Mnozí z nás chodí v zimě na rybníky krmit kachny a jiné zástupce fauny. Co se týče krmení vodního ptactva, převažují různé názory. Důležité však je, aby se zvířata nepřekrmovala. Není vhodné je krmit ve velkém množství na jednom místě. „Takové shluky zvyšují riziko přenosu nemocí. Přirozeně by se totiž ptáci do takových hejn nesmršťovali, stejný problém je i s krmítky,“ vysvětlil Hora. Podle jeho slov při tomto krmení dochází ke kontaktu různých druhů, kteří se normálně nesetkávají. Dokonce se před pár lety u zvonků zelených objevila nemoc trichomonóza, v jejíž důsledku došlo k rapidnímu snížení populace. „Abychom předešli k mísení druhů je vhodné pořídit menší krmítka. Nesmíme zapomínat krmítka pravidelně čistit,“ radí.
A čím tedy ptactvo podle odborníka Hory přikrmovat? „Na krmítka doporučuji slunečnici, lojové koule a různé obiloviny. Co se týče vodního ptactva, pečivo není příliš vhodné, lepší variantou jsou ovesné vločky, pšenice, salát či odřezky od zeleniny, dají se koupit i granule pro vodní ptactvo. Když už se rozhodneme pro pečivo je nutné, aby nebylo kořeněné, slané ani sladké. Pozor si musíme dát také na plísně. U pečiva je opravdu důležité nepřehánět to s množstvím, příliš pečiva zvířatům škodí a způsobuje kumulaci druhů!“ apeluje.
Kromě ptactva lidé přikrmují i zvěř v lesích. Můžeme ale dávat krmení do krmelce? „Krmelce jsou v naprosté většině majetkem myslivců, tudíž by tomuto přikrmování zvěře měla předcházet domluva,“ říká lektor. Lesní obyvatelstvo jistě ocení seno, jablka a mrkve. Nesmí být však zkažené ani plesnivé. Naopak dávat pečivo do krmelce je velmi problematické. „Radši bych se mu vyhnul, v krmelci pečivo snadno navlhne a poté zplesniví. Zkažené pečivo pak zvířatům škodí,“ radí Hora.
V posledních dnech se otepluje a postupným příchodem jara se začnou pomalu objevovat první letošní mláďata. Ta často starostliví lidé odváží v obavách o jejich zdraví na záchranou stanici. Ve většině případů to však vůbec není potřeba. „Každoročně jsou na záchrannou stanici přivezena savčí mláďata zcela zbytečně. Pokud není mládě vysloveně zraněné, nebo nevidíme zraněné rodiče, tak si těchto mláďat nevšímáme,“ vysvětlil lektor. Na savčí mláďata ani nesaháme, pokud takové mládě potkáme je vhodné jen tiše odejít. „Matky savců svá mláďata opouští a vrací se je krmit během dne, pokud z nich ucítí lidský pach, už se k nim nevrátí. Nemocné mládě se chová zcela atypicky, projevuje se zvukově, nemá přirozenou srst, celkově vypadá zanedbaně,“ říká Hora a dodává: „Nejhorší je, že tato zvířata je velmi těžké ve stanici odchovat, zejména zajíce. Jelikož se nebojí člověka, je jejich návrat do volné přírody ještě těžší. Větší savci většinou končí v oborách.“
Savčí mláďata ale nejsou jediná, se kterými se můžeme setkat. Na jaře se to všude hemží malými ptáčaty. „Malá neopeřená mláďata, často ještě s blankou přes oči, jsou vypadlá z hnízda. Pokud to lze je ideální je vrátit zpět do hnízda či budky,“ navádí Hora. Pokud návrat do hnízda není možný, je vhodné tato zvířata předat záchranné stanici, kde je dokrmí. Dále se můžeme setkat se vzrostlými, opeřenými ptáčaty, která se učí lítat. „Tato ptáčata už v hnízdě neposedí, rodiče je dokrmí i na zemi. V případě že se takové mládě nachází na nějakém nebezpečném místě, můžeme ho přendat na bezpečnější místo, samozřejmě v blízkosti, aby si mohlo přivolat rodiče,“ doporučuje Luděk Hora a na závěr dodává: „Tato ptáčata také není vhodné vozit na záchranou stanici, jejich dokrmení člověkem je komplikované.“
