… a kouzelným zastavením. S cyklistikou sice koketoval už v dětství, ale naplno se jí začal věnovat až v pozdějších letech. Jak sám říká, cyklistika, když se ji nevěnujete naplno, nemá cenu. 

Kdy jste se vrátil ke kolu? 

To mi bylo zhruba 30 let, když začaly horský kola. Okolo chalupy na Podkozí jsme měli partu, někdy nás i dvacet vyrazilo na celý den na výlet na Křivoklátsko apod. Od té doby mi kolo vydrželo do dneška. Skoro bych řekl, že se to stalo úchylkou. Jezdím denně, auto nepoužívám, pokud nemusím. 

Kolik ročně najezdíte? 

Vrchol byl 22,5 tisíce kilometrů za rok. Bylo to vlastně díky kamarádovi Hubertovi. Vyučoval hudbu a měl tedy spoustu času přes den, kdy jezdil na kole. Nevěřil jsem mu, že se dá za rok ujet 22 tisíc kilometrů na kole. Jednou jsem to tedy zkusil a od ledna, jakmile jsem dal děti do školy, ujel jsem sto kilometrů, vyzvedl děti a šup dal jsem ještě 50. Tehdy to ale bylo maximum, jinak jezdím od 12 do 15 tisíc každý rok už 30 let. 

To jsou čísla, která mnozí nenajezdí ani v autě 

Je důležité vyrazit ráno včas, což obzvlášť měla ráda moje dcera. Jedině tak už před obědem můžete mít najeto 80 až 100 kilometrů. Pak už to odsýpá jak prd … 

Je třeba ale připomenout, že nejezdíte s prázdným kolem 

Na těžko takzvaně, mám na kole brašny, spacák, stan. Věci, které potřebuji, mám v brašnách, zhruba je to 30 kilo. 

Podle čeho si volíte trasu? 

Podle práce a toho, jak dlouhé mám volno. Mám měsíc, jedu do Nepálu, mám čtyři dny, jedu na Šumavu. Samozřejmě i podle toho, jak mě manželka pustí, i když tu musím pochválit, je nejlepší na světě. Je dobrá, přeje mi to. 

A jezdí s vámi? 

Jezdí, má ale elektrokolo. Spíš se ale svezeme jen tak 50 kilometrů, na delší výlety se mnou nevyráží. 

Kam jste dojel nejvýše? 

Bylo to Nepálu, přejezd sedla Thorong La, což je součástí takzvaného Annapurna circuit. Bylo to do výšky 5 450 metrů. Vyjedete do sedla a pak zase sjíždíte zpátky dolu do 800 metru. Výjezd nahoru ale trvá týden. Běžně se přitom tato trasa chodí pěšky jako trek. 

Ne všichni ale dojdou, natož dojedou… 

To je pravda, já jsem začal mít problémy od čtyř kilometrů. Ono kolo samotný byl nebyl problém, ale bagáž na něm ano, musíte přenášet potoky, nahoře už byla docela zima, nějakých minus deset stupňů. Na místě se mě ptali, kdo mi takovou cestu doporučil. Říkal jsem, že dcera. Na to byla odpověď, že buď mě musí nenávidět nebo chce dědit. Docela jsem jim musel dát zapravdu, když jsem se dostal do posledního úseku. Kromě výšky je vám neustále zima, nemůže se zabalit moc, abyste se nezpotil. Ve finále jsem si musel dokonce koupit šerpu, protože povrch byl podobný sopečnému prachu, klouzal pod nohama, navíc kolo neustále kvůli zátěži přepadávalo dozadu. Všechno nakonec klaplo a podařilo se. 

Kolik lidí před vámi to na kole dalo? 

Nevím, o pár jsem se dočetl. Ale jedou spíše více nalehko. 

Když jsme u rekordních čísel, kam nejdále jste dojel? 

Pokud budeme hovořit o Česku, pak například do Klatov a zpátky, když jsem objednával Krále Šumavy. To bylo 270 kilometrů. 

Za den? 

Jo. Byl to takový výlet, jel jsem nalehko. Bylo to navíc v době, kdy jsem ještě jezdil maratony, teď už to není takové. 

Kolikáté máte aktuálně kolo? 

To je jednoduché, třetí. První mi odešlo po pěti letech, prasknul rám. Ostatní komponenty jsem ale použil na druhý rám, který jsem koupil za nějakých pět tisíc. Na něm jsem ujel 200 tisíc kilometrů. Občas jen vyměním nějaké komponenty. Teď mi prasknul další rám a už nešel svařit. Tak jsem se do nového hodně vysypal, dal jsem za něj 1500 korun a doufám, že na něm zase ujedu 200 tisíc. 

Máte rám za 1500 korun v době, kdy si jiní nekupují kolo pod 30 nebo 50 tisíc? 

Já to nepotřebuju. Naopak, čím hůř vypadá, tím lépe. Můžu klidně zastavit, jít se najíst a nikdo mi ho nechce ukrást. Svezl jsem se i na dražším kole, ale rozdíl jsem neviděl. Jestli je to něco lehčí, je mi jedno. Stejně na kolo dám bagáž, 1,5 litru pití. Pro cykloturistiku to nemá smysl. 

Pokud vyrážíte, dáváte o sobě vědět například manželce, aby někdo věděl, kde jste? 

Nyní už si občas zavoláme. Dříve, když to nebylo možné, nevolal jsem a zprávy jsem neposílal. 

Jaký je váš vysněný cíl, kde byste chtěl s kolem ještě být? 

Celý svět. Teď momentálně mám naplánovanou Gruzii, přejezd Kavkazu. Momentálně to ale není možné. Důležité je na co vyjde čas. Bohatě mi ale stačí Česká republika, jak je nádherná. 

Pokud byste měl doporučit nějakou trasu v našem regionu? 

Jednoznačně cyklostezka Kladno - Lány. Pro rekreační jezdce naprosto ideální. Celodenní výlet na oběd a zpátky. Pak samozřejmě Berounsko, ale tam už jsou kopce. Naopak Mělnicko s rovinami. Já ale dávám přednost kopcům. 

Ztratil jste se někdy? 

Jasně, ale nikdy ne tak, abych se nenašel. 

Dovedl jste si představit svůj život bez kola? 

Je jasný, co řeknu. Určitě ne. Dokavaď to půjde, neexistuje nic jiného. Není přeci možné zůstat někde ležet na gauči. 

Jak Ivan Šíma plánuje trasy, proč si člověk musí dávat pozor při cestách na Balkánu, co si myslí o nástupu elektrokol, dá se opravdu jezdit celý rok, jaké úrazy na kole prožil? 

Podívejte se na aktuální reportáž.