Už soudě dle věkového průměru davu obklopujícího ČEZ stadion dobrou půlhodinu před utkáním bylo jasné, že se ve čtvrtek 29. února se na Kladně hraje „jiná liga“. Univerzitní. Soutěž, která zažívá nejen v početné studentské komunitě obrovský boom, hledá nové výzvy a plní stále větší stadiony. Ten kladenský je po nedávné rekonstrukci pro podobné příležitosti jako dělaný. To byl ostatně i jeden z důvodů, proč si ho pražští Engineers, které reprezentují převážně studenti ČVUT, vybrali.
Kladno je navíc domovem jedné z fakult Českého vysokého učení technického, konkrétně biomedicínského inženýrství. A dalším výmluvným argumentem je, že zdejším klubem prošla hned pětice současných hráčů univerzitního výběru Inženýrů. Jeden z nich, útočník David Routa, ještě nedávno bojoval o místo v sestavě extraligových Rytířů. A nevedl si špatně. V sezóně 2021/22 pravidelně bodoval ve druhé nejvyšší soutěži, a když mu Kladno dalo v šesti utkáních šanci, zapsal svou první extraligovou branku. Pak se ale i vinou zranění jeho kariéra zadrhla a po sérii zklamání, která vyvrcholila v prvoligovém Prostějově, se u něj dostavila deziluze z profesionálního sportovního prostředí.
„Začalo to pro mě ztrácet smysl. Nedostával jsem prostor, ani nestíhal školu a věci okolo. Cítil jsem, že se žádným způsobem neposouvám a rozhodl jsem se vydat se jinou cestou,“ popisuje Routa. Po skončení školního semestru ještě dostal příležitost zahrát si v Německu a ačkoli mohl po vzoru mnoha dalších Čechů strávit několik pěkných let v tamních nižších soutěžích a přijít si na solidní peníze, rozhodl se jinak.
„I kvůli zranění, které jsem si prvně udělal už ve čtrnácti. Půl roku jsem kvůli tomu nehrál. Na Kladně jsem si to obnovil a od té doby to bylo furt takové mezi. Nabídky jsem měl, ale cítil jsem, že cesta do extraligy už je zavřená. A když něco dělám, chci v tom být nejlepší. Doma mě učili, aby věci, které dělám, dávaly smysl. A mně to přestalo ten smysl dávat,“ popisuje dvaadvacetiletý student obchodu a podnikání na České zemědělské univerzitě. Aktuálně je ve druhém ročníku, současně pracuje jako account manager. Hokeje se ale nevzdal a díky univerzitní lize a týmu Engineers z něj má zase radost.
„Já jsem se v tom našel. Pro studenty to je zábava. Nedostáváme za to peníze a není tam tlak. Chodíme tam skutečně proto, že tam chceme být. To je něco jiného než u profesionálů, které to ne vždy baví a nechodí tam kvůli lásce k hokeji. My jdeme do školy, do práce, pak se jede do Ostravy, domu se vrátíme ve čtyři ráno a zase jdeme do školy. Ale baví mě to,“ říká Routa, který se pod jedinou branku Engineers v utkání na Kladně podepsal asistencí. Mezi sedmi sty diváky ho při tom sledovala řada kamarádů i rodina.
„Jsem rád, že jsem to mohl zažít. Byla super atmosféra. Lidé, kteří to organizovali, na tom hodně zapracovali a povedlo se jim to,“ nešetří superlativy, a pak jen lehce zalituje výsledného skóre 1:5, které vypadá vcelku jednoznačně. „Výsledku je škoda. Nehráli jsme špatně. Byli jsme Plzni vyrovnaným soupeřem, ale pak přišly dva góly do prázdné. V jedné situaci se jim šťastně odrazil puk od rozhodčího. Z toho dali na 3:1. Spíš smolný večer, než že bychom zaostávali kvalitou.“
Pohledné utkání s množstvím šancí na obou stranách Routa úrovní přirovnal k extralize juniorů. Atmosféra ale byla diametrálně odlišná! Fanouškovská jádra obou týmů vytvářela atmosféru, za kterou by se kotle profesionálních týmů nemusely stydět, a i ti studenti, na kterých bylo poznat, že je hokej samotný až tak nebere, si večer užili dosyta. Univerzitní hokej měl tedy na Kladně úspěšnou premiéru. Představil nový pohled na sport i na zábavu s ním spojenou a dost možná nejednomu mladému hokejistovi ukázal, že pokud neprorazí mezi profesionály, nemusí být všem dnům konec.
