Vzpomenete si na svůj první kontakt s folklorem?
V kontaktu s folklorem jsem byla asi úplně odmalička, protože moji rodiče byli a dosud jsou členy folklorního souboru Čtyřlístek, můj strýc Bohoušek Chochola byl navíc jedním z jeho zakládajících členů. Nás se sestrou tak folklor nemohl minout. (směje se)

Vybaví se vám vaše premiérové vystoupení?
Ano. Bylo to v rámci jednoho z prvních výročí Čtyřlístku. Bylo mi kolem čtyř nebo pěti let a vystupovaly jsme spolu se všemi souborovými dětmi. Následně jsem ale hodně dlouho, vlastně přes celou pubertu, nechtěla mít se Čtyřlístkem nic společného, protože jeho činnost se mi sice líbila, ale nechtělo se mi tancovat. Myslela jsem si, že nikdy tancovat před lidmi nebudu, jenže pak se to asi v patnácti letech nakonec stejně stalo. První řádné vystoupení na jevišti jsem tedy měla v roce 1995 v Rynholci v sokolovně.

Jak jste se dostala k folkloru jste vysvětlila. Jak se z vás ale stala učitelka?
Je to jednoduché. Pocházím z učitelské rodiny, a tak jsem odmalička chtěla být také učitelkou, nejlépe pak učitelkou v základní umělecké škole. Už jako malá jsem chodila do stochovské ZUŠky na klavír a moc se mi tenhle „způsob školství“ zalíbil. Po základní škole jsem vystudovala střední pedagogickou školu v Berouně, šlo o tehdy úplně nový obor pedagogické lyceum. Zažila jsem tam čtyři skvělé roky a pak jsem šla studovat na pedagogickou fakultu do Prahy, obor hudební výchova – sbormistrovství. V té době mě oslovil tehdejší pan ředitel stochovské hudebky Václav Špáňa, mimo jiné spolužák Bohouška Chocholy, kontrabasista Čtyřlístku, pocházel stejně jako já z Tuchlovic, jestli bych nezaskočila za jednu „mateřskou“. Kývla jsem na to a ten „záskok“ trvá dodnes.

Kde všude jste učila?
Za celou profesní kariéru jsem vlastně učila jen na jedné škole. Na stochovské umělecké škole jsem začala učit už při studiu na vysoké škole a vydrželo mi to dodnes. Aktuálně zde učím dvacátým čtvrtým rokem. Vlastně se dá říct, že jsem přerostla z žákyně do učitelky, respektive vedoucí školy.

Vedete základní uměleckou školu. Jak se ZUŠkám vlastně v dnešní době daří?
Myslím si, že ZUŠkám se pořád daří, a to díky tomu, že se jedná o fenomén, který nemá ve světě obdoby. Základní umělecké školství je ojedinělé, jeho systém je opravdu propracovaný. V dnešní komerční době má navíc pořád spoustu fandů, a tak budoucnosti ZUŠek věřím. Tenhle systém totiž dává šanci prorazit nejen talentovaným dětem, ale také dětem, které k umění nikdy nepřičichly. Nikdy by je třeba nenapadlo se takové činnosti věnovat, jenže my si je najdeme a na ZUŠce z nich vyrostou bytůstky, které svět vidí o trochu jinak, možná lépe, než ostatní. Stochovská škola neměla dříve mezi ostatními školami stejného typu na Kladensku takový respekt, v poslední době se jí velmi daří, a to především díky skvělému týmu pedagogů.

Jaká vede do ZUŠky cesta?
Dáváme šanci téměř všem dětem, které mají chuť se téhle činnosti věnovat. Snažíme se talentovaná dítka podchytit už v mateřských školách. Vyrážíme tak do školek, kde dětem ukážeme, kdo jsme a čemu se věnujeme. Naši pedagogové ze Stochova vždy dětem něco zahrají, předvedou, někdy s nimi za předškoláčky přijedou i naši žáci. Následně vyhlásíme zápis a talentové zkoušky a čekáme, komu se naše činnost zalíbila, a přijde tak se k nám přihlásit. Dětem nabízíme všechny čtyři obory, které se na základních uměleckých školách vyučují. Jedná se o hudební, výtvarný, taneční i dramatický obor.

