Znělo to jako šílenství. Svět prvním rokem svírala koronavirová pandemie, sportovní život se prakticky zastavil, cestování zamrzlo a Jakub Kubálek, člen představenstva místního atletického klubu po náročné zkušenosti s organizací letního mítinku Kladno hází přemýšlel, jak dostat hvězdy světové atletiky na Sletiště i v zimě. O dva měsíce později v kladenské atletické hale skočil svůj osobní rekord Litevec Adrijus Glebauskas, česko-řeckou přetahovanou na vysoké laťce přetavila v prvenství Michaela Hrubá a v koulařském sektoru zářili Tomáš Staněk s Markétou Červenkovou. Kladno dokázalo, že umí uspořádat prvotřídní závody světové úrovně. Zase.
Přitom po úpadku a následném konci vícebojařského TNT Fortuna (později TNT Express) Meetingu, který na Kladně mezi roky 2007 až 2017 pořádala společnost Gamont, to vypadalo, že s mezinárodními závody na Sletišti je amen. Pak se ale klub A. C. Tepo chopil iniciativy a na zelené louce bez silného titulárního partnera, zato s velkou podporou města Kladna v zádech, začal budovat novou značku. Jako sněhová koule se během pár ročníků nabalili závodníci a se stoupající úrovní podniku přibývalo i soukromých sponzorů. Mezinárodní atletická federace mítink záhy certifikovala jako součást bronzové kontinentální tour, a i díky tomu začala kladenská atletická hvězda opět stoupat.
Co dělá z Kladna vyhlášenou adresu? „Rozhodně to je z velké části zázemí, které Městský stadion Sletiště a ostatní kladenské sportovní areály poskytují. Zdejší komplex je unikátní nejen v republice, ale i ve světě. Hotel s restaurací je prakticky přímo vedle stadionu, navíc blízko přírody,“ vypočítává Kubálek a jako příklad atletky, které Kladno učarovalo, uvádí francouzskou kladivářku Alex Tavernier, která se po úspěšném závodu chce do středních Čech vrátit na soustředění.
Jenže ani jedinečné prostředí by samo o sobě k nalákání velkých jmen zřejmě nestačilo. Co dělá z Kladna vyhledávanou položku na atletických termínových listinách, je přátelská atmosféra a nadstandardní péče, kterou organizátoři atletům poskytují. „Ve smyslu servisu se opravdu snažíme nabídnout sportovcům více, než na co jsou zvyklí z největších světových závodů, kde sice dostanou lépe zaplaceno, ale mítinky jsou pro ně neosobní. My chceme dělat sportovní událost s přidanou hodnotou. A tu vidíme v přátelství a obětavosti,“ vypráví Kubálek, jenž pro spokojenost závodníků už leccos zakusil.
Třeba když musel v noci na otočku do Berlína pro amerického koulaře, který zmeškal let do Prahy a jeho náhradní spoj měl několikahodinové zpoždění. „Chudák sem letěl s celkem čtyřmi přestupy, takže v Berlíně vylezl z letadla úplně zničený a já na tom nebyl o moc líp, protože jsem se vůbec nevyspal. Naložil jsem ho do auta a cestou do Kladna nás ještě vyfotil radar, jak to ženeme po dálnici, abychom všechno stihli,“ vzpomíná Kubálek na dopravní patálie, které se mu v posledních dvou letech vrátily v mnohem větším měřítku.
„Cestování v době koronaviru je někdy opravdu šílené. Americkou výškařku Tynitu Butts nám loni při přestupu v Paříži zavřeli do karanténního hotelu, několik atletů nepustili ani na letiště, jiné otočili u odbavovací brány, protože se z hodiny na hodinu změnily podmínky pro vycestování, Srbovi zrušili let, Španěl se dokonce ztratil už cestou na letiště,“ kroutí Kubálek hlavou. A ani když sportovce do Česka dostal, neměl vyhráno. Třeba egyptská sprinterka Basant Hemida nemohla odletět domů, protože jí během pobytu v Česku vypršela platnost PCR testu. „Museli jsme ji stáhnout z letiště zpátky, připravit jí náhradní program, zajistit náhradní let a také nový test. Nakonec to pro ni ale možná byla dobrá zkušenost. Podívala se na Karlův most, trénovala s kladenskými atlety a o dva dny později v pořádku odletěla domů. Den nato přišel děkovný dopis egyptské atletické federace za to, jak jsme se o Basant postarali. Takové nepříjemné situace lidi sblíží. Slušnost, ochota a hezké chování. To úplně stačí, abychom nalákali sportovce z celého světa. Nepotřebujeme je přeplácet nesmyslnými částkami. Paradoxně nám některé problémy způsobené koronavirem ve výsledku pomohly. Ukázali jsme, že závodníkům kryjeme záda. A toho oni si cení,“ podotýká Kubálek, jenž při organizaci lednového halového mítinku sklízel ovoce zaseté v loňské roce.
„Zatímco jinde po světě závody odpadávaly nebo byly v ohrožení, u nás se skákalo a vrhalo. Jistota a předchozí zkušenost jsou dnes jedněmi z klíčových faktorů, podle kterých se závodníci rozhodují. A zřejmě jsme obstáli, protože se nám letos vrátil loňský vítěz mužské výšky Glebauskas nebo lucemburský koulař Bertemes, který se sám nabídl, že přijede na Kladno jenom na otočku,“ říká Kubálek. Akce se zúčastnila i loni vprostřed cesty uvízlá Američanka Butts, která se na Kladno vrací ráda. Předloni tu dokonce strávila více než týden, během nějž mimo jiné na zimáku fandila kladenským Rytířům.
Naopak novou tváří na startovní listině byla třeba německá legenda dámského vrhu koulí Christina Schwanitz.
A perlička navrch – dorazil i Syřan Majd Eddin Ghazal, svého času jeden z nejlepších výškařů na světě, jemuž letos bude Kladno evropským domovem. Přátelství s Kubálkem ho totiž nalákalo do žlutomodrého dresu A. C. Tepo, který bude oblékat v závodech české extraligy! „Jeho účast na lednovém mítinku naši spolupráci symbolicky stvrdila,“ dodal Kubálek.
