Hodně Kladeňáků vás zná jako atleta a později také atletického funkcionáře. Čemu se ovšem věnujete kromě atletiky?
Atletika mi přeci jen zabírá dost času, ale občas si člověk prostě potřebuje vyčistit hlavu. Nejčastěji, když se zrovna nevěnuji práci, rodině nebo atletice, jezdím na ryby. Mimo atletiku a rybaření se ale snažím také pasivně sledovat a fandit ostatním sportům na Kladně. Rád se kouknu na hokej, v létě jsem se byl podívat třeba také na baseballové Miners. Mám prostě rád sport a všechno, co s ním souvisí.
Zmiňoval jste sledování sportu. Věnujete se sportu i aktivně?
Nechtěl bych říct, že aktivně… spíš je to jen taková zábava. S partou kamarádů, se kterými jsem jako malý, v dorostu a v juniorech trénoval atletiku, jsme obnovili naší starou tréninkovou skupinu. Sem tam si jdeme zablbnout na stadion a jen tak pro legraci závodíme v krajském přeboru, což je ta nejnižší soutěž, co existuje. Výsledky pro nás už ale nejsou důležité, hlavní je udržovat partu.
Jak jste říkal, často se věnujete rybaření. Pamatujete na první kontakt s tímhle koníčkem?
Pramenilo to už v dětství. Táta často chodil na ryby a brával mě s sebou. To však ještě nebyla ta doba, kdy bych se pro rybaření nějak nadchnul. Spíš jsem to bral tak, že se jdu s tátou podívat k rybníku a ryby jsem moc neřešil.
Kdy jste se do rybaření zamiloval?
Aktivně jsem začal rybařit až v dospělosti. Postupem času jsme si s partou kamarádů řekli, že rybaření je fajn výplň volného času. Udělali jsme si tedy takovou malou skupinku, se kterou jsme začali jezdit na ryby. Rybaření nás začalo bavit víc a víc, skupinka se rozrůstala, přičemž to vyvrcholilo založením rybářského spolku Mrtvá ryba, taky ryba.
V čem spočívá činnost vašeho spolku?
Společně organizujeme nejenom rybářské výlety a výpravy po Čechách, ale jezdíme i po různých koutech světa. Každý rok si všichni společně uděláme radost návštěvou nejméně jedné buď nové nebo vyzkoušené rybářské lokality.
Mluvíte o velkých výpravách, ale najdeme vás také někde na rybníku za vsí?
Ano, samozřejmě. Tahle varianta je skvělá, když člověk nemá moc volného času. Občas člověk potřebuje jen po práci na chviličku vypnout, a tak se sebere a jede si sednou k nějakému rybníku. Jedná se o neuvěřitelně zajímavou aktivitu pro chlapa. My, muži, jsme totiž takoví jednodušší a nedokážeme se soustředit na moc věcí najednou… a právě na rybách nemáte moc šancí myslet na něco jiného, a tak si tam skvěle vyčistíte hlavu. Když totiž nejste ve střehu a nevěnujete se prutům na sto procent, tak o rybu můžete snadno přijít, což samozřejmě nikdo nechce. Pak ještě existují výpravy, kdy člověk jede na ryby na víkend, na týden nebo třeba také na ještě delší dobu. Musíte si tedy zabalit všechny věci, co potřebujete nejen k rybaření, ale také k samotnému přežití. Na takových akcích jste pak u vody ve dne i v noci, prostě ve všech časech, kdy se chytat smí.
Účastníte se také rybářských závodů?
Samozřejmě. V té naší skupině, která čítá asi dvanáct lidí, máme několik kluků, kteří se pravidelně účastní vybraných závodů napříč Českou republikou, ale jako tým nejsme v žádné soutěži registrovaní.
Hospodaříte jako spolek také na vlastním?
Ano, podařilo se nám nedaleko dálnice na Ústí nad Labem získat do pronájmu vlastní rybník, o který už se staráme už asi tři roky. Zarybnili jsme si ho tak, jak jsme chtěli, abychom se zde mohli věnovat daným druhům rybaření, a to i v období, kdy se to v běžných svazových revírech nesmí. Jde například vláčení dravých ryb.
Zmiňoval jste velké rybářské výpravy. Kam jste se s prutem podívali?
Skvělým benefitem rybaření je to, že díky němu můžete i poznávat svět. Každoročně jezdíme na alespoň jednu velkou zahraniční rybářskou výpravu. Začínali jsme třeba výletem do Švédska, kde jsme se vlastně jako parta dali dohromady. Když už nám Švédsko začalo být malé, koukali jsme se i jinde po světě. Byli jsme chytat velké sumce na španělské řece Ebro, loni jsme byli rybařit na finském souostroví Ålandy, kde jsme v panenské přírodě v brakických vodách chytali metrové štiky. Uspořádali jsme třeba i výlet do Maďarska na chytání kaprů, byli jsme chytat i na krásných řekách v Bosně a Hercegovině. Ze superdestinací jsme před koronavirovou pandemií byli na ruském poloostrově Kola.