Jaké jsou podmínky pro přijetí?
Je celorepublikově dané, že dítě musí k měsíci září dosáhnout minimálně věku pěti let. Žáci u nás mají možnost studovat do pětadvaceti nebo šestadvaceti let. Studium u nás je dvoucyklové – sedm let a čtyři roky. Dáváme však šanci i starším dětem, může se k nám přihlásit tak třeba i patnáctiletý chlapec nebo dívka, samozřejmě však musí absolvovat výuku základů a přípravné studium.

Šéfujete ZUŠce i folklornímu souboru Čtyřlístek, nabízí se proto jakési propojení těchhle dvou subjektů...
Propojení samozřejmě funguje velice dobře. (směje se) Stejně jako já, tak i kamarádka Eliška Horáková, je členkou Čtyřlístku a zároveň učí na stochovské ZUŠce, takže to spojení je opravdu pevné. K tomu navíc máme opravdu hezkou vazbu také s novostrašeckou uměleckou školou.

Ptal jsem se, jak se v dnešní době daří ZUŠkám. Zeptám se na stejnou věc i v případě folkloru...

To je těžká otázka. Záleží, jestli se budeme bavit o pasivním sledování folkloru nebo aktivním účinkováním. Média v poslední době hodně napomáhají propagaci folkloru, bohužel mi přijde, že se orientují takřka pouze na Moravu. Je asi pravda, že tam folklor opravdu žije, ale na druhou stranu, v Čechách se nemáme za co stydět. To, jak folklor žije například v jižních Čechách, Pojizeří, středních Čechách i jinde, je skvělé. Obecně platí to, že se lidé v poslední době na folklor rádi dívají. Jde o takový módní trend. Lidé se v poslední době rádi navracejí k tradicím, ať už se budeme bavit třeba o návštěvách skanzenů nebo návratu k činnostem našich babiček. To je skvělé, ovšem s provozováním folkloru už je situace jiná.

Máte tedy problém se sháněním nových členů?
Sehnat lidi, kteří by obětovali to, co jsme folkloru obětovali my nebo generace před námi, je těžké. Folklor je věc, kterou člověk musí dělat srdíčkem, pro svůj dobrý pocit. Nikdo z nás nemá z folkloru žádné finanční odměny, děláme ho zkrátka jen pro svoji radost a obětujeme mu většinu volného času. I s ohledem na to, je bohužel těžké nové lidi zlanařit.

Čím vás osobně tenkrát folklor okouzlil?
Především je to ta parta lidí, kteří se kolem folkloru takzvaně motají. Folklor je navíc naprosto čistá a nekomerční věc. Radost. Únik z dnešní uspěchané doby k něčemu hezkému. Miluji také to, když narazíte na písničku, která je stará dvě stě nebo tři sta let a vy ji oživíte. To je něco úžasného. I když ta pokladnice není bezedná, pořád má v tomhle člověk co nacházet.

Kolik má aktuálně Čtyřlístek členů?
Zapsaných členů máme aktuálně kolem čtyřiceti. Aktivně působí na jeviště asi pětadvacet tanečníků a jedenáct muzikantů. K tomu navíc, jak již jsem zmiňovala, spolupracujeme se ZUŠkou v Novém Strašecí, kde působí dětský soubor Lísteček. To je vlastně takové naše podhoubí, ze kterého často někdo vyroste až do toho našeho Čtyřlístku. Přidat se k nám však může kdokoli, koho by naše činnost zajímala. Vstupní požadavky nemáme žádné, snad jen věk nad patnáct let. Všechno ostatní nováčky od začátků naučíme.

Jsme měsíčník, který se věnuje především dění v Kladně. Má také váš soubor nějaké vazby přímo na Kladno?
Samozřejmě. Například stávající jádro našich tanečníků prošlo jednou z kladenských střední škol. Náš zakladatel Bohoušek Chochola dlouhé roky žil právě na Kladně. K tomu všemu má náš soubor v repertoáru také pásmo Kladno, to je to město.

Jak vypadá takový běžný rok souboru?
Scházíme se každý týden vždycky v pátek na tři hodiny, to je dané již od té doby, co byl soubor založen, tedy čtyřicet sedm let. Přes rok se na veřejnosti prezentujeme v rámci mnoha vystoupeních. Sami pořádáme jedno o Vánocích a pak také středočeský folklorní festival Tuchlovická pouť. Kromě toho se objevujeme na dalších akcích nejen v okolí a také na folklorních festivalech, například i ve Strážnici. Občas jezdíme také na zahraniční zájezdy. Vystupovali jsme už třeba ve Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Německu, Dánsku, Polsku, Slovinsku, Maďarsku, Izraeli, Rumunsku, Rusku, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Číně a samozřejmě na Slovensku. Celkem se zúčastníme kolem deseti až patnácti akcí ročně.

