Před loňskou sezónou jste se vrátil domů. Jaký zatím návrat na Kladno je?
Skvělý. Jsem nadšený, hrozně si to užívám, baví mě to. Návrat na Kladno určitě splnil mé očekávání a možná je i předčil. Šel jsem sem s pokorou a s nadšením, že se vracím domů. Moc jsem se navíc těšil, že už budu na full Kladeňák. Nechtěli už jsme se nikam s rodinou stěhovat.

Jak byste zhodnotil první polovinu letošní sezóny?
Sezóna není vůbec jednoduchá. Extraliga je dle mého názoru jednoznačně nejkvalitnější, co kdy byla. Je v ní těžký každý zápas, soutěž je neskutečně vyrovnaná. Je fajn ale, že jsme schopni porazit nebo hrát vyrovnaný hokej s giganty, kteří jsou na čele tabulky.

První čtvrtinu ligy jste překvapovali jednoho soupeře za druhým, ale pak jako kdyby vám spadl řetěz. Čím to?
Je to jednoduché. Měli jsme pár zraněných kluků, kteří jsou pro nás klíčoví. Nemáme tak široký kádr, takže je pro nás jakékoli zranění extrémním oslabením. Přestali jsme navíc dávat góly ze situací, ze kterých jsme se v úvodu soutěže prosazovali. Některé zápasy byly strašidelné, ve zbytku jsme doplatili na úzký kádr a na nezkušenost. Spoustu zápasů, ve kterých jsme prohráli, jsme ale byli vyrovnaným soupeřem a mohli jsme je vyhrát.

Častokrát vám v zápasech nefungují přesilovky. Je to podle vás důvod, proč jste v poslední době příliš nebodovali?
Nemyslím si, že jsou přesilovky kamenem úrazu. Přesilovky jsou samozřejmě extrémně důležité, na druhou stranu my nemáme v týmu hráče, jako je třeba Červenka, Čerešňák, Kaut… Nemáme v týmu žádnou superstar, která by v téhle roli extrémně dominovala. Makáme na tom s tím, co máme. Myslím si, že kluci, kteří přesilovky hrají, dělají svoje maximum a určitě bych jim nevyčítal, že se prohrává kvůli nim.

Nyní je reprezentační pauza. Jak bylo důležité, že jste jednoznačně vyhráli v Mladé Boleslavi poslední zápas před přestávkou?
Bylo důležité, že jsme vyhráli, ale nejdůležitější byl pro nás obraz hry. Většinu zápasu jsme hráli tak, jak bychom chtěli, což pro nás bylo důležitější než ty tři body. Vrátili jsme se k detailům, které jsme dělali v úvodu sezóny a vyhrávali jsme díky nim zápasy.

Radek Smoleňák = třetí nejlepší střelec extraligy. Jak se to poslouchá?
Poslouchá se to dobře, ale spíš mě zaráží, že dost lidí ze mě dělá strašné kopyto… ale když se podívá na moje dřívější statistiky, tak uvidí, že jsem vždycky dával góly a vždycky byl v popředí bodování.

Zápasy dost emotivně prožíváte, což často ocení fandové soupeře vulgarismy na vaší adresu. Je to něco, co se vám dostane pod kůži? Nebo to hokejistu o to víc namotivuje?
Záleží na každém… řekl bych, že většina kluků by se z toho složila, mě to naopak baví. Jsem rád, že na mě fanoušci soupeře řvou. Je to ocenění mé práce. Dávají mi najevo, že o mně ví… a to, že je seru, mi dělá dobře. Řekl bych, že čím víc na mě fanoušci soupeře řvou, tím líp mi hokej jde. I proto jim většinou po gólu zamávám a poděkuju.

Řeč byla o fanoušcích soupeře. Co byste ale řekl na konto těch kladenských?
Když na nás fanoušci chodí, tak je to samozřejmě příjemnější. Jsou ale zápasy, kdy je na zimáku pár lidí, což je smutné. Na velké zápasy fanoušků přijde hodně a ta atmosféra je pak skvělá. Přál bych si ale, aby fanoušci na nás chodili pravidelně, a ne jen, když hrajeme s velkými týmy a když se nám daří. Na druhou stranu si uvědomuju, že z pozice fanouška není někdy jednoduché nám fandit, když jsou naše výsledky jak na houpačce. Chápu, že mohou být fandové lehce zklamaní. Jsem ale vděčný za každého, kdo si na náš zimák cestu najde. Doufám, že postupem času na Kladně vybudujeme nějakou kulturu, kdy bude stadion plný furt. Vím, že to sice není otázka dnů ani týdnů, ale postupnými krůčky se k tomu můžeme přiblížovat.