Jak takové rybaření na samém severozápadě Ruska vypadalo?
Jednalo se o velice zajímavý zážitek. Přiletěli jsme do Murmansku, odkud jsme UAZem jeli mořem a krajinou, kterou by člověk neprošel ani pěšky, až do lokality, kde jsme mohli chytat krásné obrovské lososy, kteří zrovna táhli. Byl to zkrátka zážitek jako hrom. V noci tam venku chodili medvědi a otravovala nás tam asi miliarda komárů, ale to k tomu prostě patří. (směje se)
Kam vás dál chytání ryb zavedlo?
Zorganizovali jsme také výlet do Mongolska, kde jsme byli celé tři týdny. Z toho jsme ale asi osm dní strávili v autě a hledali vhodné úseky řeky k rybaření. Byli jsme celou tu dobu ve stepi bez signálu, odkázáni sami na sebe. Koupili jsme si tam od místního pastevce jaka, kterého jsme si sami porcovali a vařili si z něj různá jídla.
To musel být skvělý zážitek...
Byl… ze zmiňovaných cest jsem si přivezl spoustu nezapomenutelných zážitků týkající se nejen rybaření. Poznávali jsme svět, užívali jsme si krásu přírody… protože rybaření je silně spojené s přírodou. Příliš nejezdíme rybařit někam do města, byť jsem jsem si vyzkoušel chytat ryby i v Bangkoku na řece Čao Praja. Kromě toho jsem si zkusil také mořský rybolov v Indonésii na odlehlém ostrově Timor.
Jak je složité vyjednat si rybářská povolení v zemích jako je třeba Mongolsko nebo Rusko?
Povolení k rybaření řešíme vždycky přes někoho z místních. Sice by to šlo udělat tak, že půjdeme do zážitkové kanceláře a zaplatíme nesmírně vysokou sumu za kompletní rybářský výlet, ale touhle cestou my nejdeme. Vždycky si všechno sami „upečeme“ a doufáme, že vše dopadne podle představ… většinou to dopadne dobře, ale jinak, než si člověk naplánuje. (směje se)
A jak je obtížné cestování s pruty?
No, balení je vždycky taková jedna velká improvizace. Samozřejmě ale záleží na tom, kam a jak jedete. Třeba v případě Švédska se jedná o pohodlnou cestu, protože všechno naházíme do auta a jedeme do pronajatého domu. Jsou ale destinace, kde tohle nejde. Třeba, když jsme jeli do Mongolska, tak jsme se museli vejít do limitů, které vám běžné dávají aerolinky. Měli jsme tedy každý velký batoh na pětadvacet kilo a navíc jsme si připlatili dohromady jedno zavazadlo, kam jsme sbalili všechny naše pruty. Někdy letištnímu personálu vadí navijáky, protože mají cívku, na kterých je namotaná šňůra… takže nám je xkrát odmotali. Jednou se nám stalo také to, že se nám pruty ztratily.
Máte v rybaření nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout?
Ten největší rybářský sen už se mi splnil. Právě, když jsme letěli do Mongolska, tak jsem si snil o tom, že chytím tajmena sibiřského, což je velmi vzácná hlavatka, kterou není úplně běžné chytit. Dřív se to sice dalo, ale v dnešní době už je to velmi, velmi složité. Spoustě lidem to trvá roky, mně se to naštěstí povedlo hned napoprvé, byl jsem ale v rámci naší výpravy jediný, kdo tajmena za tři týdny chytil. No, měl jsem zkrátka štěstí.
Přibližte prosím čtenárům, jak se vám povedlo tajmena ulovit…
Byl to vskutku nezapomenutelný zážitek. Stalo se tak ve chvíli, kdy jsme se přesídlili na nové stanoviště. Půlka party začala rozbíjet stany a já si šel jen tak bosý proházet řeku. Ušel jsem asi kilometr proti proudu, když v tom jsem vysněného tajmena chytil. Byl jsem tam sám, bez bot, bez telefonu, abych si mohl udělat fotku. Nakonec jsem s rybou zabalenou do mokrého trika zvládl doběhnout zpět k táboru a fotku si udělat. A pak šla tahle vzácná ryba zase zpátky do vody. Musel jsem vlézt do řeky, která měla asi pět stupňů, a protože ryba byla dost vyčerpaná, musel jsem jí asi půl hodiny rozplavávat. Vůbec mi v tu chvíli nebyla zima, protože ve mně byla obrovská dávka adrenalinu. Jenže nakonec jsem zjistil, že mi ledová voda znemožnila se pohnout z místa a nemohu z řeky vylézt ven. Nakonec se to podařilo a od úplného prochladnutí mě zachránila až láhev rumu… tajmen ve zdraví přežil a dokonce máme společnou fotku.
