Jaká cesta vedla k začátkům vašeho podnikání?
Pocházím ze Švermova, kde moje maminka prodávala v obchodě na náměstí. Vždycky v mládí mi zdůrazňovala, abych se dobře učila, abych nemusela dělat prodavačku. Já jsem tedy absolvovala stavební školu, přičemž jsem ve svém oboru následně také začala pracovat. Dělala jsem na technickém oddělení v nemocnici, kde mě to moc bavilo. Po revoluci přišla možnost podnikání. Mamka byla neuvěřitelná, okamžitě se rozhodla otevřít soukromý obchod s trafikou, dámským a pánským oblečením právě ve Švermově. Po nějaké době za mnou přišla s tím, jestli bych si nechtěla otevřít vlastní obchod vedle toho jejího.

Nakonec jste se tedy prodavačkou přeci jen stala...
Ano, vše vedlo k tomu, že jsem odešla z nemocnice a ve Švermově na náměstí jsem si otevřela obchod s dětským a kojeneckým zbožím. Pamatuji si, jako kdyby to bylo dnes, jak jsem musela změnit můj způsob přemýšlení. Najednou jsem si koupila věci, které mi nebyly, navíc jsem neměla děti. Všechno pro mne bylo zvláštní v tom, že jsem utratila spoustu peněz za něco, co jsem vůbec nepotřebovala.

Co bylo nejsložitější na rozjetí vašeho byznysu?
Asi to, že všechno jsem si tehdy dělala sama. Například jsem si sama jezdila celkem často, třeba dvakrát v týdnu, protože jsem neměla moc peněz, pro zboží. Ten, kdo tu dobu nepamatuje, si to asi jen těžko představí. Nebyl žádný internet, navíc jsem ani neměla auto, takže jsem si ho musela vždycky někde půjčit a jet nakoupit většinou do centra Prahy, kde sídlily velkoobchody. Přivezla jsem si jen to, co se mi vešlo do osobního auta. Do noci jsem zboží cenila a pak také celý den prodávala. Takhle jsem fungovala skoro každý den, včetně sobot i nedělí. Kdo říká, že začínal podnikat a nebolelo to, ten lže. Byla to neskutečná dřina. Naštěstí bylo po revoluci. V republice byl po všem hlad, dostávalo se sem navíc krásné zboží, které jsme před tím neznali. I díky tomu lidé rádi nakupovali.

Jak byste porovnala dobu po revoluci s tou současnou?
S aktuální situací se to nedá vůbec porovnat. Teď je všude záplava zboží, ne všechno je dostatečně kvalitní, nic se nereguluje. V našem oboru je aktuálně mnohem vyšší konkurence. Lidé si ale v dnešní době musí umět sami dobře vybrat, což se také vždycky nepovede.

Vybaví se vám nějaké příjemné věci spojené s vašimi začátky?
Určitě. Nálada lidí. Radost. Lidé se radovali. Byli pozitivní. Když si ke mně zákazníci přišli nakoupit, vnímala jsem to tak, jako kdyby přišli ke mně do obýváku – najednou jsem nesla zodpovědnost za to, aby odcházeli šťastní a spokojení.

Jak jste se dostala se svým obchodem do Kladna?
Protože se nám ve Švermově dařilo, začaly jsme přemýšlet o přestěhování obchodu do Kladna. Nakonec vše dopadlo tak, že jsme si opět s maminkou otevřely obchody U Hvězdy. Schválně mluvím v množném čísle, protože jsme s maminkou vždycky prodávaly na jednom místě, avšak vždycky jsme měly každá svůj vlastní obchod.

Proč?
Každá jsme si šéfovala vlastnímu byznysu. Maminka byla velice moudrá, protože tušila, že by nejspíš nedělalo dobrotu, kdybychom fungovaly dohromady.

Usnadnil vám fakt, že jste měla takhle blízkou osobu v oboru, vaše začátky?
Maminka byla moje velká učitelka. Já jsem v oboru zpočátku vůbec neuměla chodit, nebyla jsem v něm vyučená. Díky zkušenostem, které mi předala, jsem se v něm rychle začala orientovat. Myslím si, že stejně tak jako v mnoha jiných oborech, je praxe prostě nejdůležitější. Teoretické vědomosti jsou sice fajn, jenže když je pak neumíte dát do praxe, jsou vám vlastně k ničemu.

