Máte za sebou první rok v roli kladenského hlavního trenéra, kam jste se posunul z role asistenta. Jak se vaše angažování zrodilo?
Moje angažování do roli hlavního kouče Kladna mělo určité fáze. Přiznám se, že jsem původně váhal. Asi tři týdny jsme se s Milanem Fortuníkem domlouvali, já nevěděl, jestli do toho jít, nakonec jsem ale kývl. Ještě za spolupráce s Arnaudem Josserandem se povedlo přivést nějaké hráče. Šel jsem do toho tedy s tím, že vím, kdo za nás bude hrát. V tom byl pro mě začátek určitě jednodušší.

Jaká byla vaše první sezóna jako hlavního trenéra?
Bylo to hodně o objevování. Ze židle asistenta volejbal vypadá úplně jinak, než když jste hlavní kouč a o mnoha věcech rozhodujete. Já jsem jako hlavní trenér nechtěl ze začátku situaci hrotit stylem, že teď jsem tady já a všechno bude podle mě. Hodně věcí jsem s hráči a ostatními členy realizačního týmu konzultoval a podle toho jsem se pak rozhodoval. Výhodou pro mne samozřejmě bylo, že jsem tým částečně znal z pozice asistenta. I tak jsem musel přijít na to, jak do hráčů natlačit určité věci, které chci, aby dělali. Zrovna v minulých dnech jsme si sezónu hodnotili a já v tuhle chvíli vím, že bych příště třeba sto věcí udělal jinak.

Byl jste v kontaktu s Arnaudem Josserandem, jemuž jste dělal asistenta? Radil vám v něčem?
Jo, určitě. Jsme v kontaktu do teď. Samozřejmě hned po jeho odchodu z Kladna byl náš kontakt mnohem intenzivnější, ale i teď si píšeme. Náš kontakt je ale čistě na přátelské bázi, bavíme se o tom, kdo jak se má, ale že by mi radil, to ne. On od odchodu z Kladna do našich věcí nemluví.

Po základní části extraligy jste skončili třetí. Jak ji hodnotíte?
Myslím si, že základní část byla docela dobrá. Hodnotil bych ji pozitivně. Samozřejmě jsme se potýkali se zdravotními problémy, ale vyrovnali jsme se s tím docela dobře, akorát pár zápasů se nám nepovedlo. Jednalo se třeba o zápasy s Beskydy nebo utkání v Českých Budějovicích, kde jsme vedli 2:0, jenže najednou jsme se úplně vytratili ze hřiště a domácí nás smetli. Nakonec jsme obsadili třetí místo, vedli jsme si celkově docela přesvědčivě. Doma se nám podařilo porazit všechny týmy kromě pražských Lvů.

V play-off ale přišel náhlý pád a nakonec až sedmé místo. Shodneme se na tom, že sezóna končí neúspěšně?
Ano, v tom se samozřejmě shodneme. V celé čtvrtfinálové sérii s Liberce rozhodlo asi pět balónů. Je škoda, že jsme nepostoupili, protože jsme ve všech třech zápasech měli mečbol. Postup jsme měli na ruce, akorát jsme to nedokázali dotáhnout do cíle. Čtvrtý zápas už byl ze strany soupeře suverénní, popravdě do teď nevím, co se tam stalo. Myslím si, že jsme ale celkově doplatili na to, co jsme se snažili dělat celou sezónu, a to bylo být důslední. Na obranu kluků, ale musím říct, že pro několik z nich se jednalo o první play-off v nejvyšší české soutěži.

Co podle vás zapříčinilo, že třetí tým základní části skončil po vyřazovacích bojích až sedmý?
Hodně nás ovlivnily nemoci. Skoro dva měsíce jsme netrénovali v plné sestavě. Scházeli jsme se třeba jen v osmi lidech na tréninku, jednou si pamatuji, že nás bylo jen šest. Druhá věc, která nás hodně ovlivnila, bylo období na konci soutěže. Sezóna se lámala kolem zápasu se Zlínem, kdy už jsme měli jistotu, že budeme třetí. Nebyla šance, že bychom dohnali druhé místo, ani že bychom spadli na čtvrté. V tu chvíli přišlo jakési uvolnění, mohli jsme si odfrknout, ale už jsme se pak nedokázali vrátit do původního tempa.

Kromě hořké pilulky v podobě vypadnutí ve čtvrtfinále jste musel kousat ještě další, a to neúspěch v sérii s Brnem, s nímž jste hráli miniturnaj o páté až osmé místo...
K dvouzápasové sérii s Brnem nemám do teď žádné relevantní vysvětlení. Netuším, co se tam stalo. Každopádně můj dojem je takový, že jsme zápasy odchodili. Nedokázali jsme přejít zklamání a namotivovat se alespoň na boj o páté místo. Vím, že je to těžké, ale pořád se hrálo o to, skončit co nejlépe. Vím, že třeba kapitán Adam Zajíček tohle kousal hodně blbě… a nebyl sám, ale pak tam byla skupina hráčů, která působila tak, že se jich už tahle situace netýkala. Měl jsem pocit, že si chtěli zbývající zápasy už jen nějak odehrát a odjet domů. Neumím to pochopit. Samotnému se mi to prostě špatně kouše. Myslím si, že sportovec by měl vždycky chtít skončit co nejlepší.

Ukázala vám tahle situace, koho v týmu už nadále nechcete?
Ano, je to tak. Jsou lidé, kteří vyjádřili vůli v klubu pokračovat, my jsme s nimi chtěli prodloužit spolupráci, ovšem po tomhle jsme řekli, že ne a rozloučili jsme se.

Byla podle vás problémem i mezinárodní kabina?
Nemyslím si, že to byl problém. V loňském roce jsme měli v týmu ještě více národností a fungovalo to. V budoucnu bychom ale chtěli dávat více šanci mladým českým hráčům třeba i za cenu toho, že úspěch nepřijde okamžitě. Je to ale běh na dlouhou trať, musíme mladé více a více zapojovat, aby z toho něco nakonec vykrystalizovalo. V posledních letech jsme si hodně pomáhali cizinci, ale teď už se pomalu karta obrací.

Sezónu jste nakonec završili úspěšným soubojem s Benátkami, díky němuž nakonec berete sedmé místo. Co bychom mohli k tomuto dvojzápasu říct?
S Benátkami se jednalo o souboj dvou zklamaných týmů, kde rozhodlo to, že jsme se štěstím vyhráli první zápas. To je asi vše, co mohu říct.

Čas neúprosně běží, a tak se musíme koukat směrem k další sezóně. Jak jste na tom se skladnou kádru?
Tým je, nebál bych se říct, ze sta procent hotový. Jsem rád, že jsme s jeho skládáním začali hodně brzo a tím pádem jsme měli také hodně brzo hotovo. Zůstalo nám tu zdravé jádro týmu, které jsme, doufám, vhodně doplnili.

Můžete prozradit, kdo z volejbalistů na Kladně pokračuje?
Pokračují Jiří Donát, Jacob van Geel, Lukáš Čeketa, Jasmin Popelka, Matěj Šálek, Pavel Gottesman, Jakub Kováč, Lukáš Kyjanica a Adam Zajíček. Tým doplníme z mládeže Josefem Daníčkem, zapojit by se měli i další mladí, ale u nich se ještě uvidí. Přijdou navíc dvě nové zahraniční posily. Zatím mohu prozradit jen to, že se bude jednat o nahrávače a univerzála.

Vy osobně pocházíte ze Slovenska, díky volejbalu jste působil v Ázerbájdžánu, Rakousku nebo Francii. Jak se vám líbí na Kladně?
Beru už to tak, že jsem tu doma. Už jsem Kladeňák. Asi čtyři roky bydlíme na Velké Dobré a troufnu si říct, že už jsme se tu usadili. Dítě tu chodí do školky, na kroužku, já tu znám velkou spoustu lidí a nepřijde mi, že bych byl v cizím prostředí.

Chystáte se během volna někam na dovolenou?
Vůbec nevím, jestli bude nějaký čas. Moje přítelkyně mě za to chtěla už asi tisíckrát umlátit židlí. (směje se) Teď mě čekají reprezentační akce, dělám asistenta u slovenské reprezentace mužů. Aktuálně se chystám na Final Four Evropské ligy a pak za několik dní začíná kvalifikace na mistrovství Evropy.

Čtvrtfinále play-off:

Kladno – Liberec 3:2 (22:25, 25:18, 15:25, 25:21, 15:13)
Liberec – Kladno 3:2 (25:27, 25:21, 25:19, 23:25, 17:15)
Kladno – Liberec 2:3 (20:25, 25:17, 25:17, 22:25, 16:18)
Liberec – Kladno 3:0 (25:22, 25:18, 25:23)

O 5. až 8. místo:

Brno – Kladno 3:0 (25:19, 25:20, 25:21)
Kladno – Brno 3:2 (20:25, 21:25, 25:19, 29:27, 16:14)
Benátky n. J. - Kladno 2:3 (22:25, 25:22, 17:25, 25:18, 11:15)
Kladno – Benátky n. J. 3:1 (25:23, 21:25, 25:19, 25:22)