Sezóna se zanedlouho přehoupne do poslední čtvrtiny. Jak byste ji zatím zhodnotil?
Máme za sebou třicet čtyři zápasů, které dopadly bohužel tak, jak dopadly. Z osmdesáti procent jsme ale nehráli špatně. Každý z nás podal slušný výkon, ovšem vždycky jsme v těchhle zápasech měli několikaminutovou pasáž, kdy jsme vypnuli a nehráli jsme náš hokej. To v mnoha případech rozhodlo. Pak jsme samozřejmě odehráli vyloženě nepovedené zápasy, ale tak to prostě má každý tým.

Často máte dobře rozehraný zápas, jenže nakonec z něj odejdete s jedním bodem nebo dokonce s nulou…
Není to jednoduché… zvlášť, když jedete někam daleko a vracíte se bez bodů. Celý zápas tam odmakáte a rozhodne jedna špatná část utkání. Samozřejmě všechny nás to mrzí… a ani v kabině po těchhle zápasech není ani úplně dobrá nálada.

Zmínil jste náladu v týmu. Co je možné ale vidět na trénincích, tak celková nálada v týmu špatná není…
Není. Dlouhodobě špatnou náladu v týmu mít nemůžete. Nejde totiž, abychom tyhle negativní emoce v sobě drželi třeba celý týden. Hned po nepovedeném zápase jsme vždycky skleslí, ale následně to musíme hodit za hlavu a připravit se na další důležité zápasy, v nichž musíme už konečně bodovat, abychom se v tabulce někam posunuli.

Náskok na Mladou Boleslav se hodně ztenčil. Pociťujete s ohledem na to nějaký tlak?
Určitě, ten tlak na nás tam prostě je. Všichni si uvědomujeme, o co bojujeme. Nedávno jsme měli na poslední místo relativně velký náskok a dnes už je z něj pouhý jeden bod… o to víc ale musíme být zarputilí. Musíme se zkrátka rvát o každý bod a Mladé Boleslavi zase utéct.

Poslední dobou se Rytířům příliš nedaří, přesto vás fanoušci podporují v relativně vysokém počtu…
Jsem za to jenom rád. I přesto, jak špatné máme výsledky, tak na zimák chodí spousta lidí a ženou nás dopředu. To nám ohromně pomáhá. Určitě bych chtěl všem moc poděkovat a poprosit je, ať chodí dál, ať na nás nezanevřou. My se jim budeme snažit se odvděčit ziskem nějakých bodů.

Je polovina ledna. Ještě loni touhle dobou jste nastupoval za chanceligovou Slavii. Dokázal jste si v té době představit, že budete za rok pravidelně hrát extraligu?
Samozřejmě, byl to můj sen. Šel jsem si za tím. Minulou sezónu jsem makal asi nejvíc v životě. Mám už určitý věk, a tak jsem si říkal, že je jedna z posledních šancí, jak se ukázat. Naštěstí po mě sáhlo Kladno a já se tuhle důvěru Rytířům budu snažit oplatit.

Ve Slavii jste kromě hostování a aktuální sezóny strávil celou svou kariéru. Jak se vám kouká na to, že vašemu mateřskému klubu nyní patří sestupová příčka z Chance ligy?
Moc mě to mrzí. Vždycky, když jsem v áčku Slavie hrál, tak jsme hrál nejhůře ve středu tabulky. Nikdy jsme nemuseli řešit nějaký sestup. Na druhou stranu chápu, že i když mají dle mého názoru kvalitní tým, tak někdy se to prostě nesejde. Řadu porážek je vždycky strašně těžké ukončit. Slavii každopádně přeju, aby se z téhle situace co nejrychleji vyhrabala.

Často se diskutuje o tom, jaký je rozdíl mezi naší nejvyšší a druhou nejvyšší ligou. Jak to vidíte vy?
Asi největší rozdíl vidím v tom, že extraligoví hráči jsou zkušenější a chytřejší. Týmy navíc mnohem víc dodržují nastavené taktiky. To se v Chance lize moc neděje, jde o takovou dost ulítanou ligu, kde víc rozhodují jednotlivci. Oproti tomu extraliga je hodně o strategii.

V Kladně máte místo v první obranné dvojici. Jaké je to bránit extraligovou elitu?
Jsem samozřejmě rád za to, že mi trenéři důvěřují a dávají mi tolik času na ledě. Snažím se jim tuhle důvěru oplácet. Co se týče bránění extraligových hvězd, tak já se moc nekoukám, kdo zrovna stojí proti mně. Snažím se na všechny hrát stejně. Mám určitý systém bránění, který se snažím co nejlépe dodržovat… a myslím si, že se mi to zatím celkem daří.

Do té doby, než se zranil, hrál jste vždy po boku Jakea Dotchina. Jak vám vyhovuje spolupráce s tak zkušeným bekem?
Za to, že můžu hrát vedle Jakea, jsem moc rád. Je to obrovská zkušenost. Jake má za sebou obrovské množství zkušeností třeba i z NHL. Často mi dost pomáhá, strašně moc mi radí, čehož si dost vážím. Nejsem si jistý, jestli bych bez něj přechod do extraligy zvládl.

Jste především defenzivní bek, ale už jste stihl vstřelit i svůj první extraligový gól. Jak na něj vzpomínáte?
Prví gól jsem vstřelil v Pardubicích a moc dobře si ho vybavuji, byl to super zážitek. Edie (Eduards Tralmaks) mi přihrál mezi beky a já prostřelil jejich brankáře. Pamatuju si, že jsem byl v obrovské euforii. Byl jsem za to moc rád, protože předchozí gól mi vlastně ukradli. (směje se)

Ano, už v domácím zápase s Karlovými Vary skončila vaše střela v bráně. Byl jste označen za střelce, nakonec však branka patřila Jakubu Strnadovi, který puk údajně tečoval…
Jsem rád, že jsem prostě nějak pomohl týmu. Je ve finále jedno, kdo ten gól dal. Přiznám se ale, že ani já jsem Strnyho teč neviděl. Celou dobu jsem si myslel, že je to můj první extraligový gól, spoustu lidí mi gratulovalo, jenže po zápase za mnou přišli, že mám jen asistenci.

Je začátek roku 2024. Dáváte si nějaká předsevzetí?
Nedávám. Maximálně se snažím hlídat v jídle, ale to vždycky vydržím tak týden směje se. (směje se) S mým vytížením to ale není problém. Většinu času jím zdravě, ovšem čas od času si potřebuji dát nějakou tu prasárničku.

Na čem si rád pochutnáte?
V Praze v Podolí je jeden opravdu dobrý kebab, který je fakt výjimečný. Tam si většinou jednou týdně zajdu.

Co dělá Tadeáš Hejda mimo led?
Tráví čas s přítelkyní, se kterou hodně sportuje. Chodíme třeba plavat nebo hrajeme tenis. Kromě toho si užívá života a samozřejmě taky odpočívá, protože náš program je často dost náročný. Pochopitelně si také rád v televizi pustí hokej.