Jaké vzácné úlovky ještě máte na svém kontě?
Mou největší pýchou je již zmiňovaný tajmen. Dospělý jedinec se dorůstá obrovských rozměrů, ale já chytil spíše takové miminko, které mělo sedmdesát pět centimetrů. Zde ale o velikost vůbec nešlo, hlavní je, že jsem ho chytil, to je pro mě top úlovek. Dále za zmínku stojí black bass, takový zelený americký okoun, který byl moc krásně vybarvený. Ve sladké vodě se mi povedlo chytit také mníka jednovousého, což také není tak časté. Naposledy jsem si z ostrovů Ålandy konečně přivezl přes metr dlouhou štiku. To také není něco, co rybář chytí každý den.
Největší sen jste si tedy splnil, ale co dál?
Chybí mi ještě sumec, který by měl přes dva metry. Zatím jsem chytil „jen“ sto osmdesát centimetrů dlouhého sumce, ale přes dva metry jsem se já ještě nedostal, ačkoli kamarádům už se to několikrát povedlo.
Jaké další rybářské výpravy máte v plánu?
Všichni máme rádi štiky, takže chceme vyrazit do Irska, které je populární destinací právě na chytání štik. V hledáčku pak máme také Island, který nabízí skvělé spojení krásné přírody a rybařiny. Vrátit bych se chtěl spolu s partou také do Indonésie tam, kde jsem už jednou chytal tuňáky.
Mluvil jste o cestování s pruty… Kolik takových prutů doma máte?
V první řadě bych rád řekl, že na každý druh rybaření máte jiný prut. Volit musíte také podle prostředí, ve kterém chytáte. Třeba v proudné vodě nemůžete mít příliš měkký prut, protože byste ho mohli snadno zlomit. Když zase jdete rybařit na zarostlý břeh, nebudete si brát moc dlouhý prut. Počet prutů, které vlastním, je tedy s ohledem na zmiňované okolnosti určitě v řádu desítek. Všichni „nerybáři“ si ale myslí, že pruty jsou to nejdražší, co rybář potřebuje, jenže ona to vůbec není pravda. Paradoxně je nejdražší rybářská bižuterie – nástrahy, návazce a další drobné potřeby. Prut si totiž jednou koupíte a při troše štěstí ho máte do konce života, o nástrahy však neustále přicházíte… ale to k rybaření patří. Musíte riskovat, aby pak úlovek stál za něco. Já vždycky říkám: Kdo netrhá, nechytá.
Jaké vybavení byste doporučil někomu, kdo chce s rybařením začít?
K tomu, aby člověk začal chytat ryby, nepotřebuje vybavení za tisíce. Stačí si koupit první levný prut a vyrazit k vodě. Tak začínali všichni. Nejdůležitější je v začátcích se naučit vázat háčky.
Vychováváte v rodině dalšího malého rybáře?
Někdy s sebou na ryby beru dceru, a to je pak velká legrace. Někam třeba jdeme, vezmeme si pro ryby burizony, ona je během pár minut sní, a tak nic na ryby už nezbyde… nebo třeba také všechen chleba nahází kachnám. (směje se)
A stává se vám někdy, že někam jedete a nemáte s sebou prut?
Ano, občas se to stává, ale moc časté to není. Manželka ví, že jsem tak trochu blázen, takže i když jedeme na rodinnou dovolenou, tak obvykle nějaký proutek sbalím.
Jakou rybářskou lokalitu byste lidem z Kladna a okolí doporučil?
To je velký problém. Kladno má tu nevýhodu, že není na žádné řece. Kolem Kladna bych tak doporučil Turyňský rybník, tedy Záplavy, nebo také rybník mezi obcemi Doksy a Velká Dobrá, který byl vybudován několik let zpátky. Na jeden prut si pak lze zachytat také na kročehlavském rybníku, ale to já rád nemám. Mám totiž rád rybaření v přírodě, ne mezi domy. Z řek je pak nejblíž Berounka a Vltava.
Je mnoho rybářů, kteří ryby nejedí. Jak jste na tom vy?
Tak tohle jsem přesně já. (směje se) Já také ryby téměř nejím. Ani na štědrovečerním stole u mě nenajdete kapra, radši si pochutnám na vepřovém řízku s bramborovým salátem. Rybu sním akorát na nějaké výpravě, třeba čerstvého lososa nebo štiku si rád dám. Jinak ryby ale nevyhledávám.
