem jsme ztratili hodně bodů. Teď se do toho dostáváme zpátky. Snažíme se hrát poctivý hokej, hodně napadat. Když si každý plní své úkoly, tak máme šanci na týmový úspěch. Nechci sice říkat, že by bylo úspěchem vyhnout se poslednímu místu. Když se nám povede poslední čtvrtina, tak máme ale reálnou šanci na dobré umístění.

Z posledních osmi zápasů jste jich vyhráli šest. To se hned lépe dýchá, že?
Ano. Když se vyhrává, tak všechno jde lépe. Na tréninku se člověk cítí lépe, připadá mu, že je méně unavený. Série proher se nedá zlomit ničím jiným než tvrdou dřinou. Fanoušci musí vidět, že některé zápasy nám to prostě nejde, to tak má každý tým. Někdy se k vám prostě ty puky neodrážejí. Pár takových zápasů jsme měli, kdy jsme hráli dobře, jenže puky se k nám neodrážely, pak jsme dostali hloupý gól, sesypali jsme se a bylo po zápase. Toho se zkrátka musíme vyvarovat. I když nám to třeba nejde, musíme dodržovat své úkoly a systém.

Zatímco venku se vám daří enormně a jste v tabulce venkovních zápasů čtvrtí, co se týče domácí bilance, zde jste nejhorším týmem. Čím si to vysvětlujete?
Musím se přiznat, že to jsem ani nevěděl. Musím říct, že jsem ani nijak moc nevnímal, že jsme prohráli deset domácích zápasů v řadě. Každý zápas beru jako nový den, kdy se musí hrát znova naplno.

Fanoušci v poslední době diskutují o tom, že úzké kladenské kluziště je pro Rytíře spíš nevýhodou...
Pro mě osobně není moc rozdíl, jestli hrajete doma nebo venku. Na menším hřišti je pochopitelně na všechno méně času, člověk se musí mnohem rychleji rozhodovat. My se snažíme hrát agresivně, a tak si myslím, že to mají soupeři ještě o to těžší. Na druhou stranu je v extralize už dost týmů, které rozměry kluziště zmenšily. Přepínání mezi širším a užším kluzištěm mi problém nedělá, je to vždycky otázka pár střídání. Pro mě, jako staršího hráče, je navíc výhodou, že extraligové stadiony dost dobře znám. Já se soustředím sám na sebe a na to, abych odvedl tu práci, co mám. Jediný rozdíl vidím v tom, že doma nás ženou kupředu a pomáhají nám fanoušci… to je pak o něco snazší hrát.

Zmínil jste fanoušky. Jak se vám líbí na Kladně?
Na Kladně se mi moc líbí. Fanoušci jsou tu super. Myslím si, že není vůbec jednoduché poslední roky být fanouškem Kladna, ale na druhou stranu na nás kolikrát přišel plný stadion. My musíme být vděční za to, že nás fandové stále podporují. Musíme se snažit jim to vracet, musíme makat dál.

Od začátku sezóny hrajete po boku kanadsko-italského parťáka Phila Pietronira. Jak vám tahle spolupráce vyhovuje?
S Philem si hodně rozumíme. Co se týče hokejového myšlení jsme na tom hodně podobně, výborně se doplňujeme, což se ukazuje třeba při přebírání hráčů. To samé ale můžu říct i o ostatních obranných párech. To, že naše obranné dvojice hrají dlouho ve stejném složení, nám moc pomáhá.

Navíc i přesto, že nejste žádní habáni, dokážete dost přitvrdit muziku…
Je to tak. Myslím si, že Phil má větší čich na to, si někoho najít na středu hřiště a dát mu hezký hit. Tvrdit muziku je ale potřeba. I když my dva nejsme zrovna nejvyššího vzrůstu, musíme hráče dohrávat, to nikdo ze soupeřů nemá rád. A my to musíme dělat soupeřům nepříjemné, snad se nám to daří.

Na ledě dostáváte hodně prostoru. To musí každému hráči svědčit, ne?
Samozřejmě. Na ledě dostávám velký prostor, s čímž jsem určitě spokojený. Sice nejsem tak bodově aktivní, jak jsem býval v předešlých letech, ale postupem věku mi čím dál tím více jde o týmový úspěch. Pokud mám hrát oslabení a blokovat střely, budu to dělat. Jsem rád za každou minutu na ledě, protože čím víc je člověk na ledě, tím víc cítí sebedůvěru i důvěru od trenérů.