Aktuálně máte svůj obchod nedaleko kladenského gymnázia...
U Hvězdy jsme byly v nájmu, a tak, když se začaly na Kladně rozprodávat domy na hlavní třídě, chtěly jsme se přestěhovat. Bohužel všechny objekty byly dost nedostupné. Jenže následně se naskytla příležitost koupit současné prostory nedaleko gymnázia. V tu dobu jsme ale neprožívaly zrovna šťastné období. Abychom mohly roh domu koupit, musely jsme si vzít úvěr, jenže zrovna v tu dobu padla Poldovka, na které bylo na Kladně závislé úplně všechno. Měly jsme tak nové prostory, ale nebyli lidé, kteří by chtěli nakupovat. Obě jsme se hodně zapotily, ovšem nakonec jsme tuhle náročnou dobu přežily.

Litovala jste někdy tohoto kroku?
Zpětně musím říct, že koupě tohohle místa, bylo veliké štěstí. Díky tomu obchod stále přežívá. Dalším faktorem je to, že umíme dobře hospodařit. Ne každý navíc může být podnikatel. Podnikání není o tom, jak je člověk chytrý. Podnikání je o tom, jakou má v sobě disciplínu. To je základ číslo jedna. Máte totiž volné pole působnosti. Můžete klidně spát do oběda, dělat si cokoli chcete, na druhé straně máte spoustu zodpovědnosti, Za sebe, za zaměstnance, za vedení firmy.... Jste si sám době šéfem, což je asi na podnikání nejtěžší. Musím být na sebe obrovsky tvrdým šéfem, protože nikdy nemáte hotovo.

Dalším náročným obdobím byla jistě koronavirová pandemie...
Ano, pandemie pro nás byla další obrovskou zkouškou. Na tři čtvrtiny roku jsem musela obchod pro lidi zavřít, a dotace, o kterých se dost mluvilo, spásné nebyly. Náklady byly obrovské a příjmy žádné. Musela jsem prodávat přes okénko, jenže to, protože nemám e-shop, moc nefungovalo. Byla jsem odkázána jen na stálé zákazníky, kterým bych zpětně chtěla moc poděkovat.

Nepřemýšlela jste v této době právě o vytvoření e-shopu?
Přemýšlela jsem o tom, jenže to prostě nešlo. Velkým, již fungujícím, e-shopům já zkrátka konkurovat nedokážu. Nemáme na to kapacity, navíc by mne psychicky asi zlikvidovalo, kdybych viděla, jak si někteří lidé objednají čtvery boty, jedny si nechají a troje vrátí. Navíc představa, že by si naše luxusní zboží, někdo objednal jen třeba na focení nebo na ples, a pak jej vrátil, jak se to často dělá, je také strašná. Zboží z e-shopu totiž lze do čtrnácti dnů bez udání důvodu vrátit.

Díky čemu váš obchod pandemii přežil?
Mám velikou podporu v rodině a klid na práci. To my dává sílu a odvahu překonávat překážky. Velmi nám pomohlo, že nejsme v nájmu. Třetí, neméně důležitou věcí, je to, že mám skvělé zaměstnance, se kterými mám výborný vztah. Moc si toho vážím. Bez nich bych to nezvládla. Dokonce se mi v téhle době stalo, že za mnou přišla zaměstnankyně s tím, že mi dá své našetřené peníze. To bylo naprosto úžasné.

Vrátilo se vše už do původních kolejí?
V žádném případě nevrátilo... a ještě to bude hodně dlouho trvat, než se tak stane. Samozřejmě nikdo jsme o koronaviru nic nevěděli, strašně jsme se báli. S ohledem na to chápu první zákazy, které zde platily, jenže ta další omezení už nepochopím. Vláda tím nechala vydělat velkým zahraničním firmám a na nás, malé podnikatele, nikdo nemyslel. Vím, že spoustu konkurenčních firem muselo zavřít. Je to zázrak, že obchod díky naší ohromné houževnatosti přežil.

Měla jste někdy myšlenky, že byste s podnikáním sekla?
Ano, měla. Nebylo to ale v koronavirové pandemii. Jednalo se o dobu, kdy mi onemocněla dcera, to jsem myslela, že všechno zabalím. Onemocněla v pěti letech cukrovkou prvního typu. Slinivka totiž přestane úplně fungovat, a tak se musí inzulin člověku dodávat uměle, a to zároveň s každým jídlem. Docela jsem zpanikařila. Nejedná se o úplně jednoduchou věc. Bylo pro mě složité vyhodnotit, kdy jaký druh inzulinu zvolit a kolik ho do těla dcerce vpravit.

Kdy jste přebrala celý Ráj takzvaně pod svá křídla?
Maminka s příchodem koronaviru onemocněla vážnou nemocí, se kterou bojovala dva roky. V průběhu té doby bylo jasné, že už se do obchodu nevrátí, a tak jsem její obchod přebrala já. Pro ní bylo podnikání v našem oboru srdcovou záležitostí, milovala to... doslova tím žila. I kvůli tomu jsem jí chtěla udělat radost a ujistit ji, že na její odkaz navážu, a to se mi doufám povedlo. Bohužel maminka v lednu roku 2022 zemřela.

