Milane, jak ses ocitl na Kladně?
Já jsem rodák z Příbrami, kde jsem se narodil, ale mládí jsem strávil v Sedlčanech. Tam jsem chodil do školy i na gymnázium. V osmnácti jsem vylítnul z hnízda. Udělal jsem si jednu vysokou školu a záhy jsem se začal věnovat novinařině.
Jakou vysokou školu?
Pedagogickou…
Počkej, ty jsi učil?
Ne, vůbec. A myslím, že nejsem jediný. Chlapi to takhle měli, že hned zdrhali jinam. Začala moje dvanáctiletá éra novináře. V Mladé Frontě DNES. Začínal jsem jako krajánek na Příbramsku a Berounsku. Vlastně jsem byl u vzniku krajských příloh novin v devadesátkách. Můj přesun na Kladensko souvisel s následováním mé druhé ženy. V té době jsem přestoupil přímo do pražské přílohy novin. Tam jsem získal i skvělou další paletu témat, o kterých jsem mohl psát. Odtud jsem odešel do světa marketingové komunikace a také politického marketingu, což v té době byla disciplína, která se v té době teprve rozjížděla a postupně se etablovala.
Co si lze po titulem politický marketing představit? To jsou předvolební kampaně?
Samozřejmě, že jsou to kampaně, ale postupem času se s toho stal obor o permanentní komunikaci s veřejností. Rozuměj profesionální komunikace s veřejností. O to se politici stále více snaží mezi volebními obdobími. Já se specializuji spíše na regionální a komunální politiky. To je jedna část mé práce a v té druhé se zaměřuji na firmy a státní organizace, aby uměly dobře komunikovat směrem k veřejnosti.
Zůstaňme chvíli u politiků. Kolikrát když některého poslouchám, tak mi připadá, že mluví řečí jiného kmene. Je to o tom, aby národ pochopil, co chtějí sdělit?
Hele, to máš kus od kusu. Politici jsou velmi specifický druh. Já už po letech nemusím brát každou práci, takže se snažím pracovat s politiky, kteří mě berou jako partnera, chtějí spolupracovat a vědí, že když o komunikaci s veřejností budou pečovat, tak se jim to bude v dobrém vracet. Jsou i tací, kteří si najmou specialistu, jako jsem já, ale v první moment se z něho snaží udělat svého podřízeného a chtějí, aby se stal jen vykonavatelem jejich vůle a nápadů. Upřímně, málokterý politik umí hned komunikovat, přesto, že je bytostně přesvědčený o opaku. Pak to dopadá tak, jak říkáš, že se vyjadřují nepochopitelně a neuchopitelně, arogantně a nerozumně.
Jedny volby máme nedávno za sebou, právě ty komunální. Připadá mi, že kampaně s nimi spojené jsou více a více konfrontační a naopak postrádající smysluplné vize. Jak toto vnímáš jako profesionál?
Určitě. Je to stále více o emocích a ten pravý obsah je tím pádem vytlačován. Veřejnost vnímá kampaně zkratkovitě, přes titulky a maximálně první řádky textu a z toho si vytváří názor. Kandidát se snaží především vymezit vůči konkurentům a zároveň na sebe maximálně upozornit a to právě vytváří ty emoce. A s tím souvisí i poutání médií. Média zajímá konflikt, v kterém se mohou pohybovat a z kterého těží. Právě ten konflikt má v sobě emoci, a pokud popisuješ emoci, tak je to poutavé pro čtenáře. Je dokázané, že když člověk zažívá strach, tak se u něj startuje pozornost. Média a politici to dobře vědí a umí s tím pracovat.
Kdysi se tvrdilo, že co je psáno, to je dáno. To už nějaký čas neplatí. Jak internet pokřivil mediální prostředí?
Trochu jako s ohněm. Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Ale na rozdíl od ohňů. Tady je to o lidech. Je potřeba k obsahům z internetu přistupovat s nějakým kritickým myšlením. Problém nastává v tom, že ne každý může mít velký vydavatelský dům nebo celoplošnou televizi, ale internetové noviny ano. Založíš si stránky a už hrneš do světa informace. Takových redaktorů a redakcí je spousta. Nikdo pak tyto materiály needituje. Nezkoumá jejich pravdivost a objektivnost. Z jedné strany se valí přehršel informací a proudem přitéká k nevzdělané společnosti. To je celosvětový problém. Ty s těmi informacemi pracuješ každý den a žádná škola tě nestačila naučit, jak se v nich správně orientovat. Člověk by měl být maximálně aktivní ve svém okolí a rozumět mu. Není dobré, když si každý myslí, že je předurčen pro komentování světové politiky a činí tak.
Tak se přesuňme do okolí. Jak je třeba v současném kontextu doby vnímat regionální média?
Nezávislost těchto webovek je prakticky nulová. I při práci v politickém marketingu se často setkávám s nabídkami od místních médií typu: „ Hele pojď, my vám dáme prostor, napíšeme o nějakém politikovi, bude se to tvářit jako zpravodajství nebo publicistika, on nám dá za to nějaký kačka a my přežijeme nějaký další týden,“ Tak to zkrátka je. Tváří se to obsahově dobře, ale v reálu je to hodně cinklé. Problém je v tom, že v regionu žiji, denně se tam pohybuji, a když vnímám z vlastní místní zkušenosti, že realita je poněkud jiná, než mi o ní píší, tak ten plátek je velmi rychle ztracen a zatracen. Tato média také nemají vekou čtenost a tím pádem velmi malý vliv.
Malý střih a jsme v tvém bydlišti v Horním Bezděkově. Spolek Klíče pro demokracii, jehož jsi hybatelem, pořádá v místní sále penzionu Lívanec besedy s názvem Česko hledá prezidenta. To vzniklo jak?
Když počítám covidovou pauzu, tak už to jsou tři roky, co jsme s tím začali. Nám se s manželkou nelíbila doba, kdy tady vládl ve Strakovce Andej Babiš a na Hradě Miloš Zeman. Dělali jsme to, co každý takový člověk. Jezdili jsme do Prahy na demonstrace. Pak se demonstrace šířili i do menších měst. Na jedné takové v mém rodišti v Příbrami mě paradoxně můj syn Lukáš, jako řečník z tribuny, přivedl na myšlenku, že je strašně důležité nemlčet. Začali jsme ženou přemýšlet, co bychom mohli udělat. Dohromady s asi deseti lidmi z obce, kteří byli stejného názoru na situaci, jsme se sešli a založili spolek Klíče pro demokracii, s tím, že budeme pořádat besedy se zajímavými hosty, kteří mají k tématu co říci a mají v sobě tu míru občanské angažovanosti. Bylo to nasměrováno, aby v čele vlády nikdy nestál práskač, lhář a podvodník. To byl krok A a ten se později povedl. Krokem B by měl být opravdu důstojný člověk na Pražském Hradě. Tak se zrodil nápad vytipovat si v předstihu z osobností vhodné kandidáty a ty zvát k nám na besedy.
Mluvili jsme o tom spolu v rámci nějakého technického zabezpečení, já jsem začal na besedy jezdit, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že se budu prodírat natřískaným sálem. Jak jste toho dosáhli, že máte plný dům i s lidmi ze širokého okolí?
Někdy to ve švech nepraská, ale sám jsem překvapený, jaký je o besedy zájem. Snažíme se dělat propagaci v rámci možností. Dobrovolné vstupné v ní celé utápíme. I přes fakt, že nám naše plakátky leckde strhávají, tam zájem roste a to mě těší. Budou ještě do voleb dvě. S Michaelem Kocábem a na závěr s mediálními specialisty jako je třeba Světlana Witovská.
Poslední hit vašeho spolku je apolitický. Nedávno proběhl organizovaný pochod po místních a okolních hospodách. Jaký byl zájem?
Ohromující. Asi tři stovky pochodníků. Určitě budeme pokračovat a dokonce uvažujeme o rozdělení na jarní a podzimní etapu.
To je dobrá zpráva, že lidé mají zájem nejen o politiku, ale i o svůj pitný režim. Děkuji za rozhovor
Plné znění rozhovoru si můžete poslechnout ve videu na internetových kanálech Kladenského měsíce
Text a foto: Jiří Hokův
