Divadelní představení Zítra to roztočíme, drahoušku se asi nevyhne srovnání s filmovou předlohou. Nakolik jste se jí nechal inspirovat?
Vůbec, protože nemá cenu dělat špatnou napodobeninu dobrého filmu. Filmová stylizace a divadelní stylizace jsou od sebe na míle daleko. Pan Schulhoff, který napsal scénář, nepočítal s tím, že by se to mělo dělat na divadle. Ale v okamžiku, kdy to na divadle dělat chcete, musíte najít k textu a k míře té herecké nadsázky trošku jinou výšku. Takže rozhodně jsem se nehodlal přibližovat filmu, naopak jsem se snažil vést herce mílovými kroky od něj.

V čem by podle vás diváka, který zná film, mohlo divadelní ztvárnění překvapit?
Právě tou mírou stylizace, navíc kladenští herci jsou opravdu moc dobří. Už od první čtené zkoušky jsme se snažili nastavit věci tak, aby to fungovalo jako divadelní licence, pokud možno co nejvíc.

Je něco, v čem text v procesu přípravy divadelního představení překvapil vás?
Musím říct, že jsem ho lehce podhodnotil. Byl jsem v poměrně složité životní situaci, když jsem se na inscenaci chystal. Veškerou přípravu, včetně konzultací s výtvarníky, scénografkou nebo hudebním skladatelem jsem musel zvládnout během několika dní a nedošlo mi, že jsem si na sebe vlastně upletl bič, protože výsledek je poměrně složitý divadelní útvar. Už sama scéna je tak trochu opičí dráha. Pro herce to je fyzicky náročné. Ale funguje to. Samotný text je založený na dokonalém dialogu, jaké psal například Carlo Goldoni. Když jsem po nějaké době zjistil, že představení stavím jako Goldoniho komedii, došlo mi, že to je správná cesta. Funguje to přesně jako Náměstíčko nebo jiné jeho texty, které stojí na absolutních protikladech mezi postavami, což vytváří napětí v ději a pohání ho dopředu.

Může komedie plná reálií z každodenního života v socialismu oslovit i mladší diváky, kteří tu dobu nezažili?
Velmi jsme se nad tím zamýšleli, protože samozřejmě jisté reálie, které zná moje generace nebo generace diváků kladenského divadla, už nebudou znát třeba studenti z gymnázia. Myslím si ale, že právě tím, že jsme posunuli hereckou stylizaci do určité výšky – ve smyslu lehkosti hraní – by to mohlo fungovat. Možná mladší ročníky nebudou vědět například, co znamená VB (Veřejná bezpečnost), protože se ten pojem už dnes nepoužívá, ale z kontextu situace určitě pochopí, o co jde.