Stala jste se její následovnicí... Půjde někdo jednou také ve vašich šlépějích?
Asi ne. Dnes třináctiletá dcera nejspíš v mých šlépějích nikdy nepůjde. Je ale fakt, že má v sobě velikého obchodního ducha a skvělý životní nadhled, díky čemuž si od ní kolikrát nechám i poradit.

Čím je váš obchod s oděvy jiný než ty ostatní?
Máme výjimečné zboží, které se navíc pohybuje v průměrné cenové hladině. Musíme ho objednávat rok dopředu, protože ho jednotliví výrobci přímo pro nás vyrábějí. Speciálně si vybíráme střihy, k ním materiály a také barevnost. Celou kolekci si sami sestavujeme. Když udám příklad - paní, která si u nás koupí šaty ví, že v té samé velikosti, nikoho ve stejných šatech nikdy nepotká. Máme navíc dodavatele z různých koutů světa – třeba ze Slovenska, Litvy, Anglie nebo Nizozemska. Samozřejmě si u nás mohou lidé zakoupit také mnoho zboží od českých výrobců.

Kdo je váš zákazník?
Našimi zákazníky jsou hlavně lidé z Kladna a Kladenska. Jezdí k nám pravidelně nakupovat ale i lidé třeba z Rakovnicka a mnoho je jich také z Prahy. Je to neuvěřitelné, ale Pražáci umí ocenit, že naše zboží je oproti Praze relativně levné a navíc také jedinečné.

V dnešní době vládne nakupování přes internet. Platí to i ve vašem oboru?
Je to jednoduché. Něco lze koupit takzvaně naslepo někde na internetu, ale mnoho věcí ne. Jestli je vám materiál příjemný, na fotografii z internetu nezjistíte. Pokud jste třeba úředník, který chce být elegantně oblečený, oděv vám musí zkrátka padnout, což se jinak než osobně nevyzkouší.

Na čem si váš obchod zakládá?
Řekla bych, že náš obchod je hlavně výjimečný v přístupu k zákazníkům. To je pro nás nejdůležitější. Chci, aby prodavačky vedly takzvaný prvorepublikový prodej. Zakládáme si na tom, abychom člověku co nejlépe splnili jeho přání a potřebu. Náš prodej není jen o tom, že chceme zboží prodat za každou cenu. Jde nám především o to, aby lidé v našich věcech vypadali vkusně a elegantně, aby jim to zkrátka slušelo a ideálně padlo. Ne každý máme konfekční velikost. Pro tyto případy máme také salón, který nám jednotlivé kusy podle konkrétních potřeb upravuje.

Vánoce jsou za námi. Je pravdivá představa, že lidé nejvíce nakupují právě před těmito svátky?
Už dávno to tak není. Bohužel. Je to rozložené do celého roku. Největší zájem o naše zboží je v období konání svateb a v plesové sezóně.

Jak moc ovlivňuje zákazníky energetická krize?
Každá poplašná zpráva v médiích ovlivní prodej. To je jasné. Média jsou mocná, a často zbytečně lidi straší. Vyvolávají v lidech paniku a úzkost. To není dobře. Snad se to změní.

Nakupujete sama ve svém obchodě?
Nakupuji a ráda. Myslím si, že třeba devadesát procent mého šatníku tvoří oblečení z Ráje. Není to ale pravidlo. Když se mi něco líbí v jiném obchodě, jdu a koupím si to. Třeba dcera to má ale jinak, ta ráda nakupuje v jiných obchodech, než je ten náš. Naprosto to ale respektuji.

Dáváte na Vánoce svým blízkým měkké dárky?
To je podpásovka. Kdo chce měkké dárky? (směje se) Dřív jsem je dávala, ale už je to dlouho, co jsem od toho ustoupila.

A troufne si někdo dát měkký dárek vám?
Troufne. Od dcery jsem nedávno dostala měkký dárek a musím uznat, že se mi trefila do vkusu.

Jaké je vaše přání do nového roku? 
Každý rok mám podobné. Může se to zdát jako klišé, ale přála bych si, aby naše rodina byla nadále pohromadě, abychom se měli rádi, byli k sobě uctiví. Materiální věci jsou fajn, ale zároveň těžce pomíjivé. Nejdůležitější je vážit si jeden druhého a být zdraví.

Co děláte, když se zrovna nevěnujete byznysu?
V první řadě bych chtěla říct, že práce je mi velkým koníčkem. Miluji svou rodinu a chci se jí věnovat. Mým ventilem je práce na zahradě, tou si vždy vyčistím hlavu. V poslední době mě kamarádi vytáhli na badminton. Je to skvělý a k mému překvapení náročný sport.