Zmínila jste pořádání středočeského folklorního festivalu, kvůli kterému se do Tuchlovic rok co rok sjíždějí lidé z celé republiky. Jak je náročné tak velkou akci zorganizovat?
Není to náročné. Řekla bych spíš, že je to složité. Příští rok nás čeká třicátý ročník, takže už máme v pořádání takzvaně zajetý určitý systém. Pochopitelně je složité vždy sehnat finance na uspořádání festivalu, protože se jedná o nekomerční akci, která je založena na vystoupení neprofesionálních těles. Na kulturu jdou navíc vždy peníze shánět složitěji, než je tomu třeba u sportu. Co se týče samotných příprav, tam se mohu spolehnout na skvělý organizační tým složený ze členů Čtyřlístku… a tam problém žádný není. Jsme skvělá parta, kde všechno funguje jak na drátkách. Obecně ale platí, že jeden festival se uskuteční a v tu chvíli už musíte začít chystat další ročník.

Na co byste letos návštěvníky pozvala?
Festival opět bude třídenní, přičemž jeho forma už je léta zajetá. Kdykoli jsme se totiž snažili o nějakou změnu, tak to nepřineslo pozitivní ohlas. Letos tedy opět začne festival v pátek, a to zahajovacím pořadem v tuchlovickém kostele,vystoupí Kapelka Lístečku, která letos slaví patnáct let. V Novém Strašecí bude následně pokračovat pořad Vítejte u nás, kam pozveme hosty festivalu – soubor Nisanka z Jablonce nad Nisou, náš spřátelený soubor Borůvky z Rakovníka, soubor Bzenčan ze Bzence a opět také Lísteček. V sobotu přijedou festivalové stálice, jako je Rosénka, Vonička nebo Gaudeamus z Prahy. Večer příchozí čeká zlatý hřeb, a to vystoupení Vojenského uměleckého souboru Ondráš. V neděli bude program věnován především dětským souborům. Přijedou k nám soubory Borůvky, Lučenka, Notičky, Rosénka, tradičně vystoupí děti z MŠ Tuchlovice a také z naší ZUŠ Stochov. Pro příchozí děti bude připraveno divadlo. V neděli odpoledne pak čeká veřejnost novinka. V závěrečném galapořadu Bzenčanu a Nisanky budeme hostit nově vzniklou soutěž v tanci furiant.

A co si pro veřejnost připravil Čtyřlístek?
Čtyřlístek si pro letošek nepřipravil nic nového, ale vzhledem k tomu, že by Bohoušek Chochola v letošním roce oslavil osmdesáté narozeniny, druhý zakladatel souboru Vladimír Novotný by slavil devadesáté narozeniny a další zakládající člen Čtyřlístku Jan Stránský letos slaví sedmdesáté narozeniny, tak oprášíme jedno z nejzásadnějších pásem v jeho historii. Příchozí se tak mohou těšit na pásmo Chmelíčku, chmeli, se kterým Čtyřlístek vyhrál laureáta na festivalu ve Strážnici.

Kolik lidé zaplatí za vstup na festival?
Vstupné na náš festival je dobrovolné. Chceme, aby byl festival otevřený všem a každý mohl přijít kdy chce a na jak dlouho chce.

Sama jste zmínila, že sotva skončí jeden ročník festivalu, už musíte plánovat další. Už máte v hlavě, co lidem naservírujete za rok?
Další ročník, tedy ten v roce 2025, bude jubilejní třicátý. Plánujeme tedy, že u této příležitosti pozveme také zahraniční hosty. Doufáme, že pozvání přijmou například soubory z Rumunska nebo Francie.

Folkloru, umění a škole jistě věnujete mnoho času. Co ale nejraději děláte, když máte volno?
Máte pravdu. Všechno, co dělám, je dost časově náročné, a tak si zbylého volného času dost vážím. Jsem ale především maminka a manželka, takže když nedělám folklor a umění, tak se věnuji rodině. Jsem úplně obyčejná ženská, která má ráda doma uklizeno a uvařeno… a co mám nejradši? Asi pohodu, miluji třeba sedět na zahrádce s hrnkem kávy v ruce, koukat se do přírody a poslouchat, jak moji „chlapi" něco vyrábějí v dílně.