Smoleňákovým mateřským klubem je sice Hvězda Praha, hokejově však vyrostl na Kladně. Odtud se odrazil ke skvělé hokejové kariéře, v níž si vyzkoušel, kromě KHL nebo finské, švédské, švýcarské ligy, i slavnou NHL. V nejlepší hokejové lize světa odehrál sedm zápasů, a to za Tampu Bay a Chicago. Na svém kontě má také osmadvacet zápasů za seniorský národní tým. V rámci české extraligy byl dlouholetým kapitánem Hradce Králové, za áčko Kladna odehrál přes sto zápasů.
„Osudový rok pro mě byl určitě přestup v mládeži do Kladna. Nejlepší rozhodnutí v životě. Bez Kladna, trenérů, kteří mě trénovali, a skvělých spoluhráčů bych se nikdy do světa nepodíval a za to jsem svému Kladnu moc vděčný a vážím si toho. Ihned jsem si to tu zamiloval a vždy jsem věděl, že můj skutečný domov je právě Kladno. Celou kariéru jsem se těšil, až se vrátím a budu si moct zahrát před plným stadionem, jak jsem si to pamatoval z dětství. A splnilo se mi to,“ napsal na sociální sítě devětatřicetiletý útočník, který poslední zápasy odehrál jako kapitán Rytířů Kladno na konci v loňské sezóny. Nejprve se proti Vítkovicím rozloučil s kladenskými ochozy rvačkou, následně svou bohatou kariéru zakončil na ledě Mladé Boleslavi, kde přispěl asistencí k vysoké výhře 8:5.
Jak sám Smoli v prohlášení nastínil, v hokejovém prostředí byl relativně kontroverzní osobou. Jedni Radka milovali, druzí na něj pokřikovali „ču*ák Smoleňák“. A ani jeho konec na Kladně nebyl úplně košér. Klub se svému kapitánovi rozhodl neprodloužit smlouvu, přičemž vliv na to nejspíš měl fakt, že Smoleňák vlastní hráčskou agenturu, která zastupovala Kladeňáky odcházející do jiných extraligových týmů.
„Moje hokejová cesta byla trnitá, ale stála za to. Udělal jsem spoustu klukovin, chyb, přešlapů, a jsem si jich moc dobře vědom a omlouvám se za ně. Přesto jsem ve své kariéře dosáhl věcí, které mě jako malého v Řepích v panelákovém dětském pokojíčku, kde jsem vyrostl, snad ani nenapadly. Přijde mi to jako včera, kdy jsem ve čtyřech letech bruslil se židlí a teď je konec,“ říká hráč s ikonickým číslem sedmdesát, který už nebude hokejové fanoušky bavit svým umem na ledě, ale spíše svými jazykovými obraty v oblíbeném podcastu Bomby k tyči.
I přes pachuť Radkova konce v kladenském dresu se sluší smeknout klobouk, před obdivuhodnou kariérou obrovského hokejového srdcaře, který na na ledě bojoval jak lev a předbrankový prostor byl vždy jeho pokojíčkem. „Hokej mi dal vše. Zážitky, radost, zklamání, výchovu, pravidla, zázemí, zkušenosti, ale hlavně kamarády na celý život. Tahle úžasná hra mi dala všechno, co mám, a jsem přesvědčený, že mi nevzala absolutně nic,“ hodnotí na závěr Radek Smoleňák. Smoli děkujeme!