Zároveň patříte k nejstarším a nejzkušenějším hráčům Rytířů. Jak vám sedí role mentora?
Tahle role je pro mě nová. V týmech, kde jsem v minulosti působil, byli vždy starší hráči, kteří ji zastávali. Tady ale roli mentora mám a užívám si to. Máme v týmu spoustu mladých kluků, kterým vždy rád poradím. Myslím si, že jsem trochu chladnější hlava než třeba Smoli (pozn. red. Radek Smoleňák). Snažím se vždy všechno vysvětlit v klidu… a myslím si, že to je i jedna z věcí, proč mě sem trenéři brali, abych byl lídrem týmu v tomhle ohledu.

Nedávno jste prožil třízápasovou sérii, při které jste utkání musel vinou zranění sledovat z tribuny. Jaké to pro vás bylo?
Paradox byl, že jsem se zranil ve druhé třetině v Hradci a my jsme ve třetí třetině dali čtyři góly a vyhráli jsme. Pak jsme vyhráli ještě další tři zápasy a kluci mi říkali, že je to tím, že nehraju. (směje se) Pro mě bylo sledování zápasů z tribuny mnohem náročnější, než kdybych hrál. Dívat se na různé situace svrchu bylo složité. Měl jsem mnohem větší tep než na hřišti, byl jsem mnohem více nervóznější.

Nyní vás čeká poslední čtvrtina soutěže. Co od ní čekáte?
Určitě to ještě bude boj. Lhal bych, kdybych řekl, že se nedívám na tabulku, ale my zkrátka musíme jít zápas od zápasu. Nemůžeme se dívat, co bude za týden nebo za tři. Musíme hrát svoji hru a snažit se bodovat v každém zápase. Neřekl bych, že jsme nervózní, samozřejmě máme respekt k soupeřům, na druhou stranu víme, že teď to bude hlavně o nás, o tom, jak se na klíčové zápasy připravíme, jak k nim přistoupíme.

Během zápasu v Českých Budějovicích se vám zranil brankář Štěpán Lukeš. Jak velká je to s výhledem do závěru sezóny komplikace?
Gólmany máme vyrovnané, často nás drží. Zranění Štěpána komplikace je, protože vždycky, když vám někdo ze sestavy vypadne, je to komplikace. Na druhou stranu, já jsem třeba nehrál a dokázali jsme vyhrávat. My nyní musíme co nejvíce pomáhat Brízgymu (pozn. red. Adam Brízgala) a doufat, že nám to vrátí.

I když se vám nyní daří, pořád nemáte jistotu, že se vyhnete baráži. Nerýpe do vás někdo z blízkých, že byste si mohli zahrát třeba ve Zlíně, odkud pocházíte?
Nene, to si ještě nikdo nerýpnul. Na první ligu se občas podívám a vím, že Zlín se Vsetínem jsou nahoře, ale upřímně, já nad baráží vůbec nepřemýšlím. Jestli to tak dopadne, tak to prostě tak bude… a já se budu snažit podávat nejlepší výkony a Kladno v extralize udržet. Ze Zlína sice pocházím, mám tam rodinu a spoustu kamarádů, ale hokejový život je takový. Kamarádství se na ledě maže, do souboje jdete vždycky naplno. Mám v různých týmech extraligy spoustu kamarádů, ale vždycky je radši pošlu do baráže, než abych tam byl já sám.

Často se srovnávají různé hokejové soutěže. Vy jste si v loňské sezóně vyzkoušel slovenskou nejvyšší soutěž, naší extraligu i druhou nejvyšší soutěž. Jak byste tyhle ligy porovnal?
Musím říct, že slovenská liga mi moc nesedla. Samozřejmě tam jsou kvalitní hráči, ale soutěž není vůbec svázaná taktikou, což mi nevyhovovalo. I kvůli tomu se mnoho na Slovensku produktivních hráčů v naší extralize nechytí. Maxa liga mi přijde o něco kvalitnější, ale pořád ani jedna ze soutěží, se nemůže kvalitou rovnat naší extralize. Ta šla totiž v posledních letech neskutečně nahoru tím, že se vrátili kluci z NHL a KHL, týmy navíc pořád posilují.

V poslední době se spekuluje o tom, že Jaromír Jágr klub prodá. Jak vnímáte tuhle situaci, kdy nemáte jistou budoucnost?
Já mám smlouvu do konce dubna, takže čekám, co bude. Zatím za mnou nepřišel nikdo s žádnou nabídkou. Budu tedy s agentem řešit, co budeme mít za nabídky. Samozřejmě tím, že jsem starší a mám rodinu, je pro mne stěhování složitější. Když jsem byl mladší, vůbec mi to nevadilo, ale teď je to jiné. Bydlím v Unhošti, kde jsme spokojení, u Rytířů dostávám dost prostoru, a tak, jestli přijde Kladno s nabídkou, klidně tu zůstanu. A co se týče samotného prodeje, uvidíme, jestli k němu dojde… třeba by to dodalo klubu nějaký nový impuls.