Vysoký obránce svou hokejovou kariéru spojil především s Kladnem a Zlínem, respektive tehdejším Gottwaldovem. Kromě toho nastupoval také za Duklu Jihlava, Vsetín nebo italský tým HC Alleghe, kde plnil roli hráče, hrajícího trenéra a občas i ledaře. Kromě klubové scény důrazný bek několikrát oblékl i reprezentační dres. Největším „Lanďusovým“ úspěchem je však bezesporu československý titul s TJ SONP Kladno ze sezóny 1958/59, první ze šesti kladenských titulů. Ani po ukončení aktivní kariéry se Zdeněk Landa od hokeje neodstřihl, roky dělal ledaře a později také vrátného na kladenském zimáku.
„Je mi to líto. Vzpomínám na něj. Byl velmi výřečný, veselý a vždycky jsem se na setkání s ním těšil, takhle to měli skoro všichni. My, bývalí hokejisté a fotbalisté, se pravidelně scházíme v hospůdce Pivní pomoc a i Zdeněk tam byl pravidelným hostem… a vždycky, když jsem zrovna netvrdil muziku, myslím v humoru, já, tak nás bavil právě Zdeněk,“ reagoval na Landovo úmrtí bývalý hokejista Lubomír „Čužák“ Rys, jehož bratr Miroslav „Čužák“ Rys byl Landovým spoluhráčem a kamarádem.
Sám Lubomír se však se Zdeňkem Landou na ledě střetával jako s protivníkem. „On hrál tenkrát za Gottwaldov, dnešní Zlín, a já za Košice. No, nebylo to nic příjemného. Zdeněk byl na ledě dost ostrý a nepříjemný. Po zápase šlo ovšem všechno stranou a o různé fóry nebyla nouze. On měl prostě humor v sobě. Vzpomínám, že jednou jsem mu udělal kličku, přebruslil jsem ho a dal jsem gól. On mi na to pak z legrace řekl, ať mu tohle nedělám, že příště mi za to usekne ruce,“ směje se Čužák, který se zmínil také o věcech, které měl Zdeněk Landa v oblibě: „Měl rád kamarády a pivo… a hodně se mu líbily holky. Vždycky měl kolem sebe kolektiv krásných žen, které ho zbožňovaly, protože měl v sobě velké charisma a šarm.“
Čužák a Landa se ve společné kabině potkali až po kariéře, zahráli si spolu za kladenské veterány. „Až když jsem se vrátil do Kladna, tak jsme spolu s ním a Stanislavem Bacílkem hráli za veterány. Na to vzpomínám nejraději. Tam už ani nešlo tolik o nějaké body, ale spíše o to, že jsme se viděli, zasmáli se a prožili spolu nezapomenutelné zážitky,“ vzpomíná Čužák.
Zdeňku Lando, odpočívejte v pokoji!
