Vaše iniciativa se věnuje především psům. Kde se ve vás probudila láska ke zvířatům?
Paradoxně se ve mně moje láska ke zvířatům probudila před pár lety. Vyrůstal jsem sice v Jizerských horách, ale jsem panelákové dítě, a mamka nám nikdy nechtěla povolit žádná větší zvířata. Měli jsme maximálně bílé myšky a křečky. V osmnácti letech jsem se pak odstěhoval do Prahy, kde jsem pracoval od rána do večera, takže jsem v té době vůbec nepřemýšlel o tom, že bych si třeba pejska pořídil. Nicméně po třicítce jsem se přestěhoval do Svinařova u Kladna, do rodinného domu, kde už pejsek byl. Jednalo se o velkého vlčáka Rastyho, u něhož se ve mně probudila právě zmíněná láska ke psům. Byl to můj první pes, který mě toho spoustu naučil.

Nyní jste aktivní v oblasti psích útulků a azylových domů, jak jste se dostal k nim?
Rasty jednoho dne zemřel a shodou okolností na mě v té době vyskočilo na facebooku, že někdo v mělnickém útulku přehodil pejska v noci přes plot. Přišlo mi naprosto šílené, že tohle někdo vůbec dokáže udělat, a tak jsem si říkal, že to nemůžu takhle nechat. Rozhodl jsem se, že do útulku napíšu a tohohle pejska si vezmu, jenže v té době jsem vůbec netušil, jak útulky fungují. Zavolal jsem tam a bylo mi řečeno, že bude k dispozici, až projde karanténou. Byl jsem první zájemce, a tak jsem tam za ním začal jezdit na první návštěvy, abychom se vzájemně poznali.

Jak to dopadlo? Našel domov u vás?
Nakonec ne. Den před tím, než jsme si tohohle pejska měli adoptovat, mě kontaktovala paní, která byla druhou zájemkyní a prosila, abych jí pejska přenechal. Napsala mi dlouhý dopis, přičemž já si říkal, že je zbytečné se dohadovat o jednoho psa, když pomoc jich potřebuje dalších třicet, a tak jsem svolil, ať si ho vezme. Nakonec jsem si tedy adoptoval Eddieho, úplně jiného pejska. Momentálně už mám pejsky čtyři, přičemž tři z nich jsou z útulku – poslední dokonce z útulku Bouchalka.

Následně jste v útulcích začal i vypomáhat, že?
Od té doby jsem v mělnickém útulku začal dobrovolničit, později jsem tam začal vypomáhat pravidelně. Za těch pět let, co v útulcích vypomáhám, mě tahle problematika dost zasáhla. Dospěl jsem k tomu, že pomoc pejskům je to, čemu chci věnovat svou druhou půlku života. Aktuálně vypomáhám v mělnickém útulku Dog Planet, pomáhat jezdím také na Moravu do psího hospice Dejte nám šanci.

Právě zde jste se inspiroval myšlenkou založit vlastní azylový dům pro psy?
Ano, dá se to tak říct. Původně jsem přemýšlel, že se pokusím vybudovat psí útulek, pak jsem ovšem viděl tenhle hospic, který funguje na principu azylu, a řekl jsem si, že právě tohle je to, co chci dělat. Majitelka Eliška je chodicí anděl – oddat se takto zvířatům zasloužení poklonu. Chci mít kolem sebe pejsky, kteří budou mít domov a zároveň nebudou zavřeni v kotcích.

Zmínil jste, že jste sám netušil, jak útulky fungují. Na co jste přišel?
Útulek má splňovat to, že dá střechu nad hlavou, jídlo a základní veterinární péči. Můžeme se bavit o tom, jestli se jedná o dobře vybavený moderní útulek nebo o starý nemoderní útulek, jako je například Bouchalka, kde jsou pejsci čtyřiadvacet hodin denně zavřeni v kotcích a provozovatelé kladou šílené podmínky pro to, abyste si odtud psa mohli adoptovat nebo ho jen třeba příležitostně venčit. Věřím, že postupem času bude přibývat moderních útulků s dobrým zázemím a lidským přístupem, sami ovšem vidíme, že to zatím ne vždycky tak je. Já měl ale dříve představu, že práce v útulku obnáší nekonečné mazlení se se psy, ale není to tak. Práce je tam opravdu hodně, devadesát procent času uklízíte a mezitím se s pejsky snažíte fungovat, mazlit je a socializovat je.

Narazil jste na Bouchalku. Jak na tuhle problematiku nahlížíte?
Já jsem byl na začátku roku kontaktován dobrovolníky z Bouchalky, abych se k nim připojil. Jedná se o děvčata, která měla na starosti focení, inzerci a venčení psů. Přizvaly mě tedy do řešení celé kauzy. No… co k tomu říct?! Shodou okolností jsem se loni do útulku Bouchalka hlásil jako ošetřovatel, ale to jsem ještě nevěděl, co tam probíhá. Oni mě nevzali, asi vytušili, že bych se o pejsky moc staral. Možná už dopředu tušili, že bych mohl být tím, co by mohl tamní problémy odkrývat. Po nějakém čase se mi ozvali, že bych mohl nastoupit, jenže to já už jsem pomáhal v Mělníku… zpětně mě trochu mrzí, že jsem na Bouchalku v té době nemohl nastoupit, protože jsem mohl nasbírat spoustu důkazů nevhodného chování se ke psům, a pomoci tak v boji za její zavření. Poté, co se celá kauza provalila, jsem paní majitelce Sychrovské nabízel, aby mi útulek pronajala. Ona odmítla s tím, že jeho provoz přenechá synovi, nicméně poslední žhavé správy jsou takové, že ho pronajala někomu jinému.

V jaké fázi boj proti útulku na Bouchalce aktuálně je?
Holky mají spoustu důkazů, byla podána trestní oznámení. V souvislosti s důkazy bych však čtenáře upozornil na jednu věc. Jsem překvapený, kolik lidí mě kontaktuje s tím, že se někde děje něco špatného, ale nemá k tomu žádné důkazy. Chtěl bych vyzvat každého, který uvidí nějakou nekalost, nejen se psy, a bude jí chtít řešit, v první řadě pořiďte důkazy – fotky, videa. Důkazy jsou alfou a omegou všeho následného řešení. Co se týče Bouchalky, uvidíme, jak se na celou kauzu podívá veterinární správa a orgány činné v trestním řízení. Osobně však nechápu, že útulek nadále funguje a do teď existují obce, které jsou i přes tuhle kauzu schopny do něj umístit psy odchycené na jejich území.

Internetem kolují videa, kdy naštvaní pejskaři si jezdí na Bouchalku „vyřizovat účty“ s majitelkou a personálem takzvaně na vlastní triko. Co na to říkáte?
V první řadě bych rád řekl, že nejsem zastáncem agresivního chování, nemám rád hádky a konflikty… na druhou stranu, Bouchalka je útulek, který funguje přes třicet let, přičemž vše nasvědčuje tomu, že se tam třicet let děly divné věci. S ohledem na to se ptám, proč by nyní v lidech neměly vybouchnout emoce? Neříkám, že je správně tam jet a nadávat majitelce, jen dokážu pochopit, že to někdo udělá, protože nelegální utrácení zvířat je šílené.

Kdybyste měl poradit, jak proti takovým nekalostem bojovat, co byste doporučil?
Je to jednoduché. Jednoduchým doporučením je nedávat pejsky do útulku. Co se týče konkrétně Bouchalky, cílem je jí vyhladovět, dospět k tomu, že bude prázdná. To znamená zamezit tomu, aby tam byli umisťováni další psi. Měli bychom tlačit na starosty obcí, o kterých víme, že nadále psy na Bouchalku posílají. Existuje totiž spoustu jiných spolků a dobrovolníků, kteří se jich mohou ujmout. Je ale potřeba dát si s tím práci a nebýt lhostejný.

Situaci by mohl pomoci záměr města Kladna, které má záměr vystavět vlastní útulek…
Ano, ale jak dlouho potrvá tuhle myšlenku zrealizovat? Myslím si, že je to otázka několika let. Každopádně pokud se tak skutečně stane, bude to skvělé. Věřím, že situace, která nastala, není panu primátorovi Volfovi jedno, protože vím, že on sám je pejskař. Vedle záměru města Kladna navíc existuje sbírka na 32 milionů, kterou organizuje útulek AniDef, který chce postavit ve Středočeském kraji další útulek.

A co vaše Kouzelné ministerstvo zvířat a myšlenka založit zařízení, které bude psům pomáhat?
Veškeré informace mohou čtenáři najít na webu ministerstvozvirat.cz nebo na sociálních sítích, tedy instagramu a facebooku. Každopádně k mému záměru – připravuji projekt, jehož výstupem bude postavení azylu pro opuštěná a týraná zvířata, ještě však netuším, v jaké lokalitě se mi tento projekt povede zrealizovat. Původně jsem chtěl azyl postavit v okolí Kladna nebo ve středních Čechách, ale za tři čtvrtě roku intenzivního hledání se mi nepodařilo najít vhodnou lokalitu. Problémem je, že nechci někoho rušit, a tak hledám pozemek relativně na samotě nebo na okraji zástavby, který však zároveň bude mít přivedeny inženýrské sítě, což je velmi obtížné.

Jaký je rozdíl mezi útulkem a azylovým domem?
Hlavním rozdíl tvoří prostředí, v němž zvířata žijí. Azyl poskytuje zvířatům domov a volný pohyb, přičemž nejsou zavřena v kotcích. Například psi v něm relativně volně žijí v jedné velké smečce.

Jakým zvířatům by měl váš azyl pomáhat?
Primárně by měl pomáhat psům a kočkám. Pokud bych však sehnal velký pozemek a lidi, kteří mi pomohou, dokážu si představit, že se budu starat i o jiná zvířata – třeba ta hospodářská z velkochovů, kde mají leckdy otřesné podmínky.

Mohou vám lidé nějak pomoci?
Co se týče finanční pomoci, mám na portálu Donio sbírku s názvem Ministerstvo zvířat - domov pro ty, na které svět zapomněl. Aktuálně mi veřejnost přispěla částkou 379 tisíc korun. Za každou korunu děkuji a jsem vděčný, ovšem rád bych zmínil, že nejsem odkázaný a nečekám jen na pomoc veřejnosti. Kvůli realizaci mého projektu jsem se rozhodl prodat byt v Praze a peníze, které utržím, budu investovat do vybudování azylu. Pakliže se pak budeme bavit o dobrovolnické pomoci, uvítal bych například někoho, kdo by mi pomohl spravovat sociální sítě. Do budoucna určitě nechci fungovat sám. Rád bych vytvořil funkční dobrovolnickou skupinu, která bude pomáhat především psům a kočkám.

Je něco, co byste čtenářům vzkázal na závěr?
Nekupuj, adoptuj. Protože soucit nestačí.