Mluvíte o budování na Kladně. Dokážete si představit, že byste se mohl v budoucnu objevit také ve vedení klubu?
Já si dokážu představit spoustu věcí. (směje se) Ke Kladnu mám extrémní vztah, jsem zkrátka Kladeňák. Jsem na zimáku dnes a denně, mám dva syny, kteří už tu taky hrajou hokej, takže často chodím i s dětmi na led. Na klubu mi záleží, a to včetně mládeže, protože právě mládež je budoucnost celého kladenského hokeje. Je nesmírně důležité, jak se s dětmi pracuje, protože potřebujeme vychovat další úspěšné generace. Když by někdo potřeboval nějakou radu nebo to, abych přiložil ruku k dílu, určitě budu pro. Uvědomuji si, že když jsem začínal hrát hokej, bylo tu spoustu lidí, kteří obětovali svůj volný čas a osobní život tomu, abychom my mohli hrát hokej… hodně nám pomohli a na to já nezapomínám. Když budu moci jakkoli pomoci mladým klukům, budu jedině rád.

Jsou synové vaší hlavní motivací?
Jednoznačně. To je můj hlavní motor. Chci, aby si mě kluci pamatovali jako hokejistu. Oni hodně prožívají, když hrajeme, když je třeba vezmu do šatny. Jsem moc rád, že k tomu přičichli. I kvůli nim proto doufám, že ještě nějaký ten rok odehraju. Energie je, zdraví mi slouží, to je základ. Určitě bych si ještě rád zahrál, nevím ale, jaké tu mají se mnou plány. Na to se musíte zeptat jinde. Každopádně, pokud mi to ještě rodina dovolí a bude o mne zájem, tak bych moc rád hrál za Kladno dál.

Jak vnímáte jako kapitán spekulace o prodeji klubu?
To jde úplně mimo mě. Samozřejmě se mnou to nikdo neřeší, protože mi do toho nic není. Nejsem ale hluchý ani slepý, a tak vím, co se povídá a co se píše. Já jen doufám, že ať se situace vyvine jakýmkoli směrem, tak Kladno se vrátí tam, kam patří. Ať už si Džegr klub nechá nebo ho prodá, má na to právo… a jen on sám musí vědět, co je nejlepší pro něj i pro samotný klub.

Blíží se Vánoce, jak je v kabině oslavíte?
Loni jsem tu zavedl Secret Santu. Každý si z klobouku vylosuje jméno hráče, kterému musí koupit dárek. Nekupujeme si ale svetry nebo ponožky, většinou se snažíme toho druhého nějak popíchnout a udělat si z něj srandu. U rozbalování dárků a čtení dopisů, které se k nim ještě dávají, se v šatně vždycky hodně nasmějeme.

Pryč od hokeje. Už máte nakoupené dárky pro rodinu?
V první řadě musím říct, že dárky nakupuje Ježíšek. (směje) Ale myslím si, že už nějaké sehnané má. Obecně musím říct, že jsem Vánoce vždycky miloval, teď, když mám malé děti, si tohle období o to víc užívám.

Dodržujete nějakou vánoční tradici?
Od malička jezdíme 24. prosince do Prahy na Kampu krmit labutě. Postupem času se k naší rodině nabalili další lidi tady z Kladna, třeba Vorasovi (pozn. red. - rodina Jakuba Voráčka). Je to příjemné, vždycky se tam všichni dopoledne sejdeme, dáme si čaj a pokecáme. Tuhle tradici dodržujeme už před třicet let.

Co bychom nalezli na vašem štědrovečerním stole? Kapra nebo řízek?
Určitě řízek. Já totiž nesnáším kosti, kapra bych tedy nepozřel, protože bych se bál, že můžu kousnout do kosti. To bych asi umřel, úplně to nenávidím. (směje se) Jinak si dám i cukroví, ale musím se kontrolovat, protože jinak bych byl tlustý jak vepř.

Prozraďte nám na závěr, jaké je vaše letošní vánoční přání?
Jediným mým velkým přáním je to, abychom se u stromečku za rok sešli všichni znova. A kdybych měl říct nějaké hokejové přání, přál bych si, aby hokej dál bavil mé kluky, protože když je člověk vidí, s jakým nadšením třeba běží za mnou do šatny, uvědomí si, že to je to nejdůležitější. Ta samotná hra je pak lehce druhořadá.