Tak zní popěvek kladenského hokejového kotle vždy, když se daří a Jaromír trefí zařízení. Slyšel jsem nedávno fór. Stalo se prý v Egyptě v jedné z pyramid, kdy na procházejícího českého turistu náhle oživlá mumie Faraóna strohým hlasem zašeptá: „Ještě hraje Jágr?“ Vzpomínám na trvanlivost kladenských Top osobností ve vztahu k široké veřejnosti. Je to snad Karl Wittgenstein? Určitě jeho manželka Leopoldina. Je to starosta Chicaga Čermák? Cyril Bouda, krteček, Antonín Zápotocký nebo Milan Nový? Kladno má své slavné a velmi úspěšné rodáky, velké sportovce, umělce i manažery, ale, soudě dle veřejnosti, takový fenomén Jágr je jen jeden. Díky za to a možná i bohužel. Možná je to i krátkými historickými kořeny města, které vzniklo teprve nedávno díky ocelárnám a dolům. Nic z toho už není, jen pár komínů a těžních věží. Ubývají i pamětníci, jen to město zůstává a stále se hledá v nové době. Možná tu hraje historickou roli trochu blízkost metropole. Možná se město už i našlo, jen to ještě nevnímáme, nemáme to zažité. Zpět tedy ke sloupu současného Kladenství. Jaromír Jágr slaví právě padesátku, padesátku aktivní. Mnozí mu to přejí, někteří závidějí a možná se dnes narodil v naší porodnici někdo, kdo bude příštím americkým prezidentem nebo novým Johnem Lennonem. Tak tedy Džegr stále hraje, milá mumie, a není to k smíchu, není to k pláči. Je to pro radost a je to obdivuhodné.