Tadeáši, momentálně propaguješ kampaň, která má za cíl rozšířit povědomí o vadách páteře. Jak jsi se k téhle problematice dostal?
Můj příběh začíná někdy ve dvanácti letech, kdy jsem cítil jakousi bolest nebo diskomfort. Byl jsem na vyšetření v naší městské nemocnici, ale vadu páteře mi nenašli. V patnácti letech jsem byl na vyšetření znovu v jiné nemocnici, výsledek byl stejný, a tak jsem normálně dál sportoval a nic neřešil. Od dvaceti let se však můj stav začal postupně zhoršovat, začal jsem mít závažnější bolesti. Tři nebo čtyři roky jsem chodil po doktorech, ale bohužel jsem diagnózu stále nevěděl. Celkem jsem byl asi u osmi doktorů, ale stále jsem neznal příčinu. Až následně se podařilo diagnózu objevit víceméně náhodou, když se mi podařilo získat popis magnetické rezonance a najít k němu vysvětlení na internetu. Podobný příběh zažilo mnoho ze stovek pacientů, které se na nás obrací. Musím ale říci, že chyba není tolik v jednotlivých lékařích, kteří vykonávají velmi náročnou a důležitou práci, za kterou jsme jim vděční. Ale problém je, že není dobře nastaven systém včasného záchytu a léčby. Zároveň se o vadách páteře lékaři nedozvědí ve svém vzdělávacím procesu mnoho, a ty informace bývají často chybné.

Jaká je přesně tvá diagnóza?
Trpím Scheuermannovou kyfózou. Dnes je mi dvacet sedm a jsem ve stavu, že musím brát opiáty, relativně silné léky na bolest, abych byl vůbec schopný v normálním životě fungovat. Pod dohledem adiktologa užívám kratom, který mi dokáže pomáhat od bolestí.

Známe se už řadu let, a tak vím, že jsi byl nadšeným sportovcem. Dovolí ti kyfóza sportovat?
Ano, to jsem byl, dnes už mi ale zdraví účastnit se většiny sportů nedovolí. Sport to bylo moje, miloval jsem ho. Největší moje srdcovka byl florbal, ale hrál jsem také hokej, fotbal, basketbal, tenis či stolní tenis. Naposledy jsem hrál florbal za jeden z pražských týmů, ale nakonec jsem s tím musel přestat. Po trénincích jsem byl naprosto zničený, později se mi stávalo dokonce to, že jsem musel skončit třeba po půl hodině trénování, při posledním tréninku jsem byl vyřízený už po deseti minutách. Nejdřív jsem si myslel, že je to špatnou fyzičkou, ale pak jsem zjistil, že vše vychází ze zad… že se mi zablokuje celé tělo a já nejsem schopný sportovat.

Už jsem zmiňoval tvou kampaň týkající se vad páteře. Můžeš nám jí přiblížit?
V první řadě bych rád řekl, že vady páteře obecně postihují v průměru jedno z deseti dětí. Proto se snažíme o rozšíření povědomí o tomhle onemocnění. Dvě nejčastější vady, na které jsme i zaměřili naši kampaň, je Scheuermannova kyfóza, tu mám i já, a pak také idiopatická skolióza. První ze zmiňovaných nemocí postihuje asi tři procenta populace, idiopatická skolióza asi šest procent. Dohromady vady, včetně lordózy a syndromu plochých zad, trápí asi deset procent populace. Naše kampaň má dvě části. První se zaměřuje na veřejnost, zejména pak rodiče dětí, druhá je mířena na lékaře. V tomhle roce se účastním asi patnácti odborných kongresů, kde přednáším nebo se jinak snažím propagovat naši kampaň. Zároveň distribuujeme lékařům průvodce pro diagnostiku a léčbu, píšu také články do různých odborných časopisů.

Co si pod pojmy Scheuermannova kyfóza a idiopatická skolióza může čtenář představit?
Scheuermannova kyfóza je ze sedmdesáti čtyř procent dědičná nemoc, která se vyznačuje zakulacením zad a také předčasným stárnutím a degenerací páteře. Tahle nemoc se většinou začíná objevovat někdy kolem devíti let a zhruba od třinácti let do ukončení růstu poškozuje páteř. Klíčové je jí včas podchytit. Idiopatická skolióza se dá popsat jako zakřivení páteře do strany, což se projevuje celkovou asymetrií levé a pravé poloviny těla, třeba rozdílnou výškou, v níž jsou postavená ramena, lopatky nebo třeba kyčle. Tahle nemoc je dědičná asi z padesáti sedmi procent.

