V momentu, kdy se spolu bavíme, jste pátí v tabulce (momentálně již čtvrtí). Jak zatím uplynulou část sezóny hodnotíte?
Kdo to čekal, když jsme začínali sezónu? Naše umístění v tabulce je super, ale možná si tak trochu na sebe pleteme bič. Na začátku sezóny se mohlo stát, že nás soupeři trochu podcenili, ale to už asi teď nehrozí. Jsme ale sebevědomí, věříme našemu systému, věříme, že když se budeme držet věcí, které nám dosud přinášely úspěch, tak se není čeho bát.

Vy jste se k týmu připojil v létě, kdy jste přišel na zkoušku. Jaké to je pro borce, který si vyzkoušel NHL, najednou takhle bojovat o smlouvu?
Tím, že jsme profesionální hokejisté, máme na sebe vyvíjený pořád nějaký tlak. Je ale pravda, že tohle byl trochu jiný tlak… a určitě to nebylo příjemné. Ještě na konci srpna jsem nevěděl, kde budu působit. Cítil jsem se ale dobře, zdravotně jsem byl v pořádku, a tak jsem věděl, že když předvedu svůj standard, tak bych měl být týmu prospěšný. Mám obrovskou radost, že se mi na zkoušce podařilo uspět… a že tu mohu být.

Některé zápasy jste trávil v roli třináctého útočníka a na led chodil jen při oslabeních, následně jste hrál čtvrtou lajnu. Jak vám tahle role vyhovuje?
Tuhle roli jsem plnil i v době, když jsem dokázal získat v Plzni devětadvacet bodů za sezónu. Od té doby, co jsem se vrátil z Ameriky, hraji většinou ve čtvrté lajně a chodím bránit oslabení. Věřím ale, že i v téhle roli dokážu být ofenzivně prospěšný. Jsem na to tak zvyklý. Poslední dvě sezóny byly bodově hrozné, kdyby mi někdo řekl, že posbírám tak málo bodů, klepal bych si na čelo. O to radši teď jsem, že se to zase otáčí. Cítím se na ledě velmi dobře, začíná se mi navíc vracet sebedůvěra, kterou jsem měl před lety.

Jaké je pro hráče naskočit jen do oslabení, když nejste v tempu?
Ideální to pro hráče není. Kolikrát se po zápase cítíte ještě unavenější, než když hrajete o deset minut více. Na střídačce totiž člověk pořád musí dělat dřepy, furt se snažit být připravený, protože nikdy neví, kdy nějaké oslabení přijde. Má to sice výhodu, že jdete na led odpočatý, na druhou stranu o to rychleji vám energie odchází. Ale možná, že kdyby mi bylo o deset let méně, tak to cítím jinak. (směje se)

Právě v oslabení se vám povedlo vstřelit v Plzni kuriózní gól, kdy vám soupeř takřka daroval nájezd na gólmana. Na tuhle branku budou kladenští fanoušci určitě dlouho vzpomínat…
A v Plzni na ni budou také dlouho vzpomínat, a to i kvůli tomu, že jsem Plzeňák, žije tam moje rodina, moji kamarádi… no bylo to hustý. Nevím moc, co k tomu víc říct. Už po zápase jsem říkal, že v moment, co jsem jel pro vyhozený puk, tak jsem ani nevěděl, kolik času zbývá do konce. Rozhodl jsem se do toho šlápnout a chtěl jsem udržet puk do sirény… jenomže na červené čáře jsem byl jediný a říkal si, co se to děje. Blesklo mi i hlavou, jestli jsem nepřeslechl pískání. Rozhlédl jsem se kolem sebe, tam nikdo, tak jsem jel dál, zkusil vystřelit na vyrážečku a vyšlo to.

Vstřelil jste rozhodující gól „své“ Plzni. Při oslavě bylo vidět, jak moc jste musel krotit emoce...
Je to tak. Byl to gejzír emocí, který ze mě vystříkl na všechny strany. Navíc vše bylo umocněné tím, že jsem v posledních sezónách góly moc nedával. Došlo mi, že bude pár vteřin do konce, a já jsem ten zápas nejspíš rozhodl, ale na druhou stranu jsem kvůli lidem z Plzně chtěl emoce krotit, protože mám vůči Plzni úctu, mám to tam rád, jsem tam doma, a tak jsem prostě nemohl skákat na plexiskla. Bylo to hodně těžké, u střídačky jsem se schoval mezi kluky a emoce vypustil.

Podceňované Kladno je v horním patře tabulky. Čím se soupeřům dokážete dostat pod kůži a okrádat je o body?
Myslím si, že je to tím, že hrajeme poctivý hokej. Máme velmi dobře postavený systém, a to jak na naše úzké kluziště, tak na typy hráčů, co máme v týmu. V momentu, kdy systém dokážeme dodržovat a mít u toho pohyb i nasazení, tak se překonává velmi těžko. Odrazili jsme se navíc prvními zápasy a teď už jedeme na nějaké vlně, kterou se budeme snažit udržet co nejdéle.

V zápase s Olomoucí jste si užil první individuální domácí děkovačku. Co říkáte na kladenské fanoušky?
Takhle děkovačka mě moc potěšila. Někdo by možná řekl, že to moc neřeší, ale já si toho moc vážím. Přijde mi, že někdy dělám na ledě věci, co nejsou moc vidět, a tak o to víc potěší, když můj výkon dokážou lidé ocenit. Strašně si toho vážím.

Na Kladně byla vždy skvělá parta. Letos působí tým kolem Radka Smoleňáka ještě víc semknutě…
Ano, ale je nutné říct, že by se nám asi tolik nedařilo, tak by to dost možná v kabině tolik neklapalo. Na druhou stranu, tím, že se nám daří, panuje i v kabině lepší atmosféra. Jsou to takové spojené nádoby. To, jaká jsme parta, se ukáže, až přijde nějaká krize a nebude se nám tolik dařit. Nyní musíme jít v každém zápase pro co nejlepší výsledek. Jak už jsem říkal, když si každý budeme plnit to, co máme, pochopitelně nevyhrajeme všechny zápasy, ale žádná delší krize by přijít neměla.