Jak hodnotíte uplynulou část sezóny?
Myslím si, že jsme měli slušný začátek, ale pak jsme si prošli několika zápasy, kdy se nám příliš nedařilo. Nakonec jsme ale našli rytmus a do reprezentační pauzy jsme odehráli dobrá utkání a asi zaslouženě jsme v horních patrech tabulky, kde je to však nesmírně vyrovnané. Budeme muset pokračovat v tvrdé práci, řídit se řádem, který jsme zde nastavili. Když se tímhle budeme řídit, věřím, že budeme nadále hrát nahoře.

Na Kladně působíte druhým rokem, jak byste porovnal letošní kádr s tím loňským?
Hlavní věcí je, že máme daleko širší kádr, což je hodně důležité hlavně v té pozdější části sezóny. Jsou tady i talentovaní kluci, budoucí extraligoví hráči, kteří mají kariéru před sebou, ale teď jezdí hrát do Chomutova. Díky nim máme kam sáhnout, když se někdo zraní. Řekl bych, že máme i větší kvalitu, než jsme měli loni. Přišli zkušení hráči, zmíním například Michala Kempného, který řídí naší obranu.

Velkou událostí byl také příchod realizačního týmu od reprezentace. Co se jím změnilo?
Jasná změna byla vidět už loni, kdy funkci trenéra převzal Pleky (Tomáš Plekanec). Už v tu dobu s Radimem (Rulíkem) spolupracovali, což bylo jasně vidět. Nerad hodnotím trenéry, každopádně musím je jen chválit, je u nich vidět obrovská profesionalita. U Radima Rulíka je navíc znát, že i přesto, jak je to zkušený trenér, pořád se posouvá a jde s dobou. Díky jeho trenérskému týmu máme nastavená jasná pravidla, která fungují, a tak to máme i my lídři jednodušší.

Pomohlo v progresu týmu to, že jste k překvapení všech loni potrápili v play-off favorizovanou Spartu?
Nebylo to pouze play-off se Spartou. Sebevědomí nám dodala i série posledních zápasů, díky níž jsme šli tabulkou nahoru. Vycházeli jsme z předposledního místa a skončili desátí. Díky tomu jsme si věřili a do série se Spartou šli s tím, že jdeme vyhrát a postoupit. Nevnímali jsme to tak, že ji jdeme překvapit. Věřili jsme v sílu týmu. V tom jen pokračujeme a chceme se pořád zlepšovat.

Loni jste se o roli kapitána dělil s Jérémie Blainem, letos funkci vykonáváte sám. Vnímáte nějaký rozdíl?
Řekl bych, že z venku tohle vypadá mnohem složitější, než to ve skutečnosti je. Dvojí kapitánství jsem už zažil na Spartě s Vláďou Sobotkou, takže to pro mě nebylo nic nového. Každopádně, každá kabina má vždycky několik lídrů, kteří řídí kabinu a řeší různé věci okolo ní. Není to žádná one man show kapitána, tyhle věci jsou vždycky rozprostřeny mezi víc hráčů. Z venku tohle vypadá mnohem divočejší, než to ve skutečnosti je.

Často nejen fanoušci řeší to, jak někteří kapitáni komunikují s rozhodčími…
V první řadě bych řekl, že se měnila v tomhle pravidla. Teď už za rozhodčími můžeme jezdit jen v komerčních přestávkách, nemůžeme s nimi řešit menší tresty. Loni mi přišlo, že už na mě byli naštvaní, že za nimi jezdím moc. S rozhodčími se ale známe a máme dobré vztahy. Jsou to jenom lidi, dělají chyby. Nejvíc se mi osvědčilo za nimi nejezdit pořád a říkat si s nimi jisté věci v klidu. Občas sice člověk bouchne, ale to není moc ku prospěchu věci.

Jak funguje kladenská kabina, která je plná cizinců?
Výborně! Nevím, jestli mám v kariéře štěstí na cizince, ale tady jsou všichni naprosto bezproblémoví kluci a navíc nás bodově táhnou. Jejich fungování je zkrátka skvělé, někdy je sice v kabině angličtiny až moc, ale má to i své výhody - trochu s tím jazykem bojuju a snažím se v něm zdokonalovat, takže konverzace s nimi mi v tomhle pomáhá.

Filip Přikryl: Věřím, že Kladno je nejlepší cesta k tomu, abych se stal zase o něco lepším hráčem

Máme v kabině jasný cíl, kterého chcete dosáhnout?
V kabině cíle vůbec neřešíme, spíš se soustředíme na proces, na to, abychom se jako tým zlepšovali. Když se nad tím ale člověk zamyslí, měla by pro nás být cílem první čtyřka. Důležité je ale hlavně odstraňovat věci, co děláme špatně. Myslím si, že se nám to daří dobře. Sice jsme teď po pauze neodehráli ideální zápasy, věřím ale, že hned zase najedeme na náš standard, který chceme hrát.

