Ale pozor! Cílem projektu není z hodin tělesné výchovy dělat nábory pro sportovní oddíly. Může to být příjemným vedlejším efektem, ale určitě ne záměrem. Ten je prostý. Vytvořit dětem co nejpestřejší pohybový program a zapojit do něj všechny bez rozdílu věku, pohybového nadání nebo fyzických předpokladů. A to se daří. 

Dejme dětem šanci odhadnout, kde jsou jejich pohybové hranice

Více než osmnáct let praxe v práci s dětmi nejen v rámci kroužků pohybové všestrannosti a in-line bruslení má trenérka Šárka Pinďáková. I tak ji ale projekt v mnohém inspiroval, a naopak ona v každé hodině inspiruje děti k posouvání hranic. Hojně k tomu využívá nářadí, které se jinak v hodinách tělocviku na prvním stupni objevuje zřídkakdy.

„Vnímám, že je dnes tendence být na děti opatrnější, myslím si ale, že to není důvod nenechat je zkoumat, co dokážou. Já se v hodinách snažím nářadí využívat co nejvíce i proto, aby opadla ta všeobecná panika. Stavím bednu, stahuji kruhy, používám hrazdu. Děti se nebojí, zvládají to dobře. I ty opatrnější během chvilky zjistí, že se není čeho bát,“ vypráví trenérka, pro niž je nedůležitější dát dětem šanci prozkoumat, kde jsou jejich pohybové hranice.

„Obecně se říká, že zdatnost dětí klesá. To ano, také to pozoruji, ale zase bych chtěla krotit paniku. Není to taková tragédie. Mezi dětmi je stejný počet šikovných a méně šikovných, jako byl vždy. Dnes mají ale hodně dalších mimosportovních podnětů, které je v pohybovém rozvoji brzdí. Záleží i na tom, k čemu jsou vedené doma. Nechodí ven, nelezou po stromech, nedělají to, co jsme dělali my. Nemají pak smysl pro zodpovědnost samy za sebe, nedokážou odhadnout, co zvládnou, a co už ne. Právě to se je ve svých hodinách snažím naučit,“ říká Pinďáková.

Aby se děti seznámily s míčem a měly ho rády

Už více než pětatřicet let s dětmi pracuje také Eva Řešátková. Trenérka nejmenších basketbalistek v kladenském Sokole má bohaté zkušenosti i ze školství, proto jí aklimatizace v novém projektu nedělala žádný problém. Ve svých hodinách se děti snaží nadchnout pro hru s míčem. Kolem něj se točí většina jí připravených aktivit, a nemusí to nutně být jen basketbalová průprava. Hlavně v tom se její školní tréninky liší od klubových.

„Důležité je uvědomit si jednu věc. Do basketbalového oddílu chodí děti, které cíleně vyhledaly sport s míčem – basketbal. V hodinách Trenérů ve škole naproti tomu musím zaujmout i děti, které k míči nemají vztah. A specifické je pro mě i tom, že basketbalový Sokol je dívčí oddíl, zatímco ve škole pracuji i s chlapci, a jsou někdy trochu živější,“ popisuje Řešátková. Program jejích hodin se liší podle věku dětí. 

„U mladších, hlavně u prvňáků, jsou ty hodiny tak půl na půl mezi hrami a basketbalem, u starších už převažuje basketbalová část. Není to ale žádný dril. Pro mě je hlavní, aby se děti seznámily s míčem a měly ho rády,“ dodává Řešátková.

Zábavné hodiny tělocviku utvářejí pozitivní vztah k pohybu

Další z předností projektu je, že do školního prostředí vnáší mužský element, kterého je na prvních stupních základních škol pomálu. O to větší radost děti mají, když jim do hodiny přijde charismatický trenér hokejových Rytířů Jiří Neiss. A co dělá hokejista s dětmi v tělocvičně?

„Některé pohybové prvky z ledu se dají přenést i na parkety. S dětmi děláme třeba nácviky na bruslení s přeskoky a přenášením váhy. Trénujeme balanc, trochu při tom posílíme nohy a střed těla,“ prozrazuje Neiss, jehož hodiny jsou vzorem všeobecné pohybové průpravy. A navíc na nich bývá spousta legrace.

„Pro první třídy mám připravené spíše hry, honičky, mrazíky a podobně. S druháky a třeťáky už jdeme trošku do sportovní zátěže, aby se děti naučily zpevnit tělo. Nejsou to ale žádné galeje. Hlavní je, aby u toho byla dobrá nálada,“ říká Neiss, pro nějž je práce s dětmi motorem a zkušenosti ze školy velkou inspirací. „Na projektu se mi líbí, že zapojuje všechny děti. Nejen ty nadané, ale i slabší, včetně hendikepovaných. Naším cílem je, aby si děti k pohybu vytvořily pozitivní vztah, a o to se snažím především,“ dodává.

Za pět let uvidíme výsledky všichni

Někdejší juniorská mistryně republiky v plavání Petra Jindřichová se ve svých hodinách zaměřuje na další často podceňovaný, a přitom naprosto základní prvek – práci s dechem. 

„V tělocvičně samozřejmě s dětmi plavat nemůžeme, takže se mi na bazéně vysmáli, když jsem řekla, že jdu trénovat do školy. Ale není to jenom o plavání. Vždyť plavec musí být dobře kondičně připravený a mít základní pohybové návyky. A já se bohužel na bazéně často setkávám s tím, že děti pořádně nevylezou z bazénu, neskočí do něj, a co je vůbec nejhorší, neumějí dýchat,“ vypráví Jindřichová, která se v posledních letech začala věnovat také józe. A právě z ní při skladbě školních tělocviků hodně čerpá. 

„Jóga je pro mě nejlepší varianta, jak děti předpřipravit na jakýkoli další sport, včetně třeba plavání, pokud bychom se někdy v budoucnu potkali na bazénu. Trénujeme balanc, držení těla, posilujeme vnitřní systém a učíme se dýchat. Bez toho to nejde,“ má jasno Jindřichová, jíž největší radost dělají posuny, které u dětí pozoruje. 

„Třeba dnes jsem měla na hodině holčičku, která se bála chytit žebřin, stoupnout si na míč a balancovat na něm. Poprvé na něj jakž takž vlezla, podruhé už bylo vidět, že si začíná trochu věřit a potřetí balancovala skoro bez držení. Takový pokrok během jediné hodiny je pro mě super výsledek,“ pochvaluje si Jindřichová a dodává: „Já jsem přesvědčená o tom, že tento projekt má velký potenciál. Za dobu, co trénuji děti, vnímám, jak jejich pohybová gramotnost upadá. Toto je skvělá šance nastartovat obrat k lepšímu. Už po prvním roce třeba u loňských prvňáků vidím velký pokrok a věřím, že když bude projekt takto pokračovat, za pět let uvidíme výsledky všichni.“

Projekt Trenéři ve škole za podpory Statutárního města Kladna funguje od podzimu 2021 na všech základních školách, jejichž je město zřizovatelem. Program sdružuje 26 školených trenérů z více než desítky sportovních klubů. V současnosti jsou do něj zapojeny první až třetí třídy prvního stupně základních škol. Trenéři se na školách střídají a docházejí vždy do jedné z dvou hodin tělesné výchovy v týdnu. Jejich cílem je přispět k systémovému zkvalitnění tělesné výchovy, kompenzovat zásadní nedostatek spontánní pohybové aktivity dětí ve volném čase a pozitivně ovlivnit nejen zdravotní aspekty jejich rozvoje.