Jak proti těmhle vadám páteře bojovat?
Jak už jsem zmínil, u obou onemocnění je nejdůležitější, aby se včas podchytily. Problém nejen v Česku a na Slovensku, ale také na celém světě, je v tom, že systém podchycení je hodně propustný. Jedna věc je, že v téhle problematice není znalá široká veřejnost, včetně dětí a rodičů, druhý, vlastně ještě větší problém, je ten, že nejsou často znalí ani samotní lékaři. Týká se to pediatrů, rehabilitačních lékařů, ortopedů a fyzioterapeutů. Nezřídka se děje, že idiopatická skolióza není včas podchycená a léčená. Přesto se to podaří mnohem častěji, než je tomu u Scheuermannovy kyfózy. Tam je to fakt průšvih, dokonce i sami doktoři říkají, že uniká drtivá většina pacientů.

Kde je podle tebe takzvaně zakopaný pes?
Musím podruhé zdůraznit, že se nejedná primárně o chybu jednotlivých lékařů, naopak máme superspecialisty, které nám svět může závidět. V rámci kampaně jsem potkal obrovské množství empatických, erudovaných lékařů, bez jejichž pomoci by kampaň nebyla možná. Jedná se totiž hlavně o systémový problém. Ve vzdělávacím systému se totiž lékaři o problematice dozvědí buď málo, nebo jsou informace do velké míry chybné. Reálně se dneska člověk dočte, že nemoc nezpůsobuje bolesti, že to vlastně nic není, přitom to ale není žádná pravda. Zdravotníci ale pak mají přirozeně tendence považovat vady páteře za banalitu. Existuje spousta dalších mýtů, které se snažím bořit. Například, že se vady páteře nedají léčit ani při včasném záchytu. Třetí závažný mýtus se týká léčby, kdy je pacientům doporučena pouhá observace nebo zákaz tělesné výchovy. Tento přístup se nedá ani nazvat léčbou. Dá se shrnout, že neexistuje dostatečně robustní a spolehlivý systém včasného záchytu a správné léčby.

Problém je tedy podle tebe hlavně ve vzdělávání lékařů?
Ano, samozřejmě. Vzdělávání lékařů i veřejnosti je problém číslo jedna. Pak je ještě problémem to, že pomoc pacientům není nijak centralizovaná. V Česku i na Slovensku máme superspecializovaná pracoviště, kde je úroveň léčby na vysoké úrovni. Jedná se třeba o Ortopedickou kliniku Fakultní nemocnice Brno, Kliniku spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol, Oddělení chirurgie páteře Karvinské hornické nemocnice a tak dále. Na Ortopedické klinice v Brně se provádí i extrémně komplikované operace vad páteře. Problém je v tom, že na tato pracoviště lidé nejdou. U regionálních nemocnic je častým problémem, že doktoři nejsou vždy o problematice dostatečně poučeni. Třetím problémem pak je, že chybí kontrolní screening. Jediný, kdo v současnosti kontroluje vady páteře, je pediatr. Často však kontrola v rámci preventivních prohlídek probíhá jen zběžně, a tak se stává, že onemocnění nepodchytí.

Co mohou udělat rodiče pro to, aby byla vada u jejich dítěte včas podchycena?
Rodiče pro to mohou udělat tu nejjednodušší věc. Odpoví si na tři základní otázky. Je v předklonu zřetelné ztuhlé zakulacení nebo asymetrie levé a pravé strany zad? Stěžuje dítě si opakovaně na nepohodlí nebo bolesti v zádech? Nebo je v rodině blízký příbuzný, který už Scheuermannovou kyfózou nebo idiopatickou skoliózou trpí? V případě, že platí jedna či více odpovědí, a dítě je zároveň v kritickém věku od devíti let do ukončení růstu, u skoliózy někdy již o mnoho let dříve, existuje tu podezření na vadu páteře. Zároveň si lze tyto otázky položit u dospělých pacientů, ale dlouhodobá bolest zad může mít mnohem širší soubor příčin.

Pakliže díky nim získá podezření. Jak má postupovat dál?
První krok by měl vést k jejich pediatrovi nebo k obvodnímu lékaři. Následně záleží na lékaři, jestli pacienta pošle na rentgen celé páteře, nebo rovnou k úzkému specialistovi na vady páteře. Jít k lékaři, který se vadami páteře úzce nezabývá, znamená zvýšené riziko chybné diagnózy nebo nesprávné léčby. Pokud se ani jedno z toho nestane, a pacienti nebo jejich rodiče jsou stále přesvědčeni o možné vadě páteře, někdy se vyplatí být neodbytný. Pakliže ani to nezafunguje, je řešením návštěva soukromého úzce specializovaného ortopeda. O postupu se mohou s námi kdykoliv poradit na našich stránkách (scheuermannova-choroba.cz), a to i v případě idiopatické skoliózy.

Jak vypadá taková léčba vady páteře?Jedná se o speciální cvičení, nošení ortézy a případně také změnu životního stylu. To dokáže následky nemoci v nemalé části případů zmírnit natolik, že lidé následně nemají žádné nebo jen minimální potíže. Co se týče cvičení, klinicky nejvíce ověřená je metoda dle Schrothové, existují ale i další, např. Klappovo lezení nebo DNS. Problémem je, že lékaři, potažmo rodiče, mají problém děti donutit, aby cvičily. Proto je důležité zdůrazňovat, jak mohou být následné problémy vážné. V některých případech je pak řešením také operace. Pro dospělé pacienty s pozdní diagnózou Scheuermannovy kyfózy, kterých je bohužel drtivá většina, kolega Martin Francúz z Bratislavy navíc nyní vymyslel první specializované cvičení. Zlepšit bolesti jde v dospělosti obecně o něco snáze u idiopatické skoliózy. Zde se hodí například SM systém, který vymyslel Čech, MUDr. Richard Smíšek.

Bavíme se tu o odborných věcech, ty však medicínské vzdělání nemáš. Kde si nabyl tolik vědomostí v dané problematice?
Ještě před tím, než jsem kampaň rozjel, jsem si dlouho načítal o zmiňovaných onemocněních. Mnoho měsíců jsem si procházel různé studie, všechny materiály, které jsou k dispozici. Následně jsem se hodně bavil se samotnými doktory, sbíral zpětnou vazbu od pacientů. Postupně jsem tedy poznával, kde jsou v téhle tématice problémy.

Nenarážíš na to, že tvými názory lékaři pohrdají právě proto, že nemáš vystudovanou školu v oboru?
Je pravda, že medicínské vzdělání nemám. Mám vzdělání v oboru zdravotních osvětových kampaní, studuji na Katedře marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Obecně ale mám ale takovou zkušenost, že lidé můj pohled přijímají. Obvykle i lékaři poznají, že o dané problematice něco vím, dost mi navíc pomáhá, že jsem sám pacientem s touhle diagnózou. Lidé vědí, odkud vychází moje motivace, a že nemám žádné jiné postranní úmysly, než v co největší míře přispět ke zlepšení systému.

Děláš osvětu, která může mnoha lidem zlepšit život. Jaká je zpětná vazba?
Největší radost mám z toho, když vidím, že jsem někomu pomohl… když vám napíšou rodiče dětí, u kterých se vadu páteře podařilo podchytit. To je důvod, proč všechno dělám. Pak hned člověku jeho práce dává smysl. Těší mě, když mohu někomu pomoci změnit život k lepšímu. Bohužel se někdy setkávám i s negativními reakcemi. Vrcholem bylo, když jsem od jedné nejmenované ortopedky obdržel zprávu, v níž stálo, ať si na ulici dávám pozor. Naštěstí ale v drtivé většině případů převažují ty pozitivní, a lékaři dokážou ocenit práci, kterou dělám. Svědčí o tom i fakt, že projekt zaštítili Ministerstvo zdravotnictví, Česká pediatrická společnost JEP nebo spolek Mladí lékaři. Já bych naopak chtěl vyjádřit upřímné poděkování všem pokorným profesionálům, pro které je na prvním místě pacient – a měl jsem tu čest poznat takových mnoho.

Jaké máš plány do budoucna?
Dokud mohu, snažím se využít času na práci na kampani. Chci v téhle oblasti udělat maximum, chci nabrat co nejvíce informací, ze kterých následně udělám průvodce lokálními kampaněmi pro vady páteře, podle něhož by se mohli odrazit lidé v jiných koutech světa. Přál bych si, aby moje práce měla globálnější dopad. Osobně se totiž mohu pokusit něco změnit v Česku a na Slovensku, celý svět ale sám nezměním.