Byl to zásadní projekt financováný z kladenského veřejného rozpočtu na podporu kultury a společenského života

Kladno žije byl tištěný magazín, má i svou internetovou podobu, patřil mu například i facebookový profil. Jakkoliv se jednalo o projekt radnice, pracovníků jeho kulturního a tiskového oddělení, tištěnou podobu financovalo Divadlo Kladno.

Nejednalo se přitom o malé částky

Jen tisk měsíčníků s proměnlivým nákladem 9 tisíc kusů, ovšem nikdy neověřeným, vyšel Divadlo Kladno na více než 2,3 milionu korun ročně. K tomu je však nutné příčíst náklady za grafické zpracování, přípravu podkladů, rozvoz apod. Otázkou je, proč kladenská radnice zadala tisk a realizaci měsíčníku Divadlu Kladno, když se jeho obsah tvořil přímo na radnici. Ještě diskutabilnější je ale dopad samotného měsíčníku a jeho význam z hlediska propagace. Měsíční náklady byly minimálně na čtvrt milionu korun, na akce propagované v tomto periodiku, chodila hrstka diváků.

„Červnové akce, jako byly koncerty nebo divadelní představení v zámecké zahradě, přišlo od jednoho do 28 platících diváků, v červenci byl nejúspěšnější program Na Stojáka se 30 platícími diváky,“ uvedla mluvčí kladenské radnice Lenka Růžková.

Kladno žije ovšem doprovázejí i další otázky spojené s jeho financováním

Výjimkou nebylo, že se v rámci tohoto projektu konaly koncerty a další akce, za které dostali zaplaceno zaměstnanci radnice. Ne ovšem ve svých platech, ale tzv. na fakturu nebo na ruku, jak to bylo v případě Filipa Zoubka, tehdejšího vedoucího oddělení kultury a současně muzikanta, jehož kapela hrála na řadě akcí.
Podobně se tak dělo i u jednoho z městských fofografů Karla Pazderky. „Protože mě město Kladno nestačilo vybavit technikou odpovídající mé práci, používal jsem svoje fotoaparáty, počítač, mobil a své auto. Dvě faktury se týkají videa. Na tyto práce jsem dostal objednávku od města Kladna a tu se snažil naplnit. Mimo svou pracovní činnost fotografa,“ vysvětluje Pazderka částku 30 tisíc korun. Podle svého vyjádření na tomto postupu nevidí nic zvláštního.

Nejde ovšem o částky, ale o způsob, jak fungovalo oddělení kultury

Lidé na něm si sami sobě zadávali zakázky. O dalších problematických momentech, jako je například dvakrát zaplacený koncert Marka Ztraceného, nezveřejňované smlouvy a zadávání zakázek bez řádných
a transparentních výběrových řízení, jsme již psali v minulém vydání.