Šestnáct sezón a pět set dvanáct zápasů v nejvyšší tuzemské soutěži má na svém kontě Josef Horešovský. Zprvu nastupoval na Poldi Kladno, následně se však stal legendou jiného klubu – pražské Sparty, kde působil dlouhých devět let.

„Byl urostlý, tvrdý, nesmlouvavý, doopravdy nepříjemný obránce s výbornou střelou. Teď se říká, jaké mají někteří obránci bomby, ale Pepik se jim už tenkrát s těmi dřevěnými hokejkami přinejmenším vyrovnal. Byl neskutečný střelec a jako obránce ho šlo jen těžko objet, byl totiž urostlý a ještě k tomu dobrý bruslař. Zkrátka se proti němu blbě hrálo, to mohu potvrdit. Radši jsem se mu na ledě vyhýbal,“ vzpomíná na Horešovského hokejový expert Kladenského měsíce a redakční přítel Lubomír „Čužák“ Rys.

Kromě domácí soutěže Horešovský, přezdívaný pro svou urostlou postavu Medvěd, zářil také v reprezentačním dresu. V něm naskočil do sto padesáti dvou zápasů a získal dvě olympijské medaile či pět placek z mistrovství světa nebo pět medailí z mistrovství Evropy. Světovým šampionem se stal jedinkrát, a to v roce 1972.

Nakročeno měl legendární obránce také do slavné NHL. V šedesátých letech si ho vyhlédl tým St. Louis Blues, Horešovského tehdy osobně oslovil slovutný trenér Scotty Bowman, politická situace však nedovolila obránci s číslem sedmnáct tuto možnost využít.

„Mimo led to byl slušný kluk, poctivý. Všechna čest. Zůstane mi navždy ve vzpomínkách. Pepíčku, rozdej tam nahoře ještě pár přesných hokejových ran tak, jak to ty umíš,“ vzkázal tam nahoru Čužák.

A podobně na Josefa Horešovského budu vzpomínat i já. Byl to můj (skoro) soused, pokaždé milý a přátelský Žiliňák, na kterého budu navždy vzpomínat, a to nejen díky jeho hokejovému umu, který vždy, když vidím v televizi historické záběry, hltám plnými doušky. Čest Vaší památce, Medvěde!