Nedávno byl vyměněn do Sparty Martin Procházka. Jak vnímáte situaci, kdy vám ze dne na den z týmu odejde kamarád a spoluhráč z lajny?
Je pravda, že Prochy je velký kamarád, známe se dlouho, hráli jsme spolu v lajně, máme k sobě zkrátka blízko. Samozřejmě mě to mrzelo, a to jak z lidského hlediska, protože je to super kluk, tak z herního, protože si myslím, že je to i dobrý hráč. Přiznám se, že bych je tu měl nejradši oba, jak Hrábu (Kryštof Hrabík), tak Prochyho. Bohužel, i tohle je hokejový život. Když jsem naposledy mluvil s Prochym, tak říkal, že je spokojený. Od té doby, co u nás dostali bůra, už ale moc v kontaktu nejsme. (směje se) Ne, teď vážně, občas si zavoláme, ale spíš řešíme mimohokejové věci.

Když jsme zmínili Spartu, pořád je speciální proti ní nastupovat?
Jo, to bude asi vždycky. Byl jsem tam od páté třídy, a tak si myslím, že zápasy proti ní vždycky budou speciální. To se asi nikdy už nezmění.

Co se týče vaší role v týmu – máte průměrný ice time něco málo nad třináct minut, hrajete čtvrtou lajnu…
Každý by samozřejmě chtěl hrát co nejvíce a já nejsem výjimka. Chtěl bych víc pomáhat v produktivitě týmu, což se mi teď příliš nedaří. V minulosti jsem si ale podobným obdobím už mnohokrát prošel, ovšem vždycky jsem to dokázal otočit v důležitém momentu. Aktuálně je moje role taková, jaká je. Já v ní chci být co nejlepší. Navíc se soustředím na to, abych pomáhal mladým talentovaným klukům, aby vyrostli. To mě naplňuje.

Je nízká produktivita něco, z čeho si tak zkušený hráč dělá hlavu?
Rozhodně to není tak, že bych si z toho nedělal hlavu. Vždycky jsem takový byl a možná i proto jsem pokaždé z téhle situace našel rychle cestu ven. Jsem na sebe přísný. Chci být pořád nejlepší v té roli, kterou mám. Pořád mám na sebe stejné nároky, jako když jsem byl o deset let mladší.

Loni jste si prošel také podobným trápením, které vyvrcholilo v Karlových Varech, kdy jste trefil jen konstrukci prázdné brány…
V tu chvíli mi proběhlo hlavou, že je to v háji, že už netrefím ani prázdnou bránu. V ten večer jsem se tomu rozhodně nesmál. Druhý den ale hráč přijde na trénink a musí to hodit za hlavu. Nejvíc se mi za to ale smáli pětiletí synovci. Ti se pořád ptali: strejdo, proč jsi to nedal? Ale ano máte pravdu, to bylo období, kdy se mi nedařilo… a nedařilo se celému týmu. Měl jsem zápasy, kdy jsem si říkal, že není možné, co jsem nedal… a tímhle to vyvrcholilo. Pak jsme to nakonec jako tým zlomili a nastartoval jsem se i já osobně. Takovéhle momenty v kariéře prostě hráč zažívá téměř celou sezónu, nikdy jsem nezažil to, že bych byl nahoře po celý rok.

Letos jste oslavil šestatřicáté narozeniny. V tohle věku často hráči přemýšlejí o konci kariéry. Jak jste na tom vy? Máte chuť a energii hrát hokej v dalších letech?
Tohle neřeším. Končí mi smlouva, co bude, to bude. Jsem připravený na všechno. Teď se soustředím jen na to, abychom byli jako tým co nejlepší a abych já byl platným. Co se týče té chutě, mám ohromný hlad po úspěchu, protože jsem kolikrát skončil v extralize druhý.

Místo Rytíře (zatím) Olejářem. Tralmaks dostal laso z NHL

Co byste řekl na adresu kladenských fanoušků? Kladno má průměrnou návštěvnost přes čtyři tisíce fanoušků, což ještě nedávno bylo takřka sci-fi…
Musím před fanoušky smeknout klobouk. Na našem zimáku je skvělá atmosféra, žije to tu. Když jsem sem jezdil jako soupeř, tak mi to nepřišlo, ale kladenský stadion má své kouzlo, lidé zde umí vytvořit fantastickou atmosféru, za což jim musím poděkovat.

Když jsme u stadionu… jaký typ vám osobně vyhovuje více? Hrát v moderní hale nebo na starším zimním stadionu?
Ono je starší a starší. Třeba v Olomouci už je to moc. (směje se) Musím říct, že je mi to tak nějak jedno, ocením oboje. Každopádně komfort je super, na druhou stranu mám rád atmosféru starších stadionů.

Na závěr mi dovolte odlehčenější otázku. Co Vánoce? Už máte nakoupené dárky? A dáte si rád cukroví, bramborový salát či řízek?
Já Vánoce miluju! Pro mě je to nejhezčí období v roce. Co se týče sladkého, moc ho nejím. Samozřejmě máme doma nějaké cukroví, takže si zobnu, jinak jsem ale cukr omezil, maximálně si dám mezi třetinami gumídky. Přiznám se ale, že miluju chlebíčky s bramborovým salátem. Mám rád také řízek se salátem a také vinnou klobásu. A dárky? Ty nosí Ježíšek. (směje se) Ne, přiznám se, že je ještě nemám. Na druhou stranu musím říct, že nepatřím k těm chlapům, kteří by jejich pořizování nechávali na poslední chvíli.

A co s Rytíři, budete Vánoce nějak slavit?
Teď to právě řešíme. Chceme se spoluhráči uspořádat vánoční večírek tady na zimáku. Budeme tu mít rodiny, půjdeme s dětmi na led, uděláme si celé dopoledne takovou vánoční pohodu.