Není ani známý ani neznámý hokejový hráč. Přesto ho zná téměř každý, kdo měl co do činění s kladenským hokejem. Zpočátku byl kladenský zimák jeho druhým domovem, časem pak domovem prvním. Pepík dokáže o zimáku a o všem kolem něho vyprávět doslova s dietlovským zaujetím. Šéf kladenského zimáku se těší do důchodu, ve kterém už papírově je, a hledá za sebe náhradu. Ovšem laťka je zatím příliš vysoko.

Pepíku, co tě poslalo v Kladně k ledu?

Vlastně už ani nevím proč se to stalo, ale po maturitě na strojní průmyslovce jsem hledal nějaké uplatnění a ocitl jsem se na zimáku, kde jsem přijal práci strojníka chladícího zařízení. V tu dobu jsem zdaleka netušil, že celý další můj profesní život půjde tímto směrem. Dělal jsem tedy stojníka a Jarda Zika tehdy dělal provozního mistra Zděnek Kořínek šéfoval celému zimáku. Za pár měsíců ho vystřídal „Bača“ Hrabě. Na začátku století šel Zdeněk Hrabě do důchodu a já jsem to jako již jeho zástupce přebral.

Počkej, to ale byla celá Poláčkovic chobotnice, co uchvátila kladenský hokej. Tvoje žena Hanka byla celá léta osobností sekretariátu klubu. Vždyť vy jste na zimáku i bydleli…

My jsme se opravdu v roce 1981 na zimák přestěhovali a bydleli jsme tam téměř třicet let. Vychovali jsme tam dvě dcery. Naše profese se neskutečně prolínaly, protože je to vlastně také taková rodina, ale velmi velká rodina.

Není to ztráta soukromí, když dvě klíčové osoby jsou vždy po ruce?

Je pravda, že z domova do práce jsem to oba měli asi 30 metrů. N ajednu stranu je fajn, že nikam nedojíždíš, ale jak říkáš, jsi vždy na dosah.

Jak se vlastně vyrábí hokejový led?

Kladenský stadion když vznikal, tak byl vlastně součástí místních mrazíren. Tak to dříve bývalo. Zprvu se používala solanka a pak se přešlo na přímé chlazení čpavkem. Nový led se zpravidla dělá koncem letních prázdnin, kdy ta plocha mívá teplotu kolem dvaceti stupňů a my ji musíme podchladit na minus tři. Téhle velké ledničce to trvá zhruba tak 24 hodin. Pak nastoupí ledaři s hadicemi a v tenkých vrstvách plochu nastříkávají. Při poslední rekonstrukci jsme pod plochou instalovali obdobu podlahového vytápění tak na plus pět, která nám zamezuje unikání chladu hlouběji do podloží. Tenhle fígl ušetří ve finále až 15 procent energie.

Existuje jenom led nebo dobrý led a špatný led?

Samozřejmě když se prohrává, tak je ten led špatný. Ale opravdu tam záleží na mnoho okolnostech. Jaká je okolní teplota v hale a hlavně jaká je vlhkost. Optimální je vlhkost asi 60 procent a teplota ledu minus pět stupňů. To je ideál, aby se led nerozbíjel a zasychala na něm dobře voda po úpravě rolbou.

Za své působení jsi potkal na zimáku spoustu legend. Františka Pospíšila, Eduarda Nováka, Luboše Bauera. Pak Milana Nového a hráče kolem něho, Paterovce… a hlavně věčného a velikého Jaromíra. Máš nějaký „veselý příběh z natáčení“?

Jistě. Spoustu. A některé až po desáté hodině a dokonce některé vůbec. Já spíš vzpomínám v této souvislosti na tu pohodu, když jsem nastoupil. To bylo v době zisku titulů a poháru a bylo to velmi vřelé a příjemné. Barák praskal ve švech. Teď mě napadá, že by z toho byly fantastické fotky.

Napadá mě ještě jedna legenda, člověk, který do hry aktivně nezasahoval, ale přesto se mu připisuje velký podíl na hokeji v Kladně. Otec Jaromíra Jágra, pan Jágr senior. Jaká s ním byla spolupráce?

Vlastně celý můj život na zimáku jsem se s ním potkával a nikdy jsme nemuseli nic složitě vypisovat, tehdy platilo pouhé slovo. Je to dobrý konzervativní člověk.

Od kdy vnímáš Jaromíra juniora?

Asi od doby, kdy o něho začal velký zájem ostatních. Záhy však Kladno opustil, aby začal kariéru za mořem. Samozřejmě jsem měl informace od starého pána a pak když se objevoval v mužstvu v souvislosti s výlukami NHL. Bylo to znatelné i na áčku, kdy to mužstvo vždycky pookřálo a kluci mu chtěli být dobrými spoluhráči.

Je ten Jarda normální kluk ze zimáku nebo má hvězdné manýry?

Když to mám možnost srovnat s ostatními, tak ty hvězdné manýry rozhodně nemá. Mohlo by se zdát, že má, třeba když se nám objeví v noci na zimáku, že se jde sklouznout. Ale to k němu už léta patří a možná by bez toho nehrál takovou dobu a dobře. Myslím si, že hromadě sportovců dnes chybí ta Jaromírova vůle a důslednost. Nechápu, proč na něj spoustu lidí venku píská a přitom si vstupenky kupují právě kvůli jménu Jágr.

Taková je Pepíku asi doba.  Ale pojďme od toho. Jak se stalo, že ledař Poláček se stal klubovým, a musím říci, že úspěšným, fotografem Rytířů?

 Tak prvně mi vrazil do ruky foťák můj táta. S tou technikou mě ani ve snu nenapadlo fotit hokej. Fotil jsem přírodu a lásku k ní jsem zdědil právě po tátovi. Byl velký myslivec. Díky profesi mě lákalo fotit hokej. Jenže první výsledky nebyly takové, abych je někde prezentoval. Měl jsem ale výhodu, že jsem při utkáních měl na zimáku kolem sebe špičky sportovní fotografie a nebál jsem se zeptat. Oni byli neobyčejně sdílní. Například Jirka Koliš ze Stadionu. On říkal: „Hele ten foťák umí deset snímků za vteřinu, ale ty jich tolik nepotřebuješ. Ty jsi přece ze zimáku a víš, kdy ta správná akce přijde.“ Tak s tím tak nějak podobně nakládám. Dělám to pro radost a můžu si tak dělat co chci.

Chápu. Jenže ty se fotograficky pohybuješ v prostředí, kde vzduchem létají kromě puk§ i neskutečné vulgarizmy, občas teče i krev. Hluk, rychlost. Pak sedneš do auta jedeš na chatu někam k Soběslavi a nejen od tamtud přinášíš naprosto klidové a pohodové fotky přírody. Ptáčky, jak je člověk většinou nezná. Dokonalou vysokou a hmyz. A v neposlední řadě ryby. To je tvůj relax nebo útěk od všední městské reality?

 Je to paráda. Mám to rád. Baví mě se vyfotit i s mými rybářskými úlovky. Musíš to trochu mít rád a něco o tom vědět. Nedávno jsem jel na lodičce k místnímu jezu. Pravidelně s sebou vozím foťák. Objevil se černý čáp, taková rarita a já jsem si výjmečně foťák nevzal. On to musel vědět.  Protože co mi tam předváděl za pózy, to bylo neskutečné. Mstil se mi, za to, že jsem byl líný si vzít sebou tu mašinu. Holt na hokeji i v přírodě musíš být neustále ve střehu.

Není ani známý ani neznámý hokejový hráč. Přesto ho zná téměř každý, kdo měl co do činění s kladenským hokejem. Zpočátku byl kladenský zimák jeho druhým domovem, časem pak domovem prvním. Pepík dokáže o zimáku a o všem kolem něho vyprávět doslova s dietlovským zaujetím. Šéf kladenského zimáku se těší do důchodu, ve kterém už papírově je, a hledá za sebe náhradu. Ovšem laťka je zatím příliš vysoko.

Pepíku, co tě poslalo v Kladně k ledu?

Vlastně už ani nevím proč se to stalo, ale po maturitě na strojní průmyslovce jsem hledal nějaké uplatnění a ocitl jsem se na zimáku, kde jsem přijal práci strojníka chladícího zařízení. V tu dobu jsem zdaleka netušil, že celý další můj profesní život půjde tímto směrem. Dělal jsem tedy stojníka a Jarda Zika tehdy dělal provozního mistra Zděnek Kořínek šéfoval celému zimáku. Za pár měsíců ho vystřídal „Bača“ Hrabě. Na začátku století šel Zdeněk Hrabě do důchodu a já jsem to jako již jeho zástupce přebral.

Počkej, to ale byla celá Poláčkovic chobotnice, co uchvátila kladenský hokej. Tvoje žena Hanka byla celá léta osobností sekretariátu klubu. Vždyť vy jste na zimáku i bydleli…

My jsme se opravdu v roce 1981 na zimák přestěhovali a bydleli jsme tam téměř třicet let. Vychovali jsme tam dvě dcery. Naše profese se neskutečně prolínaly, protože je to vlastně také taková rodina, ale velmi velká rodina.

Není to ztráta soukromí, když dvě klíčové osoby jsou vždy po ruce?

Je pravda, že z domova do práce jsem to oba měli asi 30 metrů. N ajednu stranu je fajn, že nikam nedojíždíš, ale jak říkáš, jsi vždy na dosah.

Jak se vlastně vyrábí hokejový led?

Kladenský stadion když vznikal, tak byl vlastně součástí místních mrazíren. Tak to dříve bývalo. Zprvu se používala solanka a pak se přešlo na přímé chlazení čpavkem. Nový led se zpravidla dělá koncem letních prázdnin, kdy ta plocha mívá teplotu kolem dvaceti stupňů a my ji musíme podchladit na minus tři. Téhle velké ledničce to trvá zhruba tak 24 hodin. Pak nastoupí ledaři s hadicemi a v tenkých vrstvách plochu nastříkávají. Při poslední rekonstrukci jsme pod plochou instalovali obdobu podlahového vytápění tak na plus pět, která nám zamezuje unikání chladu hlouběji do podloží. Tenhle fígl ušetří ve finále až 15 procent energie.

Existuje jenom led nebo dobrý led a špatný led?

Samozřejmě když se prohrává, tak je ten led špatný. Ale opravdu tam záleží na mnoho okolnostech. Jaká je okolní teplota v hale a hlavně jaká je vlhkost. Optimální je vlhkost asi 60 procent a teplota ledu minus pět stupňů. To je ideál, aby se led nerozbíjel a zasychala na něm dobře voda po úpravě rolbou.

Za své působení jsi potkal na zimáku spoustu legend. Františka Pospíšila, Eduarda Nováka, Luboše Bauera. Pak Milana Nového a hráče kolem něho, Paterovce… a hlavně věčného a velikého Jaromíra. Máš nějaký „veselý příběh z natáčení“?

Jistě. Spoustu. A některé až po desáté hodině a dokonce některé vůbec. Já spíš vzpomínám v této souvislosti na tu pohodu, když jsem nastoupil. To bylo v době zisku titulů a poháru a bylo to velmi vřelé a příjemné. Barák praskal ve švech. Teď mě napadá, že by z toho byly fantastické fotky.

Napadá mě ještě jedna legenda, člověk, který do hry aktivně nezasahoval, ale přesto se mu připisuje velký podíl na hokeji v Kladně. Otec Jaromíra Jágra, pan Jágr senior. Jaká s ním byla spolupráce?

Vlastně celý můj život na zimáku jsem se s ním potkával a nikdy jsme nemuseli nic složitě vypisovat, tehdy platilo pouhé slovo. Je to dobrý konzervativní člověk.

Od kdy vnímáš Jaromíra juniora?

Asi od doby, kdy o něho začal velký zájem ostatních. Záhy však Kladno opustil, aby začal kariéru za mořem. Samozřejmě jsem měl informace od starého pána a pak když se objevoval v mužstvu v souvislosti s výlukami NHL. Bylo to znatelné i na áčku, kdy to mužstvo vždycky pookřálo a kluci mu chtěli být dobrými spoluhráči.

Je ten Jarda normální kluk ze zimáku nebo má hvězdné manýry?

Když to mám možnost srovnat s ostatními, tak ty hvězdné manýry rozhodně nemá. Mohlo by se zdát, že má, třeba když se nám objeví v noci na zimáku, že se jde sklouznout. Ale to k němu už léta patří a možná by bez toho nehrál takovou dobu a dobře. Myslím si, že hromadě sportovců dnes chybí ta Jaromírova vůle a důslednost. Nechápu, proč na něj spoustu lidí venku píská a přitom si vstupenky kupují právě kvůli jménu Jágr.

Taková je Pepíku asi doba.  Ale pojďme od toho. Jak se stalo, že ledař Poláček se stal klubovým, a musím říci, že úspěšným, fotografem Rytířů?

 Tak prvně mi vrazil do ruky foťák můj táta. S tou technikou mě ani ve snu nenapadlo fotit hokej. Fotil jsem přírodu a lásku k ní jsem zdědil právě po tátovi. Byl velký myslivec. Díky profesi mě lákalo fotit hokej. Jenže první výsledky nebyly takové, abych je někde prezentoval. Měl jsem ale výhodu, že jsem při utkáních měl na zimáku kolem sebe špičky sportovní fotografie a nebál jsem se zeptat. Oni byli neobyčejně sdílní. Například Jirka Koliš ze Stadionu. On říkal: „Hele ten foťák umí deset snímků za vteřinu, ale ty jich tolik nepotřebuješ. Ty jsi přece ze zimáku a víš, kdy ta správná akce přijde.“ Tak s tím tak nějak podobně nakládám. Dělám to pro radost a můžu si tak dělat co chci.

Chápu. Jenže ty se fotograficky pohybuješ v prostředí, kde vzduchem létají kromě puk§ i neskutečné vulgarizmy, občas teče i krev. Hluk, rychlost. Pak sedneš do auta jedeš na chatu někam k Soběslavi a nejen od tamtud přinášíš naprosto klidové a pohodové fotky přírody. Ptáčky, jak je člověk většinou nezná. Dokonalou vysokou a hmyz. A v neposlední řadě ryby. To je tvůj relax nebo útěk od všední městské reality?

 Je to paráda. Mám to rád. Baví mě se vyfotit i s mými rybářskými úlovky. Musíš to trochu mít rád a něco o tom vědět. Nedávno jsem jel na lodičce k místnímu jezu. Pravidelně s sebou vozím foťák. Objevil se černý čáp, taková rarita a já jsem si výjmečně foťák nevzal. On to musel vědět.  Protože co mi tam předváděl za pózy, to bylo neskutečné. Mstil se mi, za to, že jsem byl líný si vzít sebou tu mašinu. Holt na hokeji i v přírodě musíš být neustále ve střehu.

Okaz na celý videorozhovor

https://www.facebook.com/kladensky.mesic.kladno/videos